Sanhedrin 40a סנהדרין

MIŠNA: Zkoumali je sedmi vyšetřovacími otázkami: V kterém sedmiletém cyklu? V kterém roce? V kterém měsíci? Kolikátého v měsíci? V který den? V kterou hodinu? Na kterém místě? Rabi Josi říká: V který den, v kterou hodinu, na kterém místě?

Znáte ho? Varovali jste ho? U toho, kdo slouží modlám: Které [modle] sloužil a čím sloužil?

Každý, kdo rozšiřuje doplňující otázky, je chvályhodný. Stalo se, že ben Zakaj zkoumal [svědky] ohledně stopek fíků.

Jaký je rozdíl mezi vyšetřovacími a doplňujícími otázkami? U vyšetřovacích otázek: řekne-li jeden [svědek]: Nevím, jejich svědectví je neplatné. U doplňujících otázek: řekne-li jeden: Nevím, a dokonce i když dva řeknou: Nevíme, jejich svědectví platí. U vyšetřovacích i doplňujících otázek, když si navzájem odporují, je jejich svědectví neplatné.

Řekne-li jeden: Druhého v měsíci, a druhý řekne: Třetího v měsíci, jejich svědectví platí, protože jeden ví o prodloužení měsíce a druhý o prodloužení měsíce neví.

Řekne-li jeden: Třetího, a druhý řekne: Pátého, jejich svědectví je neplatné.

Řekne-li jeden: Ve druhé hodině, a druhý řekne: Ve třetí hodině, jejich svědectví platí. Řekne-li jeden: Ve třetí, a druhý řekne: V páté, jejich svědectví je neplatné.

Rabi Jehuda říká: Platí. Řekne-li jeden: V páté, a druhý řekne: V sedmé, jejich svědectví je neplatné, neboť v páté je slunce na východě a v sedmé je slunce na západě.

Potom uvedou druhého [svědka] a zkoumají ho. Jestliže se jejich slova shodují, zahajují argumenty ve prospěch [obžalovaného]. Řekl-li jeden ze svědků: Mohu uvést něco v jeho prospěch, nebo jeden z učedníků: Mohu uvést něco v jeho neprospěch, umlčí ho. Řekl-li jeden z učedníků: Mohu uvést něco v jeho prospěch, vyvedou ho nahoru, posadí ho mezi sebe a on odtamtud celý ten den nesestupoval.

Je-li v jeho slovech podstata, poslouchají ho. A i když [obžalovaný] sám řekne: Mohu uvést něco ve svůj prospěch, poslouchají ho, jen je-li v jeho slovech podstata.

A jestliže pro něj našli [důvod k] osvobození, propustili ho; a jestliže ne, odloží [rozhodnutí] na zítřek. Scházeli se po dvojicích, jedli střídmě, celý den nepili víno a celou noc rokovali; a nazítří časně vstávali a přicházeli do soudního dvora.

Ten, kdo osvobozuje, řekne: Já osvobozuji a osvobozuji dál na svém místě; a ten, kdo odsuzuje, řekne: Já odsuzuji a odsuzuji dál na svém místě. Ten, kdo argumentoval v neprospěch, může argumentovat v prospěch, ale ten, kdo argumentoval v prospěch, se nemůže vrátit a argumentovat v neprospěch. Zmýlili-li se v něčem, dva písaři soudců jim to připomenou. Jestliže pro něj našli [důvod k] osvobození, propustili ho; a jestliže ne, povstanou k hlasování. Dvanáct osvobozuje a jedenáct odsuzuje – je nevinen.

Dvanáct odsuzuje a jedenáct osvobozuje, a dokonce i když jedenáct osvobozuje, jedenáct odsuzuje a jeden řekne: Nevím, a dokonce i když dvacet dva osvobozuje nebo odsuzuje a jeden řekne: Nevím – přidají soudce. A kolik jich přidávají? Po dvou, až do sedmdesáti jednoho.

Třicet šest osvobozuje a třicet pět odsuzuje – je nevinen. Třicet šest odsuzuje a třicet pět osvobozuje – debatují jedni proti druhým, dokud jeden z odsuzujících neuzná slova osvobozujících.

GEMARA: Odkud se to [víme]? Řekl Rav Jehuda: Protože Písmo říká: „Budeš pátrat, vyšetřovat a důkladně se vyptávat“ (Dt 13,15), a říká: „Bude ti to oznámeno, uslyšíš to a budeš důkladně pátrat“ (Dt 17,4), a říká: „Soudci budou důkladně pátrat“ (Dt 19,18).