Kidušin 4a קידושין

vylučuje odchod podobný tomuto [odchodu služky].

Ale tento odchod se přece nepodobá onomu odchodu: tam vychází z moci pána úplně, kdežto zde ještě chybí předání k chupě! – Při rušení slibů přece z jeho moci vychází, jak jsme učili: „U zasnoubené dívky ruší její sliby její otec a její snoubenec [společně].“

A tento [verš] „vyjde zadarmo“ (Ex 21,11) přichází k tomuto? Je přece potřebný k tomu, co se učí v baraitě: „vyjde zadarmo“ – to jsou dny dospělosti; „bez peněz“ – to jsou dny dívčího věku.

Řekl Ravina: Jestliže tak, ať verš napíše „an kesef“; co znamená „ejn kesef“? Bez peněz pro tohoto pána, ale jsou peníze pro jiného pána. A kdo to je? Otec.

A odkud [víme], že takto vykládáme? Neboť se učí v baraitě: „a nemá potomstvo (ve-zera ejn lah)“ (Lv 22,13).

Mám tu jen její potomstvo; potomstvo jejího potomstva – odkud? Verš učí: „a potomstvo ejn lah“ – zkoumej (ajen) u ní. A mám tu jen způsobilé potomstvo; nezpůsobilé potomstvo – odkud? Verš učí: „a potomstvo ejn lah“ – zkoumej u ní.

Ale přece jsi to už vyvedl pro potomstvo jejího potomstva! – Pro potomstvo jejího potomstva verš nebyl potřeba, neboť vnuci jsou jako synové; verš byl potřeba pro nezpůsobilé potomstvo.

A tanaita sám – odkud ví, že má takto vykládat? Říkají: Je psáno: „Bileam odmítá (me'en)“ (Nu 22,14) a „můj švagr odmítá (me'en)“ (Dt 25,7), kde není napsáno jod, kdežto zde je jod napsáno – z toho plyne, že přichází k výkladu.

A bylo potřeba napsat, že její zasnoubení patří jejímu otci, a bylo potřeba napsat, že výdělek její práce patří jejímu otci. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen], že její zasnoubení patří jejímu otci, mohl bych si myslet: [je to tak], protože se s ním nenamáhá; ale výdělek její práce, s nímž se namáhá, bych řekl, že je její.

A kdyby nás učil [jen] o výdělku její práce – [je to tak], protože je jím živena; ale její zasnoubení, které jí přichází odjinud, bych řekl, že je její. Proto je potřeba [obojí].

K věci samé: „vyjde zadarmo“ – to jsou dny dospělosti; „bez peněz“ – to jsou dny dívčího věku. Ať Milosrdný napíše dívčí věk, a dospělost nebude potřeba!

Řekl Raba: Přišlo toto a poučilo o tomto.

Je to obdobné jako u „usedlíka“ a „nádeníka“, jak se učí v baraitě: „Usedlík“ – to je ten, kdo je získán věčným získáním; „nádeník“ – to je ten, kdo je získán získáním na léta.

Ať je řečeno „usedlík“ a ať není řečeno „nádeník“, a já bych řekl: jestliže ten, kdo je získán věčným získáním, [svaté] nejí, ten, kdo je získán na léta, tím spíše ne.

Kdyby tomu tak bylo, řekl bych: „usedlík“ – to je ten, kdo je získán na léta; ale ten, kdo je získán věčným získáním, jí. Přišel „nádeník“ a poučil o „usedlíkovi“, že ačkoli je získán věčným získáním, nejí.

Řekl mu Abaje: Je to snad podobné? Tam jde o dvě různé osoby, neboť i kdyby Milosrdný napsal „usedlík“ – že probodnutý nesmí jíst – a pak napsal to druhé, byl by „nádeník“ věcí, která vyplývá z úsudku kal vachomer; a věc, která vyplývá z kal vachomer, Písmo [někdy] přesto výslovně napíše.

Ale zde jde o jednu osobu: když vychází [na svobodu] už v dívčím věku, k čemu je u ní dospělost?

Spíše řekl Abaje: Bylo to potřeba jen pro dospělost ajlonit [ženy, u níž se neobjeví znaky dospívání].

Mohlo by tě napadnout: [jiná] ať vyjde dívčím věkem, [ale tato] ať nevyjde dospělostí. Proto nás učí [jinak].

Namítl Mar bar Rav Aši: Copak to není kal vachomer? Jestliže znaky [dívčího věku], které nevyvádějí z moci otce, vyvádějí z moci pána, pak dospělost, která vyvádí z moci otce, není snad správné, aby vyváděla z moci pána?

Spíše řekl Mar bar Rav Aši: Bylo to potřeba jen pro samotnou platnost prodeje ajlonit. Mohlo by tě napadnout: u té, u níž se znaky dívčího věku objeví, je prodej platný; u té, u níž se znaky dívčího věku neobjeví, prodej není platný.