Roš ha-šana 6a ראש השנה

to vyplývá z [výroku] ben Azaje! Neboť bylo učeno: Ben Azaj říká: „Ji“ (Lv 7,18).

Co nás [to slovo] učí? Protože je řečeno: „Neotálej s jeho splněním“ (Dt 23,22), slyšel bych, že i ten, kdo otálí se svým slibem, [spadá] pod „nebude přijata“. Písmo praví „ji“: ona [spadá] pod „nebude přijata“, ale ten, kdo otálí se svým slibem, nespadá pod „nebude přijata“.

Nýbrž [verš učí]: na tobě [je] hřích, a nikoli na tvé ženě hřích.

Mohlo by tě napadnout: Protože rabi Jochanan, a chceš-li, rabi Elazar, řekl: Žena člověka umírá jedině tehdy, když se od něho žádají peníze a on je nemá, neboť je řečeno: „Nemáš-li čím zaplatit, proč by ti měli vzít lůžko zpod tebe?“ (Př 22,27) – řekni, že i za tento hřích „neotálej“ umírá jeho žena; učí nás [že ne].

Naši rabíni učili: „Co vyšlo z tvých rtů“ (Dt 23,24) – to je přikazující příkaz; „zachovávej“ – to je zakazující příkaz; „a vykonej“ – to je upozornění soudu, aby tě přiměl [vykonat]; „jak jsi slíbil“ – to je slib; „Hospodinu, svému Bohu“ – to jsou oběti za hřích a oběti za vinu, zápalné a pokojné oběti; „dobrovolný dar“ – jak zní; „co jsi vyslovil“ – to jsou věci zasvěcené na údržbu Chrámu; „svými ústy“ – to je dobročinnost.

Mistr řekl: „‚Co vyšlo z tvých rtů‘ – to je přikazující příkaz.“ Proč to potřebuji? Vyplývá to z „a přijdeš tam a přinesete tam“ (Dt 12,5–6)! „‚Zachovávej‘ – to je zakazující příkaz.“ Proč to potřebuji? Vyplývá to z „neotálej s jeho splněním“!

„‚A vykonej‘ – to je upozornění soudu, aby tě přiměl.“ Proč to potřebuji? Vyplývá to z „ať ji přinese“! Neboť bylo učeno: „Ať ji přinese“ (Lv 1,3) – učí, že jej k tomu nutí. Mohl bych si myslet, že proti jeho vůli? Písmo praví: „ze své vůle“ (Lv 1,3). Jak to? Nutí jej, dokud neřekne: Chci.

Jedno [z nich je pro případ], kdy [slib] vyslovil a [zvíře] neoddělil, a jedno pro případ, kdy oddělil a nepřinesl.

A obojí je potřebné: Kdyby nás [Písmo] poučilo [jen o tom], kdo vyslovil a neoddělil – [je to] proto, že nesplnil své slovo; ale kdo oddělil a nepřinesl, o tom řekni: ať je kdekoli, je v pokladnici Milosrdného. Je to [tedy] potřebné.

A kdyby nás poučilo [jen o tom], kdo oddělil a nepřinesl – protože je zdržuje u sebe; ale kdo vyslovil a neoddělil, o tom řekni: pouhá řeč není nic. Je to [tedy] potřebné.

A cožpak můžeš [u dobrovolného daru] říci, že vyslovil a neoddělil? Vždyť je psáno „dobrovolný dar“, a jsme se učili: Co je slib? Kdo řekne: „Beru na sebe zápalnou oběť.“ A co je dobrovolný dar? Kdo řekne: „Toto je zápalná oběť.“

A jaký je rozdíl mezi slibem a dobrovolným darem? U slibu – uhynulo-li [zvíře] nebo bylo ukradeno, ručí za ně; u dobrovolného daru – uhynulo-li nebo bylo ukradeno, neručí za ně.

Rava řekl: Najdeš to [i u daru], například když řekl: „Beru na sebe zápalnou oběť pod podmínkou, že za ni nebudu ručit.“

„Svými ústy“ – to je dobročinnost. Rava řekl: A dobročinností je člověk zavázán ihned. Jaký je důvod? Protože chudí jsou přítomni.

To je samozřejmé! Mohl bys říci: protože je to psáno v oddílu o obětech, [nepřestupuje], dokud nad tím neuplynou tři poutní svátky, jako u obětí; učí nás [že ne]: tam [u obětí] je Milosrdný vázal na poutní svátky, ale zde ne, neboť chudí jsou vždy k nalezení.

Rava řekl: Jakmile nad tím uplyne jeden poutní svátek, přestupuje přikazující příkaz.

Namítají: Rabi Jehošua a rabi Papias dosvědčili o mláděti pokojné oběti, že se přináší jako pokojná oběť. Rabi Papias řekl: Dosvědčuji, že jsme měli krávu [určenou] k pokojné oběti; snědli jsme ji o Pesachu a její mládě jsme snědli jako pokojnou oběť o svátku [Sukot].

Dobrá, o Pesachu ho nepřinesli – řekněme, že mu chyběl věk; ale její mládě – jak je o Šavuot mohli zdržet, když tím přestupovali přikazující příkaz?

Rav Zvid řekl jménem Ravy: Například