„A byla mi přidána ještě větší velikost“ (Da 4,33). Rav Jehuda řekl jménem rabiho Jirmeji bar Aby: To učí, že jezdil na lvu samci a k jeho hlavě přivázal draka, aby se splnilo, co je řečeno: „Dokonce i polní zvěř jsem mu dal, aby mu sloužila“ (Jr 27,6).
(דניאל ד, לג) ורבו יתירה הוספת לי אמר רב יהודה אמר רב ירמיה בר אבא מלמד שרכב על ארי זכר וקשר תנין בראשו לקיים מה שנא' (ירמיהו כז, ו) וגם את חית השדה נתתי לו לעבדו:
MIŠNA: Člověk nenajme dělníky o Šabatu, ani neřekne svému druhovi, aby mu najal dělníky. Nečeká se do setmění u šabatové hranice, aby se [hned] najali dělníci nebo přineslo ovoce; ale smí čekat do setmění, aby [ovoce] hlídal, a přinese ovoce v ruce. Pravidlo řekl Aba Šaul: Vše, co smím vyslovit, smím i vyčkat kvůli tomu do setmění.
מתני׳ לא ישכור אדם פועלים בשבת ולא יאמר אדם לחבירו לשכור לו פועלים אין מחשיכין על התחום לשכור לו פועלים ולהביא פירות אבל מחשיך הוא לשמור ומביא פירות בידו כלל אמר אבא שאול כל שאני זכאי באמירתו רשאי אני להחשיך עליו:
GEMARA: (To je samozřejmé!) Čím se liší on a čím jeho druh? Rav Papa řekl: [Jde o] druha nežida. Rav Aši namítl: Říct [něco] nežidovi je [jen] rabínský zákaz (švut)!
גמ׳ (פשיטא) מ"ש הוא ומ"ש חבירו אמר רב פפא חבר נכרי מתקיף לה רב אשי אמירה לנכרי שבות
Spíše Rav Aši řekl: I kdybys řekl, [že] jeho druh je Žid – učí nás toto: Nebude člověk říkat svému druhovi: „Najmi mi dělníky“; ale smí člověk říct svému druhovi: „Uvidíme, zda se mnou budeš večer.“ A naše Mišna – kdo [je jejím autorem]? Rabi Jehošua ben Korcha, jak se učí: Nebude člověk říkat svému druhovi: „Uvidíme, zda se mnou budeš večer“; rabi Jehošua ben Korcha říká: Smí člověk říct svému druhovi: „Uvidíme, zda se mnou budeš večer.“
אלא אמר רב אשי אפילו תימא חבירו ישראל הא קמ"ל לא יאמר אדם לחבירו שכור לי פועלים אבל אומר אדם לחבירו הנראה שתעמוד עמי לערב ומתני' מני כרבי יהושע בן קרחה דתניא לא יאמר אדם לחבירו הנראה שתעמוד עמי לערב רבי יהושע בן קרחה אומר אומר אדם לחבירו הנראה שתעמוד עמי לערב
אמר רבה בר בר חנה אמר רבי יוחנן הלכה כרבי יהושע בן קרחה ואמר רבה בר בר חנה אמר רבי יוחנן מ"ט דרבי יהושע בן קרחה דכתיב (ישעיהו נח, יג) ממצוא חפצך ודבר דבר דיבור אסור הרהור מותר
Rav Acha bar Rav Huna vznesl Ravovi rozpor: Řekl rabi Jochanan „mluvení je zakázáno, myšlení je dovoleno“, tedy myšlení není jako mluvení? Vždyť Raba bar bar Chana řekl jménem rabiho Jochanana: Všude je dovoleno přemýšlet [o slovech Tóry], kromě lázně a záchodu! – Tam je to jiné, protože požadujeme „ať je tvůj tábor svatý“ (Dt 23,15), a to tam není.
רמי ליה רב אחא בר רב הונא לרבא מי אמר ר' יוחנן דיבור אסור הרהור מותר אלמא הרהור לאו כדיבור דמי והאמר רבה בר בר חנה אמר רבי יוחנן בכל מקום מותר להרהר חוץ מבית המרחץ ומבית הכסא שאני התם דבעינן (דברים כג, טו) והיה מחניך קדוש וליכא
I zde je psáno: „aby u tebe neviděl nic nepatřičného“ (Dt 23,15)! – Ten [verš] je potřebný pro [výrok]Rav Jehudy, neboť Rav Jehuda řekl: Je zakázáno recitovat Šema před nahým modloslužebníkem.
הכא נמי כתיב (דברים כג, טו) ולא יראה בך ערות דבר ההוא מיבעי ליה לכדרב יהודה דאמר רב יהודה עכו"ם ערום אסור לקרות קרית שמע כנגדו
Proč zmiňovat modloslužebníka? I před Židem! – Říká „není třeba říkat“: není třeba říkat, že před Židem je to zakázáno; ale u modloslužebníka, protože je o nich psáno „jejichž tělo je jako tělo oslů“ (Ez 23,20), řekl bych, že je to v pořádku. Učí nás [to].
מאי איריא עכו"ם אפי' ישראל נמי לא מיבעיא קאמר לא מיבעיא ישראל דאסור אבל עכו"ם כיון דכתיב ביה (יחזקאל כג, כ) אשר בשר חמורים בשרם אימא שפיר דמי קמ"ל
A je mluvení zakázáno? Vždyť Rav Chisda i Rav Hamnuna oba řekli: Účty týkající se přikázání je dovoleno počítat o Šabatu. A rabi Elazar řekl: Stanovují se [příspěvky na] almužnu pro chudé o Šabatu. A rabi Jaakov bar Idi řekl jménem rabiho Jochanana: O Šabatu se jedná o záchraně života a o věcech veřejných a chodí se do synagog jednat o záležitostech veřejnosti o Šabatu.
ודיבור מי אסיר והא רב חסדא ורב המנונא דאמרי תרוייהו חשבונות של מצוה מותר לחשבן בשבת וא"ר אלעזר פוסקים צדקה לעניים בשבת וא"ר יעקב בר אידי אמר רבי יוחנן מפקחין פיקוח נפש ופיקוח רבים בשבת והולכין לבתי כנסיות לפקח על עסקי רבים בשבת
A rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabiho Jochanana: Chodí se do divadel, cirků a bazilik jednat o záležitostech veřejnosti o Šabatu. A v Menašeho škole učili: O Šabatu se sjednává zasnoubení dětí a o dítěti, aby se učilo knize a učilo se řemeslu. – Verš říká: „nebudeš hledat svůj zájem a mluvit řeči“ – tvé zájmy jsou zakázány, zájmy Nebes jsou dovoleny.
וא"ר שמואל בר נחמני א"ר יוחנן הולכין לטרטיאות ולקרקסאות ולבסילקאות לפקח על עסקי רבים בשבת ותנא דבי מנשה משדכין על התינוקות ליארס בשבת ועל התינוק ללמדו ספר וללמדו אומנות אמר קרא ממצוא חפצך ודבר דבר חפציך אסורים חפצי שמים מותרין
Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Účty [krále] a bezvýznamné účty je dovoleno počítat o Šabatu. Učí se tak i [v baraitě]: Účty, které minuly, a které teprve budou, je zakázáno počítat; účty krále
א"ר יהודה אמר שמואל חשבונות של [מלך] ושל מה בכך מותר לחשבן בשבת תנ"ה חשבונות שעברו ושעתידין להיו' אסור לחשבן של) מלך
Originál: Shabbat 150a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.