Menachot 9b מנחות

Co tu dělá moučná oběť [u kropení krví]? Rav Papa řekl: [Jde o] moučnou oběť úliteb.

Mohlo by mě napadnout říci: protože přichází spolu se zvířecí obětí, je jako samotná zvířecí oběť. [Proto] nás učí [opak].

A ten, kdo [ji] prohlašuje za neplatnou, [říká]: Zde je to odlišné, neboť verš říká: „A kohen vyzdvihne z moučné oběti její připomínku a obětuje ji v kouři na oltáři“ (Lv 6,3) – „moučné oběti“: dokud není celá moučná oběť, ať neobětuje v kouři.

A ten druhý [říká]: „z moučné oběti“ – z moučné oběti, která již byla (celá v době odebrání hrsti, ať obětuje v kouři, i když nyní není celá).

Rabi Jochanan namítl Reš Lakišovi: Rozlomil-li se [její chléb] dříve, než ho sňal, chléb je neplatný a misky se za něj neobětují v kouři; a rozlomil-li se jeho chléb poté, co ho sňal, chléb je neplatný, ale misky se za něj obětují v kouři. A rabi Elazar řekl: [Neznamená to] skutečně „sňal“, nýbrž jakmile nastal čas jej sejmout, i když ho nesňal.

Odpověděl mu: Podle koho to je? Podle rabiho Eliezera. Řekl mu: Já ti cituji celou Mišnu, a ty mi říkáš rabiho Eliezera?

Kdyby to bylo podle rabiho Eliezera, proč by se zmiňoval o rozlomení? I spálený a ztracený [chléb] by prohlašoval za platný! Mlčel.

A proč mlčel? Měl mu říci: U společenství je to odlišné; protože jim byla dovolena nečistota, byly dovoleny i [oběti], které ubyly. Rav Ada bar Ahava řekl: To znamená, že úbytek je jako vada, a vada u [obětí] společenství [povolena] není.

Rav Papa seděl a vykládal toto učení. Rav Josef bar Šemaja řekl Ravu Papovi: Nezabýváme se snad [ve sporu] rabiho Jochanana a Reš Lakiše moučnou obětí z omeru, která je [obětí] společenství, a přesto se přou?

Rav Malkijo řekl: V jedné [baraitě] bylo učeno: „z její jemné mouky“ (Lv 2,2) – že ubyde-li z ní cokoli, je neplatná; „z jejího oleje“ (Lv 2,2) – že ubyde-li z něj cokoli, je neplatná.

A v jiné [baraitě] bylo učeno: „A zbytek z moučné oběti“ (Lv 2,3) – kromě moučné oběti, která sama ubyla, nebo jejíž hrst ubyla, nebo z jejíhož kadidla se nic neobětovalo v kouři.

Proč potřebuji dva verše o [obětech], které ubyly? Neplatí snad jeden pro moučnou oběť, která ubyla před odebráním hrsti, a jeden pro zbytky, které ubyly mezi odebráním hrsti a obětováním v kouři?

A [je to] vyvrácení rabiho Jochanana v obou [bodech].

Ne: jeden pro moučnou oběť, která ubyla před odebráním hrsti – přinese-li ze svého domu a doplní ji, ano, a pokud ne, ne; a jeden pro zbytky, které ubyly mezi odebráním hrsti a obětováním v kouři – ačkoli se za ně obětuje hrst v kouři, ty zbytky je zakázáno jíst.

Neboť se tázali: Podle toho, kdo říká, že za zbytky, které ubyly mezi odebráním hrsti a obětováním v kouři, se obětuje hrst v kouři – jak je to s jedením těch zbytků?

Zeiri řekl: Verš říká: „a zbytek“ – a ne zbytek ze zbytku. A rabi Janaj řekl: „z moučné oběti“ – z moučné oběti, která již byla [celá].

„Odebral-li hrst levou rukou [atd.]“ Odkud to máme? Rabi Zera řekl: Neboť verš říká: „A přinesl moučnou oběť a naplnil z ní svou dlaň“ (Lv 9,17). „Dlaň“ – to nevím, která je. Když [Písmo] říká: „A kohen vezme z logu oleje a vyleje do levé dlaně kohena“ (Lv 14,15) – zde levou, z toho [plyne], že všude, kde je řečeno „dlaň“, jde jen o pravou.

Ale to [slovo „levou“] potřebuje pro sebe samo! – Je napsáno ještě jedno „levou“.

A řekni: Neexistuje vymezení po vymezení, leda aby se zahrnulo! – Je napsáno ještě jedno „levou“: zde levou, a nikde jinde levou.

A řekni naopak: jako zde levou, tak i jinde levou! – Je napsáno čtyřikrát „levou“: dvakrát u chudého a dvakrát u bohatého.

Rabi Jirmeja řekl rabimu Zerovi: „Na palec jeho pravé ruky a na palec jeho pravé nohy“ (Lv 14,17), což je psáno (u oleje bohatého malomocného) – proč to potřebuji