Namítl Rav Papa: A podle rabiho Jochanana verše potřeba není? Rabi Jochanan zakazuje jen zvíře, ale člověk [tím] smrti hoden není, a přichází verš, aby člověka učinil vinným smrtí.
מתקיף לה רב פפא ולרבי יוחנן לא בעי קרא עד כאן לא קא אסר רבי יוחנן אלא בהמה אבל גברא לא בר קטלא הוא ואתא קרא לחיובי גברא לקטלא
Namítl Rav Acha, syn Rav Iky: A podle Reš Lakiše je snad verše potřeba? Reš Lakiš dovoluje jen zvíře, ale člověk je hoden smrti, podobně jako u toho, kdo se klaní hoře: hora je dovolená, a ten, kdo jí slouží, [je popraven] mečem.
מתקיף לה רב אחא בריה דרב איקא ולר"ל מי בעי קרא עד כאן לא קא שרי ר"ל אלא בהמה אבל גברא בר קטלא הוא מידי דהוה אמשתחוה להר דהר מותר ועובדה בסייף
A řekneš-li, že vylučuje toho, kdo se obnažuje před [modlou, které se slouží] obětováním – to plyne z klanění: jako klanění je projevem úcty, tak i všechno, co je projevem úcty.
וכי תימא למעוטי הפוער עצמו לזובחים מהשתחואה נפקא מה השתחואה דרך כיבוד אף כל דרך כיבוד
Spíše [vylučuje] toho, kdo se obnažuje před Markulisem. Mohlo by tě napadnout říci: protože jeho uctívání je zneuctěním, [je vinen za] každé zneuctění; proto nás to učí.
אלא למעוטי הפוער עצמו למרקוליס ס"ד אמינא הואיל ועבודתו בזיון הוא אף כל בזיון קמ"ל
Ale co to, co řekl rabi Eliezer: Odkud [víme], že ten, kdo obětuje zvíře Markulisovi, je vinen? Neboť je řečeno: „A nebudou již obětovat své oběti kozlům“ (Lv 17,7).
אלא הא דאמר רבי אליעזר מנין לזובח בהמה למרקוליס שהוא חייב שנאמר (ויקרא יז, ז) ולא יזבחו עוד את זבחיהם לשעירים
Rav Hamnunovi se ztratili býci. Potkal ho Raba [a] předložil mu dvě mišny, které si navzájem odporují: Učili jsme se: Kdo slouží modlám – [kdo] slouží, ano; [kdo] říká, ne. Ale vždyť jsme se učili: Kdo řekne: Budu sloužit, půjdu a budu sloužit, pojďme a služme [je vinen]!
רב המנונא אירכסו ליה תורי פגע ביה רבה רמא ליה מתני' אהדדי תנן העובד עבודת כוכבים עובד אין אומר לא והאנן תנן האומר אעבוד אלך ואעבוד נלך ונעבוד
Rav Josef řekl: Copak jsi tanaity sprovodil ze světa? Je to spor tanaitů, neboť učí baraita: Kdo řekne: Pojďte a služte mi – rabi Meir ho činí vinným a rabi Jehuda osvobozuje.
רב יוסף אמר תנאי שקלת מעלמא תנאי היא דתניא האומר בואו ועבדוני רבי מאיר מחייב ור' יהודה פוטר
Tam, kde [mu] všichni sloužili, se nepřou, neboť je psáno: „Neuděláš si sochu“ (Ex 20,3). Přou se o pouhá slova: rabi Meir soudí, že slovo je něco, a rabi Jehuda soudí, že slovo není nic.
היכא דפלחו כולי עלמא לא פליגי דכתיב (שמות כ, ג) לא תעשה לך פסל כי פליגי בדיבורא בעלמא רבי מאיר סבר דיבורא מילתא היא ורבי יהודה סבר דיבורא לאו מילתא היא
Potom řekl Rav Josef: To, co jsem řekl, není nic, neboť i podle rabiho Jehudy je za slova vinen, (neboť jsme se učili:) Rabi Jehuda říká: Není vinen, dokud neřekne: Budu sloužit, půjdu a budu sloužit, pojďme a služme.
הדר אמר רב יוסף לאו מילתא היא דאמרי דאפילו לר' יהודה בדיבורא נמי חיובי מחייב (דתנן) רבי יהודה אומר לעולם אינו חייב עד שיאמר אעבוד אלך ואעבוד נלך ונעבוד
V čem se přou? O tom, kdo svádí [k službě] sobě, a oni mu řekli ‚ano‘. Jeden soudí: toho, kdo svádí [k službě] sobě, poslouchají, a ‚ano‘, které mu řekli, je míněno vážně. A druhý soudí: toho, kdo svádí [k službě] sobě, neposlouchají; říkají [si]:
במאי קמיפלגי במסית לעצמו ואמרי ליה אין קמפלגי מר סבר מסית לעצמו שמעי ליה ואין דקאמרי ליה קושטא הוא ומ"ס מסית לעצמו לא שמעי ליה מימר אמרי
Originál: Sanhedrin 61a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.