Namítá se: Služební andělé řekli před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, proč jsi uložil prvnímu člověku trest smrti? Odpověděl jim: Dal jsem mu snadné přikázání, a on je přestoupil. Řekli mu: Vždyť Mojžíš a Aharon, kteří dodržovali celou Tóru, také zemřeli! Odpověděl jim: „Stejný úděl potká spravedlivého i svévolníka, dobrého…“ (Kaz 9,2).
מיתיבי אמרו מלאכי השרת לפני הקב"ה רבונו של עולם מפני מה קנסת מיתה על אדם הראשון אמר להם מצוה קלה צויתיו ועבר עליה א"ל והלא משה ואהרן שקיימו כל התורה כולה ומתו א"ל (קהלת ט, ב) מקרה אחד לצדיק ולרשע לטוב וגו'
– On [rav Ami] mluví podle tohoto tanaity, neboť se učí: Rabi Šimon ben Elazar říká: I Mojžíš a Aharon zemřeli pro svůj hřích, neboť je řečeno: „Protože jste mi nevěřili“ (Nu 20,12) – kdybyste mi věřili, ještě by nenastal váš čas odejít ze světa.
הוא דאמר כי האי תנא דתניא ר"ש בן אלעזר אומר אף משה ואהרן בחטאם מתו שנא' (במדבר כ, יב) יען לא האמנתם בי הא האמנתם בי עדיין לא הגיע זמנכם ליפטר מן העולם
Namítá se: Čtyři zemřeli kvůli radě hada, a to jsou: Binjamin, syn Jákobův, Amram, otec Mojžíšův, Jišaj, otec Davidův, a Kilav, syn Davidův. U všech je to tradice, kromě Jišaje, otce Davidova, o němž to výslovně říká verš, neboť je psáno: „Absalom ustanovil Amasu nad vojskem místo Joába. A Amasa byl synem muže jménem Jitra, Izraelity, který vešel k Avigajil, dceři Nachašově, sestře Ceruji, matky Joábovy“ (2S 17,25).
מיתיבי ארבעה מתו בעטיו של נחש ואלו הן בנימין בן יעקב ועמרם אבי משה וישי אבי דוד וכלאב בן דוד וכולהו גמרא לבר מישי אבי דוד דמפרש ביה קרא דכתיב (שמואל ב יז, כה) ואת עמשא שם אבשלום תחת יואב (שר) הצבא ועמשא בן איש ושמו יתרא הישראלי אשר בא אל אביגיל בת נחש אחות צרויה אם יואב
Byla snad dcerou Nachaše? Vždyť byla dcerou Jišaje, jak je psáno: „A jejich sestry byly Ceruja a Avigajil“ (1Pa 2,16). Spíše [byla] dcerou toho, kdo zemřel kvůli radě hada [nachaš].
וכי בת נחש הואי והלא בת ישי הואי דכתיב (דברי הימים א ב, טז) ואחיותיהן צרויה ואביגיל אלא בת מי שמת בעטיו של נחש
Kdo [je autorem]? Řekneš-li, že tanaita [vyprávění] o služebních andělech – vždyť jsou tu i Mojžíš a Aharon! Není to tedy rabi Šimon ben Elazar? A z toho plyne, že existuje smrt bez hříchu a existuje utrpení bez provinění. A je to vyvrácení rava Amiho. Je to vyvrácení.
מני אילימא תנא דמלאכי השרת והא איכא משה ואהרן אלא לאו ר"ש בן אלעזר היא וש"מ יש מיתה בלא חטא ויש יסורין בלא עון ותיובתא דרב אמי תיובתא:
Rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabiho Jonatana: Každý, kdo říká, že Ruben zhřešil, se mýlí, neboť je řečeno: „Jákobových synů bylo dvanáct“ (Gn 35,22) – to učí, že všichni byli rovnocenní. Jak tedy vyložím [verš]: „A ulehl s Bilhou, ženinou otce“ (Gn 35,22)? To učí, že zpřeházel lože svého otce, a Písmo mu to přičítá, jako by s ní ulehl.
א"ר שמואל בר נחמני א"ר יונתן כל האומר ראובן חטא אינו אלא טועה שנאמר (בראשית לה, כב) ויהיו בני יעקב שנים עשר מלמד שכולן שקולים כאחת אלא מה אני מקיים (בראשית לה, כב) וישכב את בלהה פילגש אביו מלמד שבלבל מצעו של אביו ומעלה עליו הכתוב כאילו שכב עמה
Učí se: Rabi Šimon ben Elazar říká: Onen spravedlivý byl ušetřen toho provinění a tento čin se mu nepřihodil. Je možné, že by jeho potomci měli jednou stát na hoře Eval a říkat: „Proklet buď, kdo uléhá se ženou svého otce“ (Dt 27,20), a jemu by se přihodil tento hřích? Jak tedy vyložím: „A ulehl s Bilhou, ženinou svého otce“? Zastal se ponížení své matky. Řekl: Byla-li sestra mé matky soupeřkou mé matky, má být služka sestry mé matky soupeřkou mé matky? Vstal a zpřeházel její lože.
תניא ר"ש בן אלעזר אומר מוצל אותו צדיק מאותו עון ולא בא מעשה זה לידו אפשר עתיד זרעו לעמוד על הר עיבל ולומר (דברים כז, כ) ארור שוכב עם אשת אביו ויבא חטא זה לידו אלא מה אני מקיים וישכב את בלהה פילגש אביו עלבון אמו תבע אמר אם אחות אמי היתה צרה לאמי שפחת אחות אמי תהא צרה לאמי עמד ובלבל את מצעה
Jiní říkají: Zpřeházel dvě lože, jedno Šechiny a jedno svého otce. A to je, co je psáno: „Tehdy jsi znesvětil, na mé lože vystoupil“ (Gn 49,4) – (nečti „mé lože“, nýbrž „má lože“).
אחרים אומרים שתי מצעות בלבל אחת של שכינה ואחת של אביו והיינו דכתיב (בראשית מט, ד) אז חללת יצועי עלה (אל תקרי יצועי אלא יצועיי)
Raban Gamliel řekl: Ještě potřebujeme muže z Modiinu. Rabi Elazar z Modiinu říká: Obrať slovo a vykládej: Zachvěl ses [zizata], zarazil ses [hirtata], hřích od tebe odletěl [parcha]. Rava řekl, a někteří říkají, že rabi Jirmeja bar Aba: Vzpomněl sis [zacharta] na trest za tu věc, přivodil sis velkou nemoc [chalita], odvrátil ses [parašta] od hříchu.
אמר ר"ג עדיין צריכין אנו למודעי ר' אלעזר המודעי אומר הפוך את התיבה ודורשה זעזעתה הרתעתה פרחה חטא ממך רבא אמר ואמרי לה ר' ירמיה בר אבא זכרת עונשו של דבר חלית עצמך חולי גדול פירשת מלחטוא:
Rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabiho Jonatana: Každý, kdo říká, že synové Eliho zhřešili, se mýlí, neboť je řečeno: „A byli tam oba synové Eliho (u truhly Boží smlouvy), Chofni a Pinchas, kněží Hospodinovi“ (1S 1,3).
אמר ר' שמואל בר נחמני א"ר יונתן כל האומר בני עלי חטאו אינו אלא טועה שנאמר (שמואל א א, ג) ושם שני בני עלי (עם ארון ברית האלהים) חפני ופנחס כהנים לה'
Souhlasí s Ravem, neboť Rav řekl: Pinchas nezhřešil. [Písmo] srovnává Chofniho s Pinchasem: jako Pinchas nezhřešil, tak ani Chofni nezhřešil. Jak tedy vyložím: „Jak uléhali se ženami“ (1S 2,22)? Protože odkládali jejich holubičí oběti, takže [ženy] nešly ke svým manželům, Písmo jim to přičítá, jako by s nimi uléhali.
סבר לה כרב דאמר רב פנחס לא חטא מקיש חפני לפנחס מה פנחס לא חטא אף חפני לא חטא אלא מה אני מקיים אשר ישכבון את הנשים מתוך ששהו את קיניהן שלא הלכו אצל בעליהן מעלה עליהן הכתוב כאילו שכבום
K samotné věci: Rav řekl: Pinchas nezhřešil, neboť je řečeno: „A Achija, syn Achituva, bratra I-Kavoda, syna Pinchase, syna Eliho, kněze Hospodinova…“ (1S 14,3). Je možné, že by se dopustil hříchu, a Písmo by uvádělo jeho rodokmen?
גופא אמר רב פנחס לא חטא שנאמר (שמואל א יד, ג) ואחיה בן אחיטוב אחי אי כבוד בן פנחס בן עלי כהן ה' וגו' אפשר חטא בא לידו והכתוב מייחסו
Vždyť je už řečeno: „Kéž Hospodin vyhladí ze stanů Jákobových muži, který to činí, bdícího i odpovídajícího, i toho, kdo přináší dar Hospodinu zástupů“ (Mal 2,12). Je-li to Izraelita, nebude mít bdícího mezi mudrci ani odpovídajícího mezi žáky; a je-li to kněz, nebude mít syna, který by přinášel dar. Neplyne z toho tedy, že Pinchas nezhřešil?
והלא כבר נאמר (מלאכי ב, יב) יכרת ה' לאיש אשר יעשנה ער ועונה מאהלי יעקב ומגיש מנחה לה' צבאות אם ישראל הוא לא יהיה לו ער בחכמים ולא עונה בתלמידים ואם כהן הוא לא יהיה לו בן מגיש מנחה אלא לאו שמע מינה פנחס לא חטא
Originál: Shabbat 55b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.