Šabat 105b שבת

Když [látka] udělala [shrnutí] jako váček.

MIŠNA: Kdo trhá [oděv] ve svém hněvu a nad svým mrtvým, a všichni, kdo kazí, jsou osvobozeni. A kdo kazí s úmyslem napravit, jeho míra je jako [míra] toho, kdo napravuje. Míra toho, kdo bílí, kdo češe [vlnu], kdo barví a kdo přede, je plná šíře dvojitého situ [vzdálenosti mezi ukazovákem a prostředníkem]. A kdo utká dvě nitě, jeho míra je plná [šíře] situ.

GEMARA: Postavte proti tomu [baraitu]: Kdo trhá [oděv] ve svém hněvu, ve svém smutku a nad svým mrtvým, je vinen, a ačkoli znesvěcuje Šabat, splnil [povinnost] roztržení [oděvu]! – Není to obtíž: zde [jde] o jeho vlastního mrtvého, tam o mrtvého kohokoli.

Ale vždyť učí „nad svým mrtvým“! – Ve skutečnosti [jde] o jeho vlastního mrtvého, a o ty, za které se nedrží smutek. – Ale je-li to učenec, je [trhat] povinen! Neboť se učí: Když zemře učenec, všichni jsou jeho příbuzní. – Všichni jsou jeho příbuzní, to tě napadlo? Spíše řekni: Všichni jsou jako jeho příbuzní: všichni nad ním trhají [oděv], všichni nad ním obnažují [rameno], všichni nad ním jedí hostinu útěchy na náměstí. – Nebylo to potřebné, leda [pro případ], kdy to není učenec.

Ale je-li to bezúhonný člověk, je povinen! Neboť se učí: Proč umírají synové a dcery člověka, když jsou malí? Aby plakal a truchlil nad bezúhonným člověkem. – Aby plakal? Berou si od něj zástavu?! Spíše: protože neplakal a netruchlil nad bezúhonným člověkem; neboť každému, kdo pláče nad bezúhonným člověkem, se odpouštějí všechny jeho hříchy kvůli poctě, kterou prokázal. – Nebylo to potřebné, leda [pro případ], kdy to není bezúhonný člověk.

Ale pokud stál [u něj] ve chvíli vypouštění duše, je povinen! Neboť se učí: Rabi Šimon ben Elazar říká: Kdo stojí u umírajícího ve chvíli vypouštění duše, je povinen roztrhnout [oděv]. Čemu se to podobá? Svitku Tóry, který shořel. – Nebylo to potřebné, leda [pro případ], kdy nestál [u něj] ve chvíli vypouštění duše.

To je v pořádku [ohledně] „nad svým mrtvým“; ale [ohledně] „ve svém hněvu“ – je rozpor mezi „ve svém hněvu“ a „ve svém hněvu“! – Ani „ve svém hněvu“ a „ve svém hněvu“ není rozpor: jedno je rabi Jehuda a druhé rabi Šimon. Jedno je rabi Jehuda, který říká, že za práci, která není potřebná sama pro sebe, je vinen; druhé je rabi Šimon, který říká, že za práci, která není potřebná sama pro sebe, je osvobozen.

Lze říci, že jsi to slyšel od rabi Jehudy ohledně toho, kdo napravuje; slyšel jsi to od něj ohledně toho, kdo kazí? Rabi Avin řekl: I tento napravuje, protože uklidňuje svůj pud. – A je něco takového dovoleno? Vždyť se učí: Rabi Šimon ben Elazar říká ve jménu Chilfy bar Agra, který to řekl ve jménu rabi Jochanana ben Nuri: Kdo trhá své oděvy ve svém hněvu, kdo rozbíjí své nádobí ve svém hněvu a kdo rozhazuje své peníze ve svém hněvu, ať je v tvých očích jako modloslužebník, neboť takové je řemeslo zlého pudu: dnes mu řekne: Udělej toto, a zítra mu řekne: Udělej toto, až mu řekne: Služ modlám – a on jde a slouží. Rabi Avin řekl: Který verš [to dokládá]? „Ať u tebe není cizí bůh a nekláněj se bohu cizinců“ (Ž 81,10). Který cizí bůh je v těle člověka? Řekni: To je zlý pud.

Nebylo to potřebné, leda [pro případ], kdy to dělá, aby vzbudil bázeň u svých domácích, jako Rav Jehuda, který [z oděvu] vytrhával třásně; Rav Acha bar Jaakov rozbíjel rozbité nádobí; Rav Šešet házel své služce na hlavu rybí omáčku; rabi Aba rozbíjel víko.

Rabi Šimon ben Pazi řekl ve jménu rabi Jehošuy ben Levi ve jménu Bar Kappary: Kdo prolévá slzy nad bezúhonným člověkem, toho [slzy] Svatý, budiž požehnán, počítá a ukládá ve své pokladnici, jak je řečeno: „Mé bloudění jsi spočítal; slož mé slzy do svého měchu – zda nejsou v tvé knize?“ (Ž 56,9). Rav Jehuda řekl ve jménu Rava: Kdo je liknavý při smutečním proslovu za učence, zaslouží si, aby byl pohřben zaživa, jak je řečeno: „A pohřbili ho na hranici jeho dědictví v Timnat-serach, které je na pohoří Efrajim, severně od hory Gaaš“ (Joz 24,30) – to učí, že se proti nim hora rozbouřila (ragaš), aby je zabila. Rabi Chija bar Aba řekl ve jménu rabi Jochanana: Kdo je liknavý při smutečním proslovu za učence, nebude mít dlouhý život – míra za míru, jak je řečeno: „Odměřeně, když ji posíláš pryč, se s ní soudíš“ (Iz 27,8).

Rabi Chija bar Aba mu namítl: „A lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jehošuovy a po všechny dny starších, kteří prodloužili dny po Jehošuovi“ (Joz 24,31)! Odpověděl mu: Babylóňane! Dny prodloužili, roky neprodloužili. – Pokud je tomu tak, [pak i] „aby se rozmnožily vaše dny a dny vašich synů“ (Dt 11,21) – dny a ne roky? – Požehnání je něco jiného.

A rabi Chija bar Aba řekl ve jménu rabi Jochanana: Když zemře jeden z bratrů,