Pesachim 64b פסחים

který připadne na Šabat, položí ruku na rameno svého druha a ruka jeho druha [spočívá] na jeho rameni, a zavěšuje a stahuje. Rozřízl ho a vyňal jeho obětní části, dal je na podnos a spálil je na oltáři.

Vyšla první skupina a usadila se na Chrámové hoře, druhá v chelu a třetí stojí na svém místě. Když se setmělo, vyšli a pekli své pesachy.

GEMARA: Řekl rabi Jicchak: Pesach se poráží jen ve třech skupinách po třiceti lidech. Z jakého důvodu? „Shromáždění“, „obec“ a „Izrael“ – je nám sporné, zda [to platí] najednou, nebo jedno po druhém.

Proto potřebujeme tři skupiny po třiceti lidech; neboť [platí-li to] najednou, tak to tu je, a [platí-li to] jedno po druhém, tak to tu je. Proto stačí i padesát: vstoupí třicet a vykonají [to], vstoupí deset a vyjde deset, vstoupí deset a vyjde deset.

„Vstoupila první skupina…“ Bylo řečeno: Abaje řekl: Učili jsme „[dveře] se zavřely“; Rava řekl: Učili jsme „zavírají“.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je v tom, zda se spoléhat na zázrak. Abaje řekl, že jsme učili „zavřely se“: kolik jich vstoupí, tolik vstoupí, a spoléháme na zázrak. Rava řekl, že jsme učili „zavírají“, a na zázrak nespoléháme.

A to, co jsme učili: Řekl rabi Jehuda: Nedej Bože, že by Akavja ben Mahalalel byl dán do klatby, neboť chrámové nádvoří se nezavírá za nikým v Izraeli [rovným] v moudrosti a bázni před hříchem Akavjovi ben Mahalalel – Abaje to vykládá podle svého názoru a Rava to vykládá podle svého názoru. Abaje to vykládá podle svého názoru: Na nádvoří, když se zavřelo, nebyl nikdo v Izraeli [rovný] v moudrosti a bázni před hříchem Akavjovi ben Mahalalel. Rava to vykládá podle svého názoru: Na nádvoří, když ho zavírají za celým Izraelem, nebyl nikdo [rovný] v moudrosti a bázni před hříchem Akavjovi ben Mahalalel.

Učili naši rabíni: Nikdy nebyl nikdo na nádvoří rozmačkán, kromě jednoho Pesachu, který byl za dnů Hilela, kdy byl rozmačkán jeden stařec; a nazývali ho „Pesach rozmačkaných“.

Učili naši rabíni: Jednou chtěl král Agripa upřít své oči na množství Izraele. Řekl veleknězi: Upři své oči na pesachy. Vzal ledvinu z každého a našlo se tam šest set tisíc párů ledvin – dvojnásobek těch, kdo vyšli z Egypta, kromě nečistého a toho, kdo byl na dalekých cestách. A nebylo pesachu, na nějž by se nepřihlásilo více než deset lidí. A nazývali ho „Pesach hustých [davů]“.

„Vzal ledvinu“ – vždyť ta musí být spálena! [Řekneš, že] je pak spálil? Vždyť je psáno: „A spálí je“ (Lv 3,5) – aby nesměšoval tuky jednoho s druhým.

[Řekneš, že] je pak spálil jednu po druhé? Vždyť bylo učeno: „A spálí je“ (Lv 3,16) – aby to bylo celé najednou! Spíše šlo o pouhé zadržení: bral jim ji, dokud mu nedali něco jiného.

„Kněží stojí v řadách…“ Z jakého důvodu? Řekneš-li, aby snad nevzali zlatou a nevrátili stříbrnou – i zde by snad mohli vzít [misku] za dvě stě a vrátit [misku] za sto! Spíše proto, že takto je to krásnější.

„A misky neměly dna…“ Učili naši rabíni: Všechny misky v Chrámu neměly dna, kromě misek s kadidlem pro předkladné chleby, aby je neodložili a nerozlomili chléb.

„Izraelita porazil a kněz přijal…“ Neobejde se to snad bez Izraelity? Právě to nás učí: že porážení cizincem [nekohenem] je platné. „A kněz přijal“ – to nás učí, že od přijetí dále je to přikázání kněžstva.

„Podá ji svému druhovi“ – plyne z toho, že přenesení bez [pohybu] nohou se nazývá přenesením? Snad [každý] trochu pohne [nohou]. Co nás tedy učí? To nás učí: „V množství lidu je králova sláva“ (Př 14,28).

„Přijímá plnou a vrací prázdnou…“ Ale naopak ne. To podporuje rabiho Šimona ben Lakiše, neboť řekl rabi Šimon ben Lakiš: Nepomíjí se přikázání.

„Kněz, který je nejblíže oltáři…“ Kdo je tanaita, podle něhož [krev] pesachu [se podává] kropením? Řekl Rav Chisda: Je to rabi Josi ha-Gelili.

Neboť bylo učeno: Rabi Josi ha-Gelili říká: „Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk spálíš“ (Nu 18,17). Není řečeno „jeho krví“, ale „jejich krví“; není řečeno „jeho tuk“, ale „jejich tuk“ – to učí o prvorozeném, desátku [zvířat] a pesachu, že vyžadují podání krve a obětních částí na oltář.

Odkud víme, že vyžadují [podání na] základnu? Řekl rabi Elazar: Odvozuje se to „kropením“ – „kropením“ z olokaustu. Je psáno zde: „Jejich krví pokropíš oltář“, a je psáno tam: „A Áronovi synové, kněží, pokropí jeho krví oltář dokola“ (Lv 1,11). Tak jako olokaust vyžaduje základnu, tak i pesach vyžaduje základnu.