„A cokoli potřebují – mladé býčky, berany a jehňata k zápalným obětem Bohu nebes, pšenici, sůl, víno a olej podle slova kohanim, kteří jsou v Jeruzalémě – ať se jim to dává den co den bez prodlení“ (Ezd 6,9). Rabi Jicchak mu řekl: Mistře, [odpověď je] v tvém vlastním břemeni [=v pokračování téhož verše]: „aby přinášeli libé oběti Bohu nebes a modlili se za život krále a jeho synů“ (Ezd 6,10).
(עזרא ו, ט) ומה חשחן ובני תורין ודכרין ואמרין לעלון לאלה שמיא חנטין מלח חמר ומשח כמאמר כהניא די בירושלם להוא מתיהב להם יום ביום די לא שלו אמר לו רבי יצחק רבי מטונך די להון מהקרבין ניחוחין לאלה שמיא ומצלין לחיי מלכא ובנוהי
A kdo tak činí [aby za odměnu žil král a jeho synové], to přece není nic vadného? Vždyť bylo učeno: Kdo řekne: „Tento sela [dávám] na dobročinnost, aby moji synové žili a abych díky němu dosáhl života budoucího světa“, ten je zcela spravedlivý!
ומאן דעבד הכי לאו מעליותא היא והתניא האומר סלע זו לצדקה בשביל שיחיו בני ובשביל שאזכה בה לחיי העולם הבא הרי זה צדיק גמור
A chceš-li, řekni: Odkud víme, že zkysl? Neboť je psáno: „Tři vrstvy balvanů a jedna vrstva nového dřeva; a náklad ať se hradí z královského domu“ (Ezd 6,4). Proč to tak udělal? Myslel si: Jestliže se proti mně Judejci vzbouří, spálím [chrám] ohněm.
ואיבעית אימא מנלן דאחמיץ דכתיב (עזרא ו, ד) נדבכין די אבן גלל תלתא ונדבך די אע חדת ונפקתא מן בית מלכא תתיהב למה ליה דעבד הכי סבר אי מרדו בי יהודאי איקלייה בנורא
Cožpak to Šalomoun neudělal také tak? Vždyť je psáno: „Tři vrstvy tesaných kamenů a jedna vrstva cedrových trámů“ (1Kr 6,36)! Šalomoun to udělal nahoře, a on to udělal dole; Šalomoun [dřevo] zapustil do stavby, on je do stavby nezapustil; Šalomoun je omítl vápnem, on je vápnem neomítl.
אטו שלמה לא עבד הכי והכתיב (מלכים א ו, לו) שלשה טורי גזית וטור כרתות ארזים שלמה עבד מלמעלה ואיהו עבד מלמטה שלמה שקעיה בבנינא איהו לא שקעיה בבנינא שלמה סדייה בסידא איהו לא סדייה בסידא
Rav Josef, a někteří říkají rabi Jicchak, [řekl]: Odkud víme, že zkysl? Odtud: „I řekl mi král, a šegal seděla vedle něho“ (Neh 2,6). Co je „šegal“? Raba bar Lima řekl jménem Rava: Fena.
(אמר) רב יוסף ואיתימא רבי יצחק מנלן דאחמיץ מהכא (נחמיה ב, ו) ויאמר לי המלך והשגל יושבת אצלו מאי שגל אמר רבה בר לימא משמיה דרב כלבתא
Jestliže je tomu tak, co tedy s tím, co je psáno: „Povýšil ses nad Pána nebes; nádoby jeho domu přinesli před tebe, a ty, tvoji velmoži, tvé šegal a tvé souložnice z nich pijete víno“ (Da 5,23)? Jestliže šegal je fena, cožpak fena pije víno? To není obtížné: naučili ji to a pila.
אלא מעתה הא דכתיב (דניאל ה, כג) ועל מרא שמיא התרוממת ולמאנייא די ביתיה היתיו קדמך ואנת ורברבניך שגלתך ולחנתך חמרא שתין בהון ואי שגל כלבתא היא כלבתא בת משתיא חמרא היא הא לא קשיא דמלפא לה ושתייא
Jestliže je tomu tak, co s tím, co je psáno: „Dcery králů jsou mezi tvými vzácnými, šegal stojí po tvé pravici ve zlatě z Ofiru“ (Ž 45,10)? Jestliže šegal je fena, jakou zvěst tím prorok Izraeli oznamuje? Takto praví: Za odměnu za to, že Tóra je Izraeli milá, jako je šegal milá modloslužebníkům, jste byli hodni zlata z Ofiru.
אלא מעתה דכתיב (תהלים מה, י) בנות מלכים ביקרותיך נצבה שגל לימינך בכתם אופיר ואי שגל כלבתא היא מאי קא מבשר להו נביא לישראל הכי קאמר בשכר שחביבה תורה לישראל כשגל לעובדי כוכבים זכיתם לכתם אופיר
A chceš-li, řekni: Ve skutečnosti šegal je královna, a Raba bar Lima to [že šlo o fenu] převzal jako tradici. A proč ji [Písmo] nazývá šegal? Protože mu byla milá jako šegal [fena]; anebo také proto, že ji posadil na místo feny.
ואיבע"א לעולם שגל מלכתא היא ורבה בר לימא גמרא גמיר לה ואמאי קרי לה שגל שהיתה חביבה עליו כשגל אי נמי שהושיבה במקום שגל
Chceš-li, řekni: Odkud víme, že zkysl? Odtud: „Až do sta talentů stříbra, až do sta korů pšenice, až do sta batů vína a až do sta batů oleje, a soli bez zapsání [míry] atd.“ (Ezd 7,22) – zprvu bez omezení, a nyní s omezením.
איבעית אימא מנלן דאחמיץ מהכא (עזרא ז, כב) עד כסף ככרין מאה ועד חנטין כורין מאה ועד חמר בתין מאה ועד בתין משח מאה ומלח די לא כתב וגו' מעיקרא בלא קיצותא והשתא בקיצותא
„A pro poutní svátky.“ Jsou snad poutní svátky prvního nisanu? Jsou přece patnáctého nisanu! Rav Chisda řekl: [Míní se, že] svátek, [připadající na měsíc,] v němž je [Nový rok], je Novým rokem pro poutní svátky.
ולרגלים: רגלים באחד בניסן הוא בחמשה עשר בניסן הוא אמר רב חסדא רגל שבו ראש השנה לרגלים
Prakticky z toho plyne [rozdíl] pro toho, kdo složil slib, [kdy] se na něj vztahuje [zákaz] „neotálej“. A to je [podle]rabi Šimona, neboť bylo učeno: Ten, kdo složí slib, ten, kdo zasvětí, i ten, kdo zaslíbí odhadní hodnotu – jakmile nad tím uplynou tři poutní svátky, přestupuje [zákaz] „neotálej“.
נפקא מינה לנודר למיקם עליה בבל תאחר ורבי שמעון היא דתניא אחד הנודר ואחד המקדיש ואחד המעריך כיון שעברו עליו ג' רגלים עובר בבל תאחר
Rabi Šimon říká: Tři poutní svátky v jejich pořadí, přičemž svátek nekvašených chlebů je první. A tak říkával rabi Šimon ben Jochaj: Poutní svátky [než se přestoupí zákaz] jsou někdy tři, někdy čtyři, někdy pět. Jak to? Slíbil před Pesachem – tři; před Šavuot – pět; před Sukot – čtyři.
ר"ש אומר ג' רגלים כסדרן וחג המצות תחילה וכן היה ר"ש בן יוחי אומר רגלים פעמים ג' פעמים ד' פעמים חמשה כיצד נדר לפני הפסח ג' לפני עצרת חמשה לפני החג ארבעה
Naši rabíni učili: Kdo je zavázán [dát] ceny [slíbené osoby], odhadní hodnoty, klatby (cheremy) a zasvěcení, oběti za hřích a oběti za vinu, zápalné oběti a pokojné oběti, dobročinnost a desátky, prvorozené [zvíře], desátek [z dobytka] a pesachovou oběť,
Originál: Rosh Hashanah 4a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.