A mudrci? Ravina řekl: Jak říkají na Západě [v zemi Izraele]: Všude, kde najdeš dvě obecná [vyjádření] blízko sebe, vlož mezi ně zvláštní a vykládej je [metodou] obecného a zvláštního.
ורבנן אמר רבינא כדאמרי במערבא כל מקום שאתה מוצא שתי כללות הסמוכות זה לזה הטל פרט ביניהן ודונם בכלל ופרט
Nyní, když jsi řekl, že Rabi vykládá obecné a zvláštní, je chtě nechtě potíž s přísahami. Spíše: u přísah to vzal podle rabiho Akivy, a sám si to nemyslí.
השתא דאמרת רבי כללי ופרטי דריש בעל כורחיך קשיא שבועות אלא בשבועות נסיב אליבא דר' עקיבא וליה לא סבירא ליה:
K věci samé: Odkud [víme], že je vinen jen za [nečistotu], při níž bylo uvědomění na začátku a uvědomění na konci a zapomnění mezi tím? Učí se: „a je to před ním skryto“, „a je to před ním skryto“ – dvakrát; to jsou slova rabiho Akivy.
גופא מנין שאינו חייב אלא על שיש בה ידיעה בתחלה וידיעה בסוף והעלם בינתים ת"ל (ויקרא ה, ב) ונעלם ונעלם שני פעמים דברי ר"ע
Rabi říká: To není třeba. Vždyť říká: „a je to před ním skryto“ – z toho plyne, že [předtím] věděl; „a on to zví“ – hle, zde jsou dvě uvědomění. Proč tedy Písmo učí „a je to před ním skryto“? Aby činilo vinným za zapomnění nečistoty a za zapomnění Svatyně.
רבי אומר אינו צריך הרי הוא אומר ונעלם מכלל שידע והוא ידע הרי כאן שתי ידיעות א"כ מה ת"ל ונעלם לחייב על העלם טומאה ועל העלם מקדש:
Abaje mu řekl: Nuže tedy, u sóty, kde je psáno: „a je to skryto před očima jejího muže“ (Nu 5,13) – plyne z toho, že [to] zpočátku věděl? Kdyby to věděl, copak by ji voda prověřovala?
א"ל אביי אלא מעתה גבי סוטה דכתיב (במדבר ה, יג) ונעלם מעיני אישה מכלל דהוי ידע מעיקרא אי הוה ידע מי בדקו לה מיא
Vždyť se učí: „a muž bude prost viny, a ta žena ponese svou vinu“ (Nu 5,31) – když je muž prost viny, voda prověřuje jeho ženu; když muž není prost viny, voda jeho ženu neprověřuje.
והא תניא (במדבר ה, לא) ונקה האיש מעון והאשה ההיא תