Šabat 56b שבת

„[Ten] tvého služebníka pomluvil u mého pána krále. Můj pán král je však jako anděl Boží; učiň tedy, co je dobré v tvých očích.“ (2S 19,28) … „Král mu řekl: Proč ještě mluvíš o svých věcech? Řekl jsem: Ty a Ciba si rozdělte pole. Mefibošet řekl králi: Ať si vezme třeba všechno, když se můj pán král vrátil v pokoji do svého domu“ (2S 19,30–31). Řekl mu: Já jsem říkal: Kdy se vrátíš v pokoji? A ty mi děláš tohle? Nemám výčitky vůči tobě, ale vůči Tomu, který tě přivedl v pokoji.

To je to, co je psáno: „A syn Jonatanův byl Merib-baal“ (1Pa 8,34). Copak se jmenoval Merib-baal? Vždyť se jmenoval Mefibošet! Ale protože vedl spor (meriva) se svým Pánem (ba'al), vyšel nebeský hlas a řekl mu: Svárlivec, syn svárlivce. Svárlivec – to, co jsme řekli. Syn svárlivce – neboť je psáno: „Saul přišel až k městu Amalekovu a vedl spor v údolí“ (1S 15,5). Řekl rabi Mani: Ve věci údolí [tj. sporu o oběť vyžadovanou za zabitého v údolí].

Řekl rav Jehuda, řekl Rav: Ve chvíli, kdy David řekl Mefibošetovi: Ty a Ciba si rozdělte pole, vyšel nebeský hlas a řekl mu: Rechabeam a Jarobeam si rozdělí království.

Řekl rav Jehuda, řekl Rav: Kdyby David nepřijal pomluvu, nebylo by se rozdělilo království domu Davidova, Izrael by nesloužil modlám a nebyli bychom vyhnáni ze své země.

Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Každý, kdo říká, že Šalomoun zhřešil, se jen mýlí, neboť je řečeno: „A jeho srdce nebylo celé s Hospodinem, jeho Bohem, jako srdce jeho otce Davida“ (1Kr 11,4). Jako srdce jeho otce Davida nebylo, ale zhřešit také nezhřešil.

Jak ale vyložím: „V době Šalomounova stáří odklonily jeho ženy jeho srdce“ (1Kr 11,4)? To je podle rabi Natana, neboť rabi Natan poukázal na rozpor: Je psáno: „V době Šalomounova stáří odklonily jeho ženy jeho srdce“, a je psáno: „jako srdce jeho otce Davida“ – jako srdce jeho otce Davida nebylo, ale zhřešit také nezhřešil. Takto to míní: V době Šalomounova stáří se jeho ženy pokoušely odklonit jeho srdce, aby šel za cizími bohy, ale on nešel.

Vždyť je psáno: „Tehdy postavil Šalomoun posvátné návrší Kemošovi, ohavnosti Moabu“ (1Kr 11,7)? – [Znamená to,] že chtěl postavit, ale nepostavil.

Pak tedy: „Tehdy postavil Jozue oltář Hospodinu“ (Joz 8,30) – [také] že chtěl postavit, ale nepostavil? Nýbrž [tam] postavil, a i zde tedy postavil.

Nýbrž jak se učí v barajtě: Rabi Josi říká: „A posvátná návrší, která byla naproti Jeruzalému, napravo od Hory zkázy, jež postavil Šalomoun, král izraelský, Aštoretě, ohavnosti Sidóňanů…“ (2Kr 23,13).

Je možné, že přišel Asa a neodstranil je, Jóšafat a neodstranil je, až přišel Jošijáš a odstranil je? Vždyť všechny modly v zemi Izraele odstranili Asa a Jóšafat! Nýbrž [Písmo] přirovnává dřívější k pozdějším: Jako pozdější [Jošijáš] to neudělal, a přesto mu to [Písmo] připsalo ke chvále, tak ani dřívější [Šalomoun] to neudělal, a přesto mu to připsalo k hanbě.

Vždyť je psáno: „Šalomoun činil, co je zlé v Hospodinových očích“ (1Kr 11,6)? Nýbrž protože měl zabránit svým ženám, a nezabránil, Písmo mu to počítá, jako by zhřešil.

Řekl rav Jehuda, řekl Šmuel: Pro onoho spravedlivého by bylo lépe, kdyby byl služebníkem modly, než aby o něm bylo napsáno: „činil, co je zlé v Hospodinových očích“.

Řekl rav Jehuda, řekl Šmuel: Když se Šalomoun oženil s faraonovou dcerou, přinesla mu tisíc druhů hudebních nástrojů a řekla mu: Takto se to dělá pro tu a tu modlu a takto se to dělá pro onu modlu – a on jí nezabránil.

Řekl rav Jehuda, řekl Šmuel: Když se Šalomoun oženil s faraonovou dcerou, sestoupil Gabriel a zabodl do moře třtinu, kolem ní se nahromadila mělčina a na ní bylo postaveno velké město [Řím].

V barajtě se učí: Onoho dne, kdy Jarobeam postavil dvě zlatá telata, jedno v Bet-elu a jedno v Danu, byla postavena jedna chatrč, a to je Itálie řecká.

Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Každý, kdo říká, že Jošijáš zhřešil, se jen mýlí, neboť je řečeno: „Činil, co je správné v Hospodinových očích, a chodil po celé cestě svého otce Davida“ (2Kr 22,2). Jak ale vyložím: „Nebylo před ním krále jako on, který by se obrátil [k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou]“ (2Kr 23,25)?

Že každý rozsudek, který vynesl od [svých] osmi do osmnácti let, jim vrátil. Snad řekneš, že vzal jednomu a dal druhému? Proto Písmo praví: „celou svou silou (majetkem)“ – že jim dal ze svého.

A to je v rozporu s Ravem, neboť Rav řekl: Není většího mezi kajícníky než Jošijáš ve své generaci a jeden v naší generaci. A kdo to je? Aba, otec rabi Jirmeji bar Aby. A někteří říkají: Acha, bratr Aby, otce rava Jirmeji bar Aby, neboť mistr řekl: Rabi Aba a Acha byli bratři.

Řekl rav Josef: A ještě jeden v naší generaci. A kdo to je? Ukvan bar Nechemja, exilarcha, a to je Natan de-Cucita. Řekl rav Josef: Seděl jsem na přednášce a podřimoval jsem, a viděl jsem ve snu, jak [mu Nebe] vztáhlo ruku a přijalo ho.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „S čím zvíře“.