Roš ha-šana 5b ראש השנה

jsou jako pesach – učí nás [že ne].

Odkud jsou tyto věci [odvozeny]? Neboť naši rabíni učili: „Když složíš slib“ (Dt 23,22) – mám tu jen slib; dobrovolný dar – odkud?

Je řečeno zde „slib“ a je řečeno jinde: „je-li to slib nebo dobrovolný dar“ (Lv 7,16) – jako tam je s ním [uveden] dobrovolný dar, tak i zde je s ním dobrovolný dar.

„Hospodinu, svému Bohu“ (Dt 23,22) – to jsou ceny, odhadní hodnoty, klatby a zasvěcení; „neotálej s jeho splněním“ (Dt 23,22) – s ním, nikoli s jeho náhradou; „neboť jistě to bude vyžadovat“ (Dt 23,22) – to jsou oběti za hřích a oběti za vinu, zápalné a pokojné oběti;

„Hospodin, tvůj Bůh“ (Dt 23,22) – to jsou dobročinnost, desátky a prvorozené; „od tebe“ (Dt 23,22) – to jsou paběrky, zapomenuté [snopy] a pea; „a byl by na tobě hřích“ (Dt 23,22) – na tobě [by byl] hřích, a nikoli na tvé oběti [by byl] hřích.

Mistr řekl: „‚Neotálej s jeho splněním‘ – s ním, nikoli s jeho náhradou.“ Náhradou čeho? Jestliže náhradou zápalné a pokojné oběti – ta se [sama] přináší!

Jestliže náhradou oběti za hřích – ta jde na smrt! Nýbrž co je „jeho náhrada“? Náhrada děkovné oběti.

Neboť rabi Chija učil: Děkovná oběť, která se smísila se svou záměnou (tmura), a jedna z nich uhynula – pro tu druhou není nápravy.

Jak by se mělo postupovat? Přinést ji a přinést s ní chleby? Možná je to záměna! Přinést ji bez chlebů? Možná je to děkovná oběť!

Ale když už není způsobilá k přinesení, proč potřebuji verš, aby ji vyloučil?

Rav Šešet řekl: Ve skutečnosti [verš] vylučuje náhradu zápalné a pokojné oběti, a čím se zde zabýváme? Například když nad [zvířetem] uplynuly dva poutní svátky, dostalo vadu, [majitel] převedl jeho svatost na jiné, a nad tím uplynul jeden poutní svátek. Mohlo by tě napadnout říci: protože přichází na základě toho prvního, je to, jako by nad ním uplynuly tři poutní svátky – učí nás [že ne].

A podle rabi Meira, který řekl: Jakmile nad tím uplyne jeden poutní svátek, přestupuje „neotálej“ – co lze říci? Rava řekl: Čím se zde zabýváme? Například když [zvíře] dostalo vadu během svátku, [majitel] převedl jeho svatost [na jiné] a nad [tím jiným] uplynul [zbytek] svátku. Mohlo by tě napadnout říci: protože přichází na základě toho prvního, je to, jako by nad ním uplynul celý svátek – učí nás [že ne].

„A byl by na tobě hřích“ – na tobě hřích, a nikoli na tvé oběti hřích. Ale vyplývá to snad odtud? Vyplývá to z [výroku] Acherim [Druhých]! Neboť bylo učeno: Acherim říkají: Mohl bych si myslet, že prvorozené, jehož rok uplynul, je jako posvátné oběti, které se staly nezpůsobilými, a bude vyřazeno.

Písmo praví: „A budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje a prvorozené ze svého skotu a svého bravu“ (Dt 14,23) – srovnává prvorozené s desátkem: jako desátek se nestává nezpůsobilým [přechodem] z jednoho roku do druhého, tak ani prvorozené se nestává nezpůsobilým [přechodem] z jednoho roku do druhého.

Bylo to potřebné: Mohlo by tě napadnout říci, že to platí o prvorozeném, které nepřináší smíření; ale posvátné oběti, které smíření přinášejí – řekni, že nebudou přijaty; učí nás [že ano].

A ještě [stále]: