Šabat 89b שבת

protože se tam Izraelité plodili (paru) a množili; poušť Sinaj, protože tam na modloslužebníky sestoupila nenávist (sin'a). A jaké je její [vlastní] jméno? Její jméno je Choreb. A je to ve sporu s rabi Abahuem, neboť řekl rabi Abahu: Její jméno je hora Sinaj; a proč je nazývána horou Choreb? Protože na ní na modloslužebníky sestoupila zkáza (chorba).

Odkud [víme], že se přivazuje pásek z karmínové vlny atd. ‚Kašanim‘ (jako šarlat) – mělo by být ‚kašani‘! Řekl rabi Jicchak: Svatý, budiž požehnán, řekl Izraelitům: Budou-li vaše hříchy jako tyto roky (šanim), které jdou v řadě od šesti dnů stvoření až dosud, zbělají jako sníh. Vykládal Rava: Co znamená, co je psáno: „Jděte, prosím, a projednejme to spolu, bude říkat Hospodin“ (Iz 1,18)? ‚Jděte‘ – mělo by být ‚pojďte‘! ‚Bude říkat Hospodin‘ – mělo by být ‚řekl Hospodin‘! V budoucím věku řekne Svatý, budiž požehnán, Izraelitům: Jděte, prosím, ke svým otcům, ať vás pokárají.

A řeknou před ním: Pane světa, ke komu máme jít? K Abrahamovi, jemuž jsi řekl: „Věz jistě…“ (Gn 15,13), a on za nás neprosil o slitování? K Izákovi, který požehnal Ezauovi: „A až se vzepřeš…“ (Gn 27,40), a on za nás neprosil o slitování? K Jákobovi, jemuž jsi řekl: „Já sestoupím s tebou do Egypta“ (Gn 46,4), a on za nás neprosil o slitování? Ke komu máme nyní jít? ‚Bude říkat Hospodin‘ – Svatý, budiž požehnán, jim řekne: Protože jste se upnuli ke mně, „budou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělají jako sníh“.

Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Co znamená, co je psáno: „Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael nás neuznává; ty, Hospodine, jsi náš otec, náš vykupitel od věků je tvé jméno“ (Iz 63,16)? V budoucím věku řekne Svatý, budiž požehnán, Abrahamovi: Tvoji synové proti mně zhřešili. Řekne před ním: Pane světa, ať jsou vyhlazeni pro posvěcení tvého jména! [Bůh] řekne: Řeknu to Jákobovi, který zakusil trápení s výchovou dětí; snad za ně bude prosit o slitování. Řekne mu: Tvoji synové zhřešili. Řekne před ním: Pane světa, ať jsou vyhlazeni pro posvěcení tvého jména! Řekne: Ani u starců není rozum, ani u mladíků rada. Řekne Izákovi: Tvoji synové proti mně zhřešili. Řekne před ním: Pane světa, moji synové, a ne tvoji synové? Když před tebou předeslali ‚uděláme‘ před ‚uslyšíme‘, nazval jsi je: „Můj syn, můj prvorozený“ (Ex 4,22) – a nyní jsou moji synové, a ne tvoji synové?

A navíc, kolik zhřešili? Kolik let má člověk? Sedmdesát let. Odečti dvacet, za něž netrestáš, zbude jim padesát. Odečti dvacet pět [let] nocí, zbude jim dvacet pět. Odečti dvanáct a půl na modlitbu, jídlo a záchod, zbude jim dvanáct a půl. Poneseš-li všechny, dobře; a ne-li, polovina na mně a polovina na tobě. A řekneš-li, [že] všechny na mně – hle, obětoval jsem za tebe sebe sama! [Izraelité] spustí a řeknou: ‚Ty jsi náš otec!‘ Řekne jim Izák: Místo abyste chválili mne, chvalte Svatého, budiž požehnán! A Izák jim ukáže Svatého, budiž požehnán, před jejich očima. Hned pozvednou oči k výsostem a řeknou: „Ty, Hospodine, jsi náš otec, náš vykupitel od věků je tvé jméno“ (Iz 63,16).

Řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Náš otec Jákob si zasloužil sestoupit do Egypta v železných řetězech, avšak jeho zásluha mu to ušetřila, neboť je psáno: „Lidskými provazy jsem je táhl, pouty lásky; byl jsem jim jako ti, kdo zvedají jho z jejich čelistí, sklonil jsem se k němu a dal mu jíst“ (Oz 11,4).

MIŠNA: Kdo vynese dříví [v množství] dostatečném k uvaření lehkého vejce; koření dostatečné k okořenění lehkého vejce – a [tyto druhy] se navzájem sčítají; skořápky ořechů, slupky granátových jablek, boryt a mořenu [v množství] dostatečném k obarvení malého kousku látky [o velikosti] otvoru vlasové síťky; moč, natron, borit, kimolijskou hlinku a ešlag [v množství] dostatečném k vyprání malého kousku látky [o velikosti] otvoru vlasové síťky. Rabi Jehuda říká: [v množství] dostatečném k odstranění skvrny.

GEMARA: To jsme se už jednou učili: Rákos – [v množství] dostatečném k udělání pisátka; je-li hrubý nebo roztříštěný – dostatečném k uvaření nejlehčího z vajec, rozšlehaného a vloženého do pánve. – Mohl bys říci, že tam [je míra taková], protože se k ničemu jinému nehodí, ale dříví, které se hodí na zub klíče, [je vinen] i za jakékoli množství; proto nás to učí.

Koření dostatečné k okořenění lehkého vejce. Postav proti tomu [jinou mišnu]: Koření – dva nebo tři názvy jednoho druhu nebo tří druhů jsou zakázány a navzájem se sčítají; a řekl Chizkija: