Sanhedrin 13b סנהדרין

Rozdíl mezi nimi je, [zda] den tekufy začíná, nebo [zda] den tekufy zakončuje, ale není určeno [, kdo zastává co].

„Jiní říkají: menší část [měsíce]. A kolik je menší část? Čtrnáct dní.“ Co soudí? Jestliže soudí, že den tekufy zakončuje a vyžadujeme celý svátek – vždyť [celý svátek] tu je! Řekl Rav Šmuel bar Rav Jicchak: Jiní se zabývají tekufou nisanu, neboť je psáno: „Zachovávej měsíc jara“ (Dt 16,1) – dbej, aby jaro tekufy bylo v měsíci nisanu.

Ať tedy prodlouží adar! Řekl Rav Acha bar Jaakov: Tanaita počítá shora dolů, a takto to míní: Až do menší části [měsíce] prodlužují; a kolik je menší část? Čtrnáct dní.

Ravina řekl: Ve skutečnosti se jiní zabývají [měsícem] tišri, a jiní soudí, že vyžadujeme celý svátek včetně prvního svátečního dne; [neboť] je psáno „svátek sklizně“ – svátek, který přichází v čase sklizně.

„Vkládání [rukou] starších.“ Učili mudrci: „A vloží starší“ (Lv 4,15) – snad starší z tržiště? Proto Písmo praví: „obce“.

Jestliže „obce“, snad nejmenší z obce? Proto Písmo praví: „té obce“ – vybraní z obce. A kolik jich je? „Vloží“ – dva, „starší“ – dva, a soud nesmí mít sudý počet, [proto] se k nim přidá ještě jeden – to je pět, slova rabi Jehudy. Rabi Šimon říká: „Starší“ – dva, a soud nesmí mít sudý počet, [proto] se k nim přidá ještě jeden – to jsou tři.

A rabi Šimon? Vždyť je psáno „vloží“! Ten [výraz] je potřebný pro [úkon] sám. A rabi Jehuda? Pro [úkon] sám [ho] nepotřebuje, neboť kdyby tomu tak bylo, že „vloží“ nepřichází k výkladu, ať by bylo psáno: „starší obce svými rukama na hlavu býčka“.

A rabi Šimon? Kdyby bylo tak psáno, řekl bych: Co [znamená] „na“? Blízko. A rabi Jehuda odvozuje [výraz] „hlava“ – „hlava“ od zápalné oběti, kdežto rabi Šimon neodvozuje „hlava“ – „hlava“ od zápalné oběti.

Učilo se: Vkládání [rukou] a vkládání [rukou] starších ve třech. Co je vkládání a co je vkládání starších? Řekl rabi Jochanan: Ordinace starších.

Řekl Abaje Rav Josefovi: Ordinace starších ve třech – odkud to máme? Řekneš-li, z toho, že je psáno: „Vložil na něj své ruce“ (Nu 27,23) – je-li tomu tak, stačil by jeden! A řekneš-li, že Mojžíš stál na místě sedmdesáti jedna – je-li tomu tak, ať je třeba sedmdesát jedna! Obtížné.

Řekl Rav Acha, syn Ravy, Rav Ašimu: Ordinují ho skutečně rukou? Řekl mu: Ordinují ho jménem: nazvou ho rabi a dají mu zmocnění soudit spory o pokuty.

A jeden [sám] neordinuje? Vždyť řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Avšak vzpomeň si v dobrém na onoho muže – a rabi Jehuda ben Bava je jeho jméno – neboť nebýt jeho, byly by z Izraele zapomenuty spory o pokuty. Zapomenuty? Ať je [znovu] studují! Spíše: