Kidušin 22a קידושין

umírajících zvířat, která byla poražena, než aby jedli maso umírajících zvířat, která uhynula. „A zatoužíš“ (Dt 21,11) – i když není hezká. „Po ní“ – a ne po ní a po její družce.

„A vezmeš si“ – máš k ní [právo] sňatku. „Za ženu“ – aby si nebral dvě ženy, jednu pro sebe a jednu pro svého otce, jednu pro sebe a jednu pro svého syna. „A uvedeš ji“ (Dt 21,12) – to učí, že ji nemá nutit v [době] války.

Učili naši mistři: „Řekne-li však“ (Ex 21,5) – až to řekne a zopakuje. Řekl-li to na začátku šestého [roku] a neřekl na konci šestého, není probodnut, neboť je řečeno: „Nevyjdu na svobodu“ (Ex 21,5) – až to řekne v době odchodu.

Řekl-li to na konci šestého a neřekl na začátku šestého, není probodnut, neboť je řečeno: „Řekne-li však otrok“ – až to řekne, když je [ještě] otrokem.

Řekl mistr: Řekl-li to na začátku šestého a neřekl na konci šestého, není probodnut, neboť je řečeno: „Nevyjdu na svobodu.“ Proč právě z „nevyjdu na svobodu“? Ať to vyvodí z toho, že je třeba: „Miluji svého pána, svou ženu a své děti“ (Ex 21,5), a to tu není!

A dále: „Řekl-li to na konci šestého a neřekl na začátku šestého, není probodnut, neboť je řečeno ‚otrok‘“ – není snad na konci šestého [roku] otrokem? Řekl Rava: Co znamená „na začátku šestého“? Na začátku poslední peruty. A co znamená „na konci šestého“? Na konci poslední peruty.

Učili naši mistři: Má-li on ženu a děti, ale jeho pán nemá ženu a děti, není probodnut, neboť je řečeno: „Neboť miluje tebe a tvůj dům“ (Dt 15,16). Má-li jeho pán ženu a děti, ale on nemá ženu a děti, není probodnut, neboť je řečeno: „Miluji svého pána, svou ženu a své děti.“

Miluje-li on svého pána, ale jeho pán jeho nemiluje, není probodnut, neboť je řečeno: „Neboť je mu u tebe dobře“ (Dt 15,16). Miluje-li ho jeho pán, ale on svého pána nemiluje, není probodnut, neboť je řečeno: „Neboť miluje tebe.“ Je-li on nemocen a jeho pán není nemocen, není probodnut, neboť je řečeno: „Neboť je mu u tebe dobře.“ Je-li jeho pán nemocen a on není nemocen, není probodnut, neboť je řečeno: „u tebe“.

Ptal se Rav Bivi bar Abaje: Jsou-li oba nemocní, jak to je? Potřebujeme „u tebe“ – a to tu je? Nebo snad potřebujeme „neboť je mu u tebe dobře“ – a to tu není? Zůstává to nerozhodnuto.

Učili naši mistři: „Neboť je mu u tebe dobře“ – s tebou v jídle, s tebou v pití: abys ty nejedl jemný chléb a on hrubý chléb, abys ty nepil staré víno a on mladé víno, abys ty nespal na poduškách a on na slámě. Odtud řekli: Kdo kupuje hebrejského otroka, jako by kupoval pána pro sebe.

Učili naši mistři: „A vyjde od tebe on i jeho děti s ním“ (Lv 25,41). Řekl rabi Šimon: Je-li on prodán, jsou snad prodány i jeho synové a dcery? Odtud, že jeho pán je povinen živit jeho děti. Podobně říkáš: „Je-li ženatý, ať vyjde jeho žena s ním“ (Ex 21,3). Řekl rabi Šimon: Je-li on prodán, je snad prodána jeho žena? Odtud, že jeho pán je povinen živit jeho ženu.

A je to třeba: kdyby nás poučil [jen] o jeho dětech – [je tomu tak], protože nejsou schopny pracovat a jíst; ale jeho žena, která je schopna jíst i pracovat, řekl bych: ať pracuje a jí.

A kdyby nás poučil [jen] o jeho ženě – [je tomu tak], protože není jejím zvykem chodit žebrat; ale jeho děti, jejichž zvykem je chodit žebrat, řekl bych, že ne. Je to [tedy] třeba.

Učili naši mistři: