Talmud česky

Sanhedrin 60a סנהדרין

Babylonský talmud · Nezikin – Škody · list 60a · 25 segmentů

Struktura debaty:Baraita 1Otázka 4 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
„Čarodějnici nenecháš naživu“ (Ex 22,17), a je psáno: „Každý, kdo obcuje se zvířetem, musí zemřít“ (Ex 22,18) – každý, kdo je zahrnut do „každý, kdo obcuje se zvířetem“, je zahrnut i do „čarodějnici nenecháš naživu“.
(שמות כב, יז) מכשפה לא תחיה וכתיב (שמות כב, יח) כל שוכב עם בהמה מות יומת כל שישנו בכלל כל שוכב עם בהמה ישנו בכלל מכשפה לא תחיה:
2
Rabi Elazar říká: Také smíšené druhy. Odkud to víme? Řekl Šmuel: Neboť verš říká: „Má ustanovení budete zachovávat“ (Lv 19,19) – ustanovení, která jsem ti už [dříve] ustanovil: „Svůj dobytek nebudeš křížit s jiným druhem, své pole nebudeš osévat dvojím druhem“ (Lv 19,19).
ר"א אומר אף הכלאים: מנה"מ אמר שמואל דאמר קרא (ויקרא יט, יט) את חקתי תשמרו חוקים שחקקתי לך כבר (ויקרא יט, יט) בהמתך לא תרביע כלאים ושדך לא תזרע כלאים
3
Jako u tvého dobytka [jde o] křížení, tak u tvého pole [jde o] roubování; jako [u] tvého dobytka [to platí] jak v zemi [Izraele], tak mimo zemi, tak i [u] tvého pole jak v zemi, tak mimo zemi.
מה בהמתך בהרבעה אף שדך בהרכבה מה בהמתך בין בארץ בין בחוצה לארץ אף שדך בין בארץ בין בחוצה לארץ
4
Ale pak: „Budete zachovávat má ustanovení a má práva“ (Lv 18,5) – [také] ustanovení, která jsem ti už [dříve] ustanovil?
אלא מעתה (ויקרא יח, ה) ושמרתם את חקתי ואת משפטי חקים שחקקתי לך כבר
5
Tam [je psáno] „budete zachovávat má ustanovení“ – [ta, která dávám] nyní; zde „má ustanovení budete zachovávat“ – ustanovení, [která byla] od počátku, budete zachovávat.
התם ושמרתם את חקותי דהשתא הכא את חקותי תשמרו חקים דמעיקרא תשמרו:
7
Řekl Rav Acha bar Jaakov: Není vinen, dokud nezlořečí čtyřpísmennému Jménu; vylučuje se dvoupísmenné, [za něž vinen] není.
אמר רב אחא בר יעקב אינו חייב עד שיברך שם בן ארבע אותיות לאפוקי בן שתי אותיות דלא
8
To je samozřejmé, učili jsme se: „Ať Josi bije Josiho“! – Mohl bys říci, že to [tanaita] uvedl jen jako pouhý příklad; proto nás to učí.
פשיטא יכה יוסי את יוסי תנן מהו דתימא מילתא בעלמא הוא דנקט קמ"ל
9
Někteří říkají: Řekl Rav Acha bar Jaakov: Plyne z toho, že i čtyřpísmenné Jméno je Jménem.
איכא דאמרי אמר רב אחא בר יעקב ש"מ שם בן ארבע אותיות נמי שם הוא
10
To je samozřejmé, učili jsme se: „Ať Josi bije Josiho“! – Mohl bys říci, že [vinen není], dokud tu není velké Jméno, a [tanaita] to uvedl jen jako pouhý příklad; proto nás to učí.
פשיטא יכה יוסי את יוסי תנן מהו דתימא עד דאיכא שם רבה ומילתא בעלמא הוא דנקט קמ"ל:
11
Když je rozsudek dokončen atd.
נגמר הדין כו':
12
[Že soudci] stojí – odkud to víme? Řekl rabi Jicchak bar Ami: Neboť verš říká: „Ehud k němu přišel, když seděl ve své chladné horní síni, kterou měl sám pro sebe, a Ehud řekl: Mám pro tebe slovo Boží. I vstal ze stolce“ (Sd 3,20). A cožpak to není úsudek a fortiori? Jestliže Eglon, král moábský, který byl cizinec a znal [Boha] jen pod náhradním jménem, vstal, Izraelita [při vyslovení] výslovného Jména tím spíše.
עומדין מנלן א"ר יצחק בר אמי דאמר קרא (שופטים ג, כ) ואהוד בא אליו והוא יושב בעליית המקרה אשר לו לבדו ויאמר אהוד דבר אלהים לי אליך ויקם מעל הכסא והלא דברים קל וחומר ומה עגלון מלך מואב שהוא נכרי ולא ידע אלא בכינוי עמד ישראל ושם המפורש על אחת כמה וכמה
13
[Že] trhají [roucha] – odkud to víme? Neboť je psáno: „I přišli správce domu Eljakim, syn Chilkijášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův, k Chizkijášovi s roztrženými šaty a oznámili mu slova Rabšakeho“ (2Kr 18,37).
קורעין מנלן דכתיב (מלכים ב יח, לז) ויבא אליקים בן חלקיהו [וגו'] ושבנא הסופר ויואח בן אסף המזכיר אל חזקיהו קרועי בגדים ויגידו לו את דברי רבשקה:
