Šabat 56a שבת

že synové Šmuela zhřešili, se mýlí, neboť je řečeno: „(Když Šmuel zestárl,) jeho synové nechodili po jeho cestách“ (1S 8,3). Po jeho cestách nechodili, ale nezhřešili.

Jak tedy vyložím: „Uchýlili se za ziskem“ (1S 8,3)? Že nejednali jako jejich otec. Neboť spravedlivý Šmuel obcházel všechna místa Izraele a soudil je v jejich městech, jak je řečeno: „Každý rok chodil, obcházel Bet El, Gilgal a Micpu a soudil Izrael“ (1S 7,16). Oni však tak nečinili, ale seděli ve svých městech, aby rozmnožili výdělek svým soudním sluhům a písařům.

Je to jako spor tanaitů: „Uchýlili se za ziskem.“ Rabi Meir říká: Svůj podíl si vyžadovali ústy. Rabi Jehuda říká: Ukládali hospodářům [povinný prodej] zboží. Rabi Akiva říká: Brali násilím koš desátku navíc. Rabi Jose říká: Brali násilím [kněžské] dary.

Rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabiho Jonatana: Každý, kdo říká, že David zhřešil, se mýlí, neboť je řečeno: „David si počínal moudře na všech svých cestách a Hospodin byl s ním“ (1S 18,14). Je možné, že by se dopustil hříchu, a Šechina by byla s ním?

Jak tedy vyložím: „Proč jsi pohrdl slovem Hospodinovým, abys činil zlo“ (2S 12,9)? Že chtěl [zlo] učinit, ale neučinil.

Rav řekl: Rabi, který pochází z Davida, se snaží vykládat ve prospěch Davida: „Proč jsi pohrdl slovem Hospodinovým, abys činil zlo?“ Rabi říká: Toto zlo se liší od všech zel v Tóře, neboť u všech zel v Tóře je psáno „a učinil“, a zde je psáno „abys činil“ – že chtěl učinit, ale neučinil.

„Chetejce Urijáše jsi ubil mečem“ (2S 12,9) – měl jsi ho soudit před sanhedrinem, a nesoudil jsi. „A jeho ženu sis vzal za ženu“ – máš na ni právo sňatku,

neboť rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabiho Jonatana: Každý, kdo vytahuje do války domu Davidova, píše své ženě rozlukový list, jak je řečeno: „A těchto deset sýrů doneseš veliteli tisíce, navštívíš své bratry, zda se mají dobře, a vezmeš od nich zástavu“ (1S 17,18).

Co je „jejich zástava“ [arubatam]? Rav Josef učil: Věci, které jsou smíšené [meoravim] mezi ním a jí.

„A jeho jsi zabil mečem Amónovců“ (2S 12,9) – jako nejsi potrestán za meč Amónovců, tak nejsi potrestán ani za Chetejce Urijáše.

Jaký je důvod? Byl vzbouřencem proti královské moci, neboť mu řekl: „A můj pán Joáb a služebníci mého pána táboří na širém poli“ (2S 11,11).

Rav řekl: Když zkoumáš Davida, nenajdeš na něm nic kromě [věci] Urijáše, jak je psáno: „Jen ve věci Chetejce Urijáše“ (1Kr 15,5).

Abaje Starší předložil rozpor mezi Ravem a Ravem: Řekl to snad Rav? Vždyť Rav řekl: David přijal pomluvu! To je obtížné.

K samotné věci: Rav řekl: David přijal pomluvu, neboť je psáno: „Král mu řekl: Kde je? Ciba řekl králi: Hle, je v domě Machira, syna Amielova, v Lo Devar [„bez slova“]“ (2S 9,4); a je psáno: „Král poslal a vzal ho z domu Machira, syna Amielova, z Lo Devar“ (2S 9,5) [– tedy z místa plného slova Tóry].

Když tedy viděl, že je lhář, proč od něj přijal, když ho znovu pomlouval? Jak je psáno: „Král řekl: (Kde je) syn tvého pána? Ciba řekl králi: Hle, (zůstal) v Jeruzalémě…“ (2S 16,3). A odkud víme, že od něj [pomluvu] přijal? Neboť je psáno: „Král řekl: Hle, tvé je všechno, co patří Mefibošetovi. Ciba řekl: Klaním se, kéž najdu přízeň (v očích) krále“ (2S 16,4).

A Šmuel řekl: David pomluvu nepřijal; viděl na něm zjevné známky, neboť je psáno: „Také Mefibošet, Saulův vnuk, sestoupil (vstříc) králi. Neošetřoval si nohy, nepěstoval si knír a nepral své šaty…“ (2S 19,25); a je psáno: „Když přišel do Jeruzaléma vstříc králi, král mu řekl: Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete? Odpověděl: Můj pane králi, můj služebník mě podvedl, neboť tvůj služebník řekl: Osedlám si osla, pojedu na něm a půjdu s králem, protože jsem chromý“ (2S 19,26–27).