Ševuot 10a שבועות

a kozlové svátků jsou přirovnáni ke kozlům novoluní: jako kozel novoluní usmiřuje v záležitosti svaté věci, tak i kozlové svátků usmiřují v záležitosti svaté věci.

A řekneš-li: ať usmiřují za to, [za co usmiřuje kozel] novoluní – vždyť jsme řekli: „ji“ – ona nese vinu, a žádný jiný nenese vinu.

A řekneš-li: ať usmiřují za to, [za co usmiřuje] Den smíření – vždyť jsme řekli: „jednou za rok“ (Lv 16,34) – toto smíření nebude jinak než jednou za rok.

Za co tedy usmiřují?

Za tu, při níž bylo uvědomění na začátku a uvědomění na konci? Ta je předmětem oběti. Za tu, při níž bylo uvědomění na začátku a nebylo uvědomění na konci? U té pozastavuje kozel, který se obětuje uvnitř, spolu se Dnem smíření. Za tu, při níž nebylo uvědomění na začátku, ale bylo uvědomění na konci? Za tu usmiřuje kozel, který se obětuje venku, spolu se Dnem smíření.

Chtě nechtě usmiřují jen za tu, při níž nebylo uvědomění ani na začátku, ani na konci.

„Rabi Meir říká: Všichni kozlové mají stejné smíření“ atd.

Rabi Chama, syn rabiho Chaniny, řekl: Jaký je důvod rabiho Meira? Verš říká: „a kozel“, „a kozel“ – všichni kozlové jsou k sobě přirovnáni; [písmeno] vav přidává k předchozí látce.

Myslíš snad, že každý jednotlivý se odvozuje od svého druha? Vždyť rabi Jochanan řekl: V celé Tóře se odvozuje naučené od naučeného, kromě obětí, kde se neodvozuje naučené od naučeného!

To není potíž: všichni se odvozují od prvního.

Budiž [u] všech, u nichž je psáno „a kozel“; [u] Letnic a Dne smíření, u nichž není psáno „a kozel“, odkud to máme?

Spíše řekl rabi Jona: Verš říká: „Toto budete obětovat Hospodinu o svých slavnostech“ (Nu 29,39) – všechny slavnosti jsou k sobě přirovnány. Ale novoluní přece není slavností!

Vskutku i novoluní se nazývá slavností, jak řekl Abaje, neboť Abaje řekl: Tamuz onoho roku byl prodloužen [na plný měsíc], neboť je psáno: „svolal proti mně slavnost, aby rozdrtil mé mladíky“ (Pl 1,15).

Rabi Jochanan řekl: A rabi Meir uznává, že kozel, který se obětuje uvnitř, neusmiřuje jejich smíření a oni neusmiřují jeho smíření.

On neusmiřuje jejich smíření – jedním smířením usmiřuje, ale neusmiřuje dvěma smířeními. Oni neusmiřují jeho smíření – verš říká: „jednou za rok“: toto smíření nebude jinak než jednou za rok.

Tak se také učí: Za tu, při níž nebylo uvědomění ani na začátku, ani na konci, a za tu, při níž nebylo uvědomění na začátku, ale bylo uvědomění na konci, a za čistého, který snědl nečisté, usmiřují kozlové svátků a kozlové novoluní a kozel, který se obětuje venku; to jsou slova rabiho Meira.

Kdežto kozla, který se obětuje uvnitř, vynechal, a jeho smíření rovněž vynechal.

„Rabi Šimon říkával: Kozlové novoluní usmiřují za čistého, který snědl nečisté“ atd.

Budiž, [kozlové] novoluní neusmiřují za to, [co náleží kozlům] svátků, neboť verš říká: „vinu“ – jednu vinu nese, ale nenese dvě viny. Ale ať [kozlové] svátků usmiřují za to, [co náleží kozlům] novoluní! Verš říká: „ji“ – ona nese vinu, a žádný jiný nenese vinu.

Budiž, [kozlové] svátků neusmiřují za to, [co náleží] Dni smíření, neboť verš říká: „jednou za rok“ – toto smíření nebude jinak než jednou za rok. Ale ať [kozlové] Dne smíření usmiřují za to, [co náleží kozlům] svátků! Verš říká: „jednou“ – jedním smířením usmiřuje, ale neusmiřuje dvěma smířeními.

Ale když je psáno „jednou“, je to psáno o kozlovi, který se obětuje uvnitř! Verš říká: „kromě