14
[A trhliny] nesešívají – odkud to víme?
לא מאחין: מנלן
15
Řekl rabi Abahu: Odvozuje se roztržení od roztržení: je psáno zde „s roztrženými šaty“ a je psáno tam: „Elíša to viděl a křičel: Můj otče, můj otče, vozbo Izraele a jeho jezdci! A už ho neviděl. Uchopil své šaty a roztrhl je na dva kusy“ (2Kr 2,12). Z toho, co je řečeno „a roztrhl je“, cožpak nevím, že jsou to roztržené kusy? Co tedy učí [slovo] „kusy“? Učí, že zůstávají roztržené navždy.
א"ר אבהו אתיא קריעה קריעה כתיב הכא קרועי בגדים וכתיב התם (מלכים ב ב, יב) ואלישע רואה והוא מצעק אבי אבי רכב ישראל ופרשיו ולא ראהו עוד ויחזק בבגדיו ויקרעם לשנים קרעים ממשמע שנאמר ויקרעם לשנים איני יודע שהן קרעים ומה ת"ל קרעים מלמד שהן קרועים לעולם
16
Učili rabíni: Jak ten, kdo [rouhání] slyší, tak ten, kdo [je] slyší od toho, kdo slyšel, je povinen roztrhnout [roucho]; ale svědci nejsou povinni roztrhnout, neboť už roztrhli v hodině, kdy [to] slyšeli.
ת"ר אחד השומע ואחד שומע מפי שומע חייב לקרוע והעדים אין חייבין לקרוע שכבר קרעו בשעה ששמעו
17
A co na tom, že roztrhli v hodině, kdy slyšeli? Vždyť to teď [znovu] slyší! – To tě nenapadne, neboť je psáno: „Když to král Chizkijáš uslyšel, roztrhl své šaty“ (2Kr 19,1) – král Chizkijáš roztrhl, ale oni [znovu] neroztrhli.
וכי קרעו בשעה ששמעו מאי הוי הא קא שמעי השתא לא ס"ד דכתיב (מלכים ב יט, א) ויהי כשמוע המלך חזקיהו (את דברי רבשקה) ויקרע את בגדיו המלך חזקיהו קרע והם לא קרעו
18
Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Kdo slyší vyslovení [Božího Jména] od pohana, není povinen roztrhnout [roucho]. A namítneš-li [příkladem] Rabšakeho – ten byl odpadlý Izraelita.
אמר רב יהודה אמר שמואל השומע אזכרה מפי העובד כוכבים אינו חייב לקרוע וא"ת רבשקה ישראל מומר היה
19
A řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Trhá se [roucho] jen za výlučné Jméno; vylučuje se náhradní jméno, [za něž se netrhá].
ואמר רב יהודה אמר שמואל אין קורעין אלא על שם המיוחד בלבד לאפוקי כינוי דלא
20
A rabi Chija se s nimi rozchází v obou [bodech], neboť řekl rabi Chija: Kdo slyší vyslovení [Božího Jména] v dnešní době, není povinen roztrhnout, neboť kdybys to neřekl, celý oděv by se naplnil trhlinami.
ופליגי דרבי חייא בתרוייהו דאמר רבי חייא השומע אזכרה בזמן הזה אינו חייב לקרוע שאם אי אתה אומר כן נתמלא כל הבגד קרעים
21
Od koho? Řekneš-li od Izraelity – jsou snad tak bezuzdní? Spíše zjevně od pohana. A je-li to výlučné Jméno – znají je snad? Což tedy ne [jde o] náhradní jméno?
ממאן אילימא מישראל מי פקירי כולי האי אלא פשיטא מעובד כוכבים ואי שם המיוחד מי גמירי אלא לאו בכינוי
22
A plyne z toho: v dnešní době [povinen] není, ale dříve povinen byl. Plyne z toho.
ושמע מינה בזמן הזה הוא דלא הא מעיקרא חייב שמע מינה:
23
Druhý říká: I já jako on. Řekl Reš Lakiš: Plyne z toho, že [výpověď] ‚i já jako on‘ je platná v majetkových i v hrdelních věcech; a [jinak to nepřipouštějí] ze zvýšené přísnosti, kterou zavedli rabíni; ale zde, protože to není možné, ponechali rabíni [věc] podle práva Tóry.
השני אומר אף אני כמוהו: אמר ר"ל שמע מינה אף אני כמוהו כשר בדיני ממונות ובדיני נפשות ומעלה הוא דעביד רבנן והכא כיון דלא אפשר אוקמוה רבנן אדאורייתא
24
Neboť kdyby tě napadlo, že [taková výpověď] je neplatná – zabíjeli bychom zde člověka proto, že to [jinak] není možné?
דאי ס"ד פסול הכא משום דלא אפשר קטלינן לגברא:
25
A třetí říká: I já jako on. [Tato mišna je] anonymní [a] podle rabiho Akivy, který přirovnává tři [svědky] ke dvěma.
והשלישי אומר אף אני כמוהו: סתמא כר"ע דמקיש ג' לשנים:

Originál: Sanhedrin 60a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu