Makot 16a מכות

protože je to zákaz, který nezahrnuje čin, a za žádný zákaz, který nezahrnuje čin, se nebičuje. Reš Lakiš říká, že nedostává bičování, protože jde o podmíněné varování, a žádné podmíněné varování se nenazývá varováním.

A oba [mluví] podle rabiho Jehudy. Neboť baraita učí: „Nenecháte z něho nic do rána, a co z něho zbude do rána, [spálíte ohněm]“ (Ex 12,10) – verš přichází, aby po zákazu dal příkaz, a učí tak, že se za něj nebičuje – to jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Jochanan z toho vyvozuje toto: Důvodem je, že verš přišel [s příkazem]; kdyby verš nepřišel, bičovalo by se. Z toho plyne, že podmíněné varování se nazývá varováním.

A Reš Lakiš z toho vyvozuje toto: Důvodem je, že verš přišel; kdyby verš nepřišel, bičovalo by se. Z toho plyne, že za zákaz, který nezahrnuje čin, se bičuje.

Ale i podle rabiho Šimona ben Lakiše – vždyť je to jistě podmíněné varování!

Soudí podle jiného tanaa [, který podává názor] rabiho Jehudy. Neboť baraita učí: Udeřil-li jednoho [z rodičů] a pak udeřil druhého, proklel-li jednoho a pak proklel druhého, udeřil-li oba naráz či proklel-li oba naráz – je vinen. Rabi Jehuda říká: Naráz – je vinen; jednoho po druhém – je osvobozen.

A i podle rabiho Jochanana – vždyť je to jistě zákaz, který nezahrnuje čin!

Soudí podle toho, co řekl Rav Idi bar Avin jménem Rava Amrama, jménem rabiho Jicchaka, jménem rabiho Jochanana: Rabi Jehuda říká jménem rabiho Josiho z Galileje: Ze všech zákazů v Tóře – za zákaz, který zahrnuje čin, se bičuje; za zákaz, který nezahrnuje čin, se nebičuje, kromě toho, kdo přísahá [křivě], kdo zaměňuje [obětní zvíře] a kdo proklíná svého bližního [Božím] jménem.

Je tu rozpor mezi rabim Jehudou a rabim Jehudou!

Podle rabiho Šimona ben Lakiše – [jsou to] dva tanaim, [kteří podávají názor] rabiho Jehudy. Podle rabiho Jochanana – není to obtíž: toto je [názor] jeho vlastní a toto je [názor] jeho učitele.

Učili jsme tam: Kdo vezme matku spolu s mláďaty – rabi Jehuda říká: Dostává bičování a nepropouští [ji]; a mudrci říkají: Propouští a nedostává bičování. Toto je pravidlo: za žádný zákaz, s nímž je spojeno „vstaň a čiň“, se netrestá. Rabi Jochanan řekl: Máme jen tento [případ] a ještě jeden další.

Rabi Elazar mu řekl: Který? Řekl mu: Jdi a najdi ho. Vyšel, zkoumal a našel. Neboť baraita učí: Znásilnitel, který [oběť] zapudil – je-li to Izraelita, vezme ji zpět a nedostává bičování; a je-li to kohen, dostává bičování a zpět si ji nebere.

To je v pořádku podle toho, kdo učí: Splnil jej, či nesplnil.

Ale podle toho, kdo učí: Zmařil jej, či nezmařil – dobře, u vypuštění [matky z] hnízda to najdeš; ale u znásilnitele – jak najdeš [případ, kdy] zmařil, či nezmařil?

Jestliže ji zabil – podléhá [jen] vyššímu trestu. Rav Šimi z Machuzy řekl: Například když přijala zasnoubení od jiného. Rav řekl: Jestliže ho ustanovila za zmocněnce, je to ona, kdo [příkaz] maří; a jestliže ho neustanovila za zmocněnce, je to snad v jeho moci? Nemá to žádnou platnost.

Spíše řekl Rav Šimi z Nehardey: Například když ji zavázal slibem veřejně. To je v pořádku podle toho, kdo říká, že slib učiněný veřejně nelze zrušit. Ale podle toho, kdo říká, že ho lze zrušit – co se dá říci? Že ji zaváže slibem se souhlasem mnohých. Neboť Amemar řekl: Halacha je, že slib učiněný veřejně lze zrušit; [učiněný] se souhlasem mnohých nelze zrušit.

A nic dalšího tu není? Vždyť je tu – (pomůcka: loupež, zástava a peá) – loupež, neboť Milosrdný řekl: „Nebudeš loupit“ (Lv 19,13) a „vrátí uloupené“ (Lv 5,23); zástava, neboť Milosrdný řekl: „Nevejdeš do jeho domu, abys vzal jeho zástavu“ (Dt 24,10) a „jistě mu vrátíš zástavu, když zapadá slunce“ (Dt 24,13).

A najdeš to [jak] u „splnil jej, či nesplnil“, [tak] u „zmařil jej, či nezmařil“. Tam, protože je povinen nahradit, nedostává bičování a [zároveň] neplatí.

Rabi Zejra to napadl: Ale je tu zástava proselyty, když proselyta zemřel!