pečena kvašená“ – proč to Písmo praví? Vždyť již bylo řečeno: „Nebude připravena kvašená“ (Lv 2,11)! Protože je řečeno „nebude připravena kvašená“, mohl bych se domnívat, že je vinen jen jednou za všechno. Písmo praví: „Nebude pečena“ (Lv 6,10).
תאפה חמץ מה ת"ל והלא כבר נאמר (ויקרא ב, יא) לא תעשה חמץ לפי שנאמר לא תעשה חמץ יכול לא יהא חייב אלא אחת על כולם ת"ל (ויקרא ו, י) לא תאפה
Pečení bylo zahrnuto [v obecném pravidle]; proč bylo vyňato? Aby se k němu přirovnávalo: jako pečení je zvláštní tím, že je samostatným úkonem a je se za něj vinen zvlášť, tak i já zahrnu hnětení, tvarování
אפייה בכלל היתה למה יצאת להקיש אליה מה אפייה מיוחדת שהיא מעשה יחידי וחייבין עליה בפני עצמה אף אני אביא לישת' ועריכתה
A řekni: za pečení, které Milosrdný výslovně uvedl, ať je vinen jednou, a za ostatní ať je vinen jednou za všechny dohromady! – Protože je to věc, která byla zahrnuta v obecném pravidle a byla z něj vyňata, aby učila; nebyla vyňata, aby učila o sobě samé, nýbrž byla vyňata, aby učila o celém obecném pravidle.
ואימא אפייה דפרט בה רחמנא ליחייב חדא אינך ליחייב חדא אכולהו משום דהוה דבר שהיה בכלל ויצא מן הכלל ללמד לא ללמד על עצמו יצא אלא ללמד על הכלל כולו יצא
A řekni: „nebude připravena“ je obecné pravidlo, „nebude pečena“ je zvláštní případ – obecné a zvláštní: v obecném není nic než to, co je ve zvláštním; pečení ano, nic jiného ne!
ואימא לא תעשה כלל לא תאפה פרט כלל ופרט אין בכלל אלא מה שבפרט אפייה אין מידי אחרינא לא
Řekl rabi Apturiki: Protože je to obecné a zvláštní vzdálené jedno od druhého; a každé obecné a zvláštní vzdálené jedno od druhého se nevykládá [pravidlem] obecného a zvláštního.
אמר רבי אפטוריקי משום דהוי כלל ופרט המרוחקין זה מזה וכל כלל ופרט המרוחקין זה מזה אין דנין אותן בכלל ופרט
Namítl Rav Ada bar Ahava, a někteří říkají Kadi: A obecné a zvláštní vzdálené jedno od druhého se nevykládá [pravidlem] obecného a zvláštního? Vždyť se učí: „A porazí ho na místě, kde se poráží zápalná oběť, před Hospodinem; je to oběť za hřích“ (Lv 4,24). Kde se poráží zápalná oběť? Na severu. I tato na severu.
מתיב רב אדא בר אהבה ואמרי לה כדי וכלל ופרט המרוחקין זה מזה אין דנין אותן בכלל ופרט והתניא (ויקרא ד, כד) ושחט אותו במקום אשר ישחט העולה לפני ה' חטאת הוא היכן עולה נשחטת בצפון אף זה בצפון
Ale učíme se to snad odsud? Vždyť již bylo řečeno: „Na místě, kde se poráží zápalná oběť, bude poražena oběť za hřích“ (Lv 6,18)! Proč tedy přišlo toto? Aby to stanovilo [jako nezbytné]: jestliže ho neporazil na severu, učinil ho neplatným.
וכי אנו מכאן למידין והלא כבר נאמר (ויקרא ו, יח) במקום אשר תשחט העולה תשחט החטאת הא למה זה יצא לקובעו שאם לא שחט אותו בצפון פסלו
Říkáš, že přišlo k tomuto, anebo jen [k tomu], že tento vyžaduje sever a žádný jiný sever nevyžaduje? Písmo praví: „A porazí oběť za hřích na místě (kde se poráží) zápalná oběť“ (Lv 4,29). Toto vytvořilo otcovský vzor pro všechny oběti za hřích, že vyžadují sever.
אתה אומר לכך יצאת או אינו אלא שזה טעון צפון ואין אחר טעון צפון ת"ל (ויקרא ד, כט) ושחט את החטאת במקום (אשר ישחט את) העולה זה בנה אב לכל חטאות שטעונות צפון
Tanna má tedy potíž se [slovem] „ho“ a říká toto: Anebo jen [k tomu], že tento vyžaduje sever a žádný jiný sever nevyžaduje, protože Milosrdný napsal „ho“?
אלא תנא אותו קא קשיא ליה וה"ק או אינו אלא שזה טעון צפון ואין אחר טעון צפון דכתב רחמנא אותו
A samo vkládání rukou – odkud to máme? Neboť se učí: „A vloží ruku na hlavu kozla“ (Lv 4,24) – aby se zahrnul Nachšonův kozel pro vkládání rukou. To jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká:
וסמיכה גופה מנלן דתניא (ויקרא ד, כד) וסמך ידו על ראש השעיר לרבות שעיר נחשון לסמיכה דברי רבי יהודה ר"ש אומר
Originál: Menachot 55b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.