Menachot 30a מנחות

ale o nadbytečných nám to nevadí.

Druhá je to, co řekl Rav: Kdo píše svitek Tóry a dospěje ke konci, může skončit i uprostřed sloupce. Namítá se: Kdo píše svitek Tóry a dospěje ke konci, nesmí skončit uprostřed sloupce, jak se končí v jednotlivých knihách Pětiknihy, nýbrž zkracuje [řádky], až dojde na konec sloupce. – Když to Rav řekl, mluvil o jednotlivých knihách Pětiknihy.

Ale vždyť se mluví o svitku Tóry! – [Myslí se] o knihách Pětiknihy v rámci svitku Tóry. – Je tomu tak? Vždyť řekl rabi Jehošua bar Aba, řekl Rav Gidel, řekl Rav: [Slova] „před očima celého Izraele“ [se píší] uprostřed sloupce! – Ono bylo řečeno [ve smyslu] uprostřed řádku.

Rabíni říkají: I uprostřed řádku. Rav Aši říká: Právě uprostřed řádku. A halacha je: právě uprostřed řádku.

Řekl rabi Jehošua bar Aba, řekl Rav Gidel, řekl Rav: Osm [posledních] veršů Tóry čte v synagoze jednotlivec. – Podle koho? Ne podle rabiho Šimona.

Neboť učí baraita: „A zemřel tam Mojžíš, služebník Hospodinův“ (Dt 34,5). Je možné, že by Mojžíš byl živ a napsal „a zemřel tam Mojžíš“? Spíše až potud psal Mojžíš, odtud dál psal Jehošua bin Nun – to jsou slova rabiho Jehudy, a někteří říkají rabiho Nechemji.

Řekl mu rabi Šimon: Je možné, že by svitku Tóry chybělo jediné písmeno? Vždyť je psáno: „Vezměte tuto knihu Tóry a položte ji [vedle truhly smlouvy]“ (Dt 31,26)!

Spíše až potud Svatý, budiž požehnán, říkal a Mojžíš psal a [nahlas] opakoval; odtud dál Svatý, budiž požehnán, říkal a Mojžíš psal se slzami, jak je řečeno jinde: „Baruch jim řekl: Svými ústy mi předříkával všechna tato slova a já jsem je psal inkoustem do knihy“ (Jr 36,18).

Máme říci, že to není podle rabiho Šimona? – Můžeš říci i podle rabiho Šimona: Protože se [tato část] odlišuje, odlišuje se.

A řekl rabi Jehošua bar Aba, řekl Rav Gidel, řekl Rav: Kdo kupuje svitek Tóry na trhu, je jako ten, kdo uchvátí přikázání na trhu. Napsal-li jej [sám], přičítá mu to Písmo, jako by jej přijal na hoře Sinaj. Řekl Rav Šešet: Opravil-li v něm i jediné písmeno, přičítá se mu, jako by jej napsal.

(Mnemotechnická pomůcka: SGLM.) Učili rabíni: Člověk může zhotovit list [pergamenu] o třech až osmi sloupcích; méně než to a více než to ať nedělá.

A ať nedělá příliš mnoho sloupců, protože to vypadá jako dopis; a ať nedělá příliš málo sloupců [široké], protože jeho oči by bloudily. Spíše [šířka sloupce] jako [slovo] „le-mišpechotejchem“ třikrát.

Naskytne-li se mu list o devíti sloupcích, ať jej nerozdělí na tři sem a šest tam, nýbrž čtyři sem a pět tam.

Kdy to platí? Na začátku svitku, ale na konci svitku i jediný verš a i jediný sloupec. – Jediný verš, myslíš? Spíše řekni: jeden verš v jednom sloupci.

Míra okraje: dole jedna dlaň, nahoře tři prsty a mezi sloupcem a sloupcem mezera šíře dvou prstů. A v [samostatných] knihách Pětiknihy: dole tři prsty, nahoře dva prsty a mezi sloupcem a sloupcem mezera šíře palce.

Mezi řádkem a řádkem [mezera] o výšce řádku, mezi slovem a slovem [mezera] malého písmene a mezi písmenem a písmenem [mezera] tloušťky vlasu.

Ať člověk nezmenšuje písmo ani kvůli dolní mezeře, ani kvůli horní mezeře, ani kvůli mezeře mezi řádky, ani kvůli mezeře mezi oddíly.

Naskytne-li se mu [na konci řádku] slovo o pěti písmenech, ať nepíše dvě uvnitř sloupce a tři mimo sloupec,