Roš ha-šana 4b ראש השנה

paběrky, zapomenuté [snopy] a pea [okraj pole] – jakmile nad tím uplynou tři poutní svátky, přestupuje [zákaz] „neotálej“. Rabi Šimon říká: Tři poutní svátky v jejich pořadí, přičemž svátek nekvašených chlebů je první.

Rabi Meir říká: Jakmile nad tím uplyne jeden poutní svátek, přestupuje „neotálej“. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Jakmile nad tím uplynou dva poutní svátky, přestupuje „neotálej“. Rabi Elazar, syn rabi Šimona, říká: Jakmile nad tím uplyne svátek stánků, přestupuje „neotálej“.

Jaký je důvod prvního tanaa? Vždyť [celá pasáž] o nich pojednává – proč tedy znovu psát: „o svátku nekvašených chlebů, o svátku týdnů a o svátku stánků“ (Dt 16,16)? Vyvoď z toho, [že je to řečeno] kvůli „neotálej“.

A rabi Šimon říká: Nebylo třeba říci „o svátku stánků“, vždyť o něm Písmo [právě] mluví; proč je to řečeno? Aby se řeklo, že tento je poslední.

A rabi Meir – jaký je jeho důvod? Neboť je psáno: „A přijdeš tam a přinesete tam“ (Dt 12,5–6).

A rabíni? To je [ustanovení] přikazujícího příkazu.

A rabi Meir? Jakmile mu Milosrdný řekl „přines“ a on nepřinesl, sám od sebe přestupuje „neotálej“.

A rabi Eliezer ben Jaakov – jaký je jeho důvod? Neboť je psáno: „Toto budete činit Hospodinu o svých svátcích“ (Nu 29,39) – nejmenší počet [vyjádřený množným číslem] „svátků“ jsou dva.

A rabíni? To je [potřebné] pro [výrok] rabi Jony, neboť rabi Jona řekl: Všechny svátky byly srovnány jeden s druhým v tom, že všechny odčiňují nečistotu Svatyně a jejích posvátných věcí.

A rabi Elazar, syn rabi Šimona – jaký je jeho důvod? Neboť bylo učeno: Rabi Elazar, syn rabi Šimona, říká: Nemělo být řečeno „svátek stánků“, vždyť o něm Písmo mluví; proč je to řečeno? Aby se řeklo, že tento [svátek přestupek] způsobuje.

A rabi Meir a rabi Eliezer ben Jaakov – co vykládají z tohoto „o svátku nekvašených chlebů, o svátku týdnů a o svátku stánků“? Potřebují to pro [výrok], který rabi Elazar řekl jménem rabi Ošaji, neboť rabi Elazar řekl jménem rabi Ošaji: Odkud [víme], že Šavuot má [možnost] náhrady [obětí] po celých sedm [dní]? Písmo praví: „o svátku nekvašených chlebů, o svátku týdnů a o svátku stánků“ – srovnává svátek týdnů se svátkem nekvašených chlebů: jako svátek nekvašených chlebů má náhradu po celých sedm [dní], tak i svátek týdnů má náhradu po celých sedm [dní].

Ale srovnejme jej se svátkem stánků: jako tam osm [dní], tak i zde osm! Osmý [den] je svátek sám o sobě.

Připusťme, že říkáme, že osmý [den] je svátek sám o sobě co do [věcí shrnutých zkratkou] PZR KŠB [los, požehnání času, samostatný svátek, oběť, píseň, požehnání]; ale co se týče náhrady, podle všech je náhradou za první [den].

Neboť jsme se učili: Kdo neslavil [obětí] první sváteční den svátku [stánků], slaví [náhradou] po celý svátek i poslední sváteční den svátku.

Uchopíš-li mnoho, neudržíš nic; uchopíš-li málo, udržíš to.

Nýbrž pro jakou halachu napsal Milosrdný svátek stánků? Aby jej srovnal se svátkem nekvašených chlebů: