Šabat 10a שבת

Tam není opilost běžná, zde je opilost běžná. Nebo také: u minchy, protože má stanovený čas, má [člověk] obavu a nezanedbá ji; u večerní modlitby, protože celá noc je časem večerní modlitby, obavu nemá a zanedbá ji. Namítl rav Šešet: Je snad obtíž si [znovu] uvázat opasek? A kromě toho, ať stojí tak a modlí se! – Kvůli tomu, co je řečeno: „Připrav se vstříc svému Bohu, Izraeli“ (Am 4,12).

Raba bar rav Huna si obouval lepší obuv a modlil se; řekl: „Připrav se vstříc…“ Rava odložil plášť, sepjal ruce a modlil se; řekl: Jako otrok před svým pánem. Řekl rav Aši: Viděl jsem rava Kahanu: když bylo ve světě soužení, odložil plášť, sepjal ruce a modlil se; řekl: Jako otrok před svým pánem. Když byl mír, oblékl se, zahalil, zabalil [do pláště] a modlil se; řekl: „Připrav se vstříc svému Bohu, Izraeli.“

Rava viděl rava Hamnunu, jak prodlužuje svou modlitbu. Řekl: Opouštějí život věčný a zabývají se životem pomíjivým. On však soudil: Čas modlitby zvlášť a čas Tóry zvlášť. Rabi Jirmeja seděl před rabim Zejrou a zabývali se výkladem; nastal čas k modlitbě a rabi Jirmeja spěchal. Rabi Zejra na něj vztáhl [verš]: „Kdo odvrací ucho, aby neslyšel Tóru, i jeho modlitba je ohavností“ (Př 28,9).

Odkdy je začátek soudu? Rav Jirmeja a rabi Jona – jeden řekl: Od chvíle, kdy se soudci zahalí; a druhý řekl: Od chvíle, kdy strany sporu začnou [mluvit]. A nepřou se: toto [platí], když se [soudci] již zabývali [jiným] soudem a přišli, toto, když se nezabývali soudem a přišli.

Rav Ami a rav Asi sedávali a studovali mezi sloupy a každou chvíli klepali na závoru dveří a říkali: Má-li někdo soudní při, ať vejde a přijde. Rav Chisda a Raba bar rav Huna sedávali při soudu celý den a zemdlelo jejich srdce. Rav Chija bar Rav z Difti jim učil: „A lid stál kolem Mojžíše od rána do večera“ (Ex 18,13). Napadlo by tě snad, že Mojžíš sedí a soudí celý den? Kdy by se pak věnoval své Tóře? Nýbrž to ti má říci: Každému soudci, který soudí soud pravdivě a ve vší pravdě, byť jedinou hodinu, přičítá Písmo, jako by se stal společníkem Svatého, budiž požehnán, v díle stvoření. Je psáno zde: „A lid stál kolem Mojžíše od rána do večera“, a je psáno tam: „A byl večer a bylo jitro, den jeden“ (Gn 1,5).

Dokdy se zasedá k soudu? Řekl rav Šešet: Do času jídla. Řekl rav Chama: Který verš [to dokládá]? Je psáno: „Běda ti, země, jejíž král je chlapec a jejíž knížata hodují už ráno. Blaze ti, země, jejíž král je synem urozených a jejíž knížata jedí v pravý čas, k posile, a ne k pití“ (Kaz 10,16–17) – k posile Tóry, a ne k pití vína.

Učili naši mistři: První hodina [dne] je časem jídla Luďanů, druhá časem jídla lupičů, třetí časem jídla dědiců, čtvrtá časem jídla dělníků, pátá časem jídla všech lidí.

Je tomu tak? Vždyť řekl rav Papa: Čtvrtá [hodina] je časem jídla pro všechny lidi! Nýbrž: čtvrtá je časem jídla všech lidí, pátá časem jídla dělníků, šestá časem jídla učenců. Odtud dále je to, jako by hodil kámen do měchu. Řekl Abaje: Řekli jsme to jen tehdy, když ráno nic neochutnal; ale ochutnal-li ráno něco, nevadí nám to.

Řekl rav Ada bar Ahava: Člověk se smí modlit svou modlitbu v lázni. Namítají: Kdo vstoupí do lázně – na místě, kde lidé stojí oblečení, je tam [dovoleno] čtení [Písma] i modlitba, a není třeba říkat, že pozdrav; a smí si nasadit tefilin, a není třeba říkat, že si je nesundává.

Na místě, kde lidé stojí nazí i oblečení, je tam [dovolen] pozdrav, ale není tam čtení ani modlitba; a tefilin si nesundává, ale ani si je předem nenasazuje.

Na místě, kde lidé stojí nazí, není tam pozdrav, a není třeba říkat, že ani čtení a modlitba; a tefilin si sundává, a není třeba říkat, že si je nenasazuje.

Když rav Ada bar Ahava mluví, mluví o lázni, v níž nikdo není. – Vždyť řekl rabi Josi bar Chanina: „Lázeň“, o které mluvili, [platí], i když v ní nikdo není; „záchod“, o kterém mluvili, [platí], i když v něm nejsou výkaly!

Nýbrž když mluví rav Ada, mluví o nové [lázni]. – Vždyť se na to přece tázal Ravina: Určil-li [místo] za záchod, jak je tomu? Platí určení, nebo neplatí určení? A nebylo mu to rozhodnuto. Neplatí totéž i pro lázeň? – Ne, snad