Roš ha-šana 4a ראש השנה

„A cokoli potřebují – mladé býčky, berany a jehňata k zápalným obětem Bohu nebes, pšenici, sůl, víno a olej podle slova kohanim, kteří jsou v Jeruzalémě – ať se jim to dává den co den bez prodlení“ (Ezd 6,9). Rabi Jicchak mu řekl: Mistře, [odpověď je] v tvém vlastním břemeni [=v pokračování téhož verše]: „aby přinášeli libé oběti Bohu nebes a modlili se za život krále a jeho synů“ (Ezd 6,10).

A kdo tak činí [aby za odměnu žil král a jeho synové], to přece není nic vadného? Vždyť bylo učeno: Kdo řekne: „Tento sela [dávám] na dobročinnost, aby moji synové žili a abych díky němu dosáhl života budoucího světa“, ten je zcela spravedlivý!

Není to obtížné: zde [jde] o Izraelity, zde o modloslužebníky.

A chceš-li, řekni: Odkud víme, že zkysl? Neboť je psáno: „Tři vrstvy balvanů a jedna vrstva nového dřeva; a náklad ať se hradí z královského domu“ (Ezd 6,4). Proč to tak udělal? Myslel si: Jestliže se proti mně Judejci vzbouří, spálím [chrám] ohněm.

Cožpak to Šalomoun neudělal také tak? Vždyť je psáno: „Tři vrstvy tesaných kamenů a jedna vrstva cedrových trámů“ (1Kr 6,36)! Šalomoun to udělal nahoře, a on to udělal dole; Šalomoun [dřevo] zapustil do stavby, on je do stavby nezapustil; Šalomoun je omítl vápnem, on je vápnem neomítl.

Rav Josef, a někteří říkají rabi Jicchak, [řekl]: Odkud víme, že zkysl? Odtud: „I řekl mi král, a šegal seděla vedle něho“ (Neh 2,6). Co je „šegal“? Raba bar Lima řekl jménem Rava: Fena.

Jestliže je tomu tak, co tedy s tím, co je psáno: „Povýšil ses nad Pána nebes; nádoby jeho domu přinesli před tebe, a ty, tvoji velmoži, tvé šegal a tvé souložnice z nich pijete víno“ (Da 5,23)? Jestliže šegal je fena, cožpak fena pije víno? To není obtížné: naučili ji to a pila.

Jestliže je tomu tak, co s tím, co je psáno: „Dcery králů jsou mezi tvými vzácnými, šegal stojí po tvé pravici ve zlatě z Ofiru“ (Ž 45,10)? Jestliže šegal je fena, jakou zvěst tím prorok Izraeli oznamuje? Takto praví: Za odměnu za to, že Tóra je Izraeli milá, jako je šegal milá modloslužebníkům, jste byli hodni zlata z Ofiru.

A chceš-li, řekni: Ve skutečnosti šegal je královna, a Raba bar Lima to [že šlo o fenu] převzal jako tradici. A proč ji [Písmo] nazývá šegal? Protože mu byla milá jako šegal [fena]; anebo také proto, že ji posadil na místo feny.

Chceš-li, řekni: Odkud víme, že zkysl? Odtud: „Až do sta talentů stříbra, až do sta korů pšenice, až do sta batů vína a až do sta batů oleje, a soli bez zapsání [míry] atd.“ (Ezd 7,22) – zprvu bez omezení, a nyní s omezením.

A možná zprvu neznal [potřebnou] míru? Nýbrž je zřejmé [vysvětlení], jak jsme odpověděli zprvu.

„A pro poutní svátky.“ Jsou snad poutní svátky prvního nisanu? Jsou přece patnáctého nisanu! Rav Chisda řekl: [Míní se, že] svátek, [připadající na měsíc,] v němž je [Nový rok], je Novým rokem pro poutní svátky.

Prakticky z toho plyne [rozdíl] pro toho, kdo složil slib, [kdy] se na něj vztahuje [zákaz] „neotálej“. A to je [podle] rabi Šimona, neboť bylo učeno: Ten, kdo složí slib, ten, kdo zasvětí, i ten, kdo zaslíbí odhadní hodnotu – jakmile nad tím uplynou tři poutní svátky, přestupuje [zákaz] „neotálej“.

Rabi Šimon říká: Tři poutní svátky v jejich pořadí, přičemž svátek nekvašených chlebů je první. A tak říkával rabi Šimon ben Jochaj: Poutní svátky [než se přestoupí zákaz] jsou někdy tři, někdy čtyři, někdy pět. Jak to? Slíbil před Pesachem – tři; před Šavuot – pět; před Sukot – čtyři.

Naši rabíni učili: Kdo je zavázán [dát] ceny [slíbené osoby], odhadní hodnoty, klatby (cheremy) a zasvěcení, oběti za hřích a oběti za vinu, zápalné oběti a pokojné oběti, dobročinnost a desátky, prvorozené [zvíře], desátek [z dobytka] a pesachovou oběť,