Menachot 57b מנחות

a ovocná šťáva kvašení nezpůsobuje! Reš Lakiš řekl: Rabi Josi Galilejský říkal: Moučná oběť úliteb se zadělává vodou a je platná.

Předkladné chleby – [jsou odměřovány] mírou na suché, a slyšeli jsme, že rabi Akiva řekl: Míra na suché nebyla posvěcena.

Rabi Reuven poslal [zprávu] ve jménu rabiho Jochanana: Takové je uspořádání mišny, a obrať [to]: „Kterou přinášíte“ – k zahrnutí předkladných chlebů pod [zákaz] kvašení; to jsou slova rabiho Josiho Galilejského. Rabi Akiva říká: k zahrnutí moučné oběti úliteb pod [zákaz] kvašení.

A rabi Jochanan se tu drží svého názoru, neboť rabi Jochanan řekl: Rabi Josi Galilejský a jeden z žáků rabiho Jišmaela řekli totéž. A kdo to je? Rabi Jošija.

Neboť se učí: „Pomazal je a posvětil je“ (Nu 7,1). Rabi Jošija říká: Míra na tekuté byla pomazána zevnitř i zvenčí; míry na suché byly pomazány zevnitř, ale nebyly pomazány zvenčí.

Rabi Jonatan říká: Míry na tekuté byly pomazány zevnitř, ale nebyly pomazány zvenčí; míry na suché nebyly pomazány vůbec. Věz, že tomu tak je, neboť [míry na suché] nesvětí, jak je psáno: „Ze svých obydlí přinesete chléb k podávání, dva [bochníky] ze dvou desetin [efy] jemné mouky; budou upečeny kvašené, prvotiny pro Hospodina“ (Lv 23,17). Kdy jsou „pro Hospodina“? Až poté, co byly upečeny.

V čem se rozcházejí? Ve [slově] „je“. Rabi Jošija se domnívá, že „je“ vylučuje míru na suché zvenčí. A rabi Jonatan se domnívá: Míra na suché je profánní a nebylo třeba verše k jejímu vyloučení; verše bylo třeba k vyloučení míry na tekuté zvenčí.

Řekněme tedy také: Rabi Akiva a jeden z žáků rabiho Jišmaela řekli totéž, a kdo to je? Rabi Jonatan. [Neříká se to,] protože se navzájem neshodují ohledně míry na tekuté.

Rav Papa řekl Abajemu: Ale vždyť je tu mísa [na zadělávání], která je [nádobou] na tekuté! Řekl mu: Například když zadělal na desce.

Je-li tomu tak, pak když mu rabi Jonatan říká: „Věz, že tomu tak je, neboť nesvětí,“ ať mu [rabi Jošija] odpoví: Například když odměřil profánní desetinovou mírou!

Jak to lze srovnávat? Pokud jde o mísu – Milosrdný nenapsal, že má udělat mísu, aby v ní zadělával; když zadělá na desce, nic tomu nevadí. Ale desetinová míra – když Milosrdný řekl: Udělej desetinovou míru a odměřuj jí, opustil by posvátnou desetinovou míru a odměřoval profánní?

Rabíni učili: Odkud [víme], že kdo přinese [na oltář] z masa oběti za hřích, z masa oběti za vinu, z masa nejsvětějších obětí a obětí méně svatých, ze zbytku omeru, ze zbytku dvou chlebů, z předkladných chlebů nebo ze zbytků moučných obětí, porušuje zákaz?

Písmo říká: „Neboť žádný kvas ani žádný med nespálíte z něho jako ohnivou oběť Hospodinu“ (Lv 2,11) – cokoli, z čeho [část jde] na ohně, spadá pod [zákaz] „nespálíte“.

A jde snad z dvou chlebů a z předkladných chlebů [nějaká část] na ohně? Vždyť se učí: Vyloučeny jsou dva chleby a předkladné chleby, z nichž nic nejde na ohně!

Rav Šešet řekl: Z jejich vlastní hmoty nic nejde na ohně.

Bylo řečeno: Kdo přinese z čehokoli z nich na rampu [oltáře] – rabi Jochanan řekl: je vinen; rabi Elazar řekl: je osvobozen.

Rabi Jochanan řekl, že je vinen, neboť se učí: „Oltář“ – mám jen oltář; odkud [víme to o] rampě? Písmo říká: „a na oltář nevystoupí k libé vůni“ (Lv 2,12).

A rabi Elazar řekl, že je osvobozen. Jaký je důvod? Protože verš říká [o kvasu a medu]: „Jako oběť prvotin je přinesete“ (Lv 2,12) – „je“:

jen u nich ti [Písmo] zahrnulo rampu jako oltář, ale u ničeho jiného ne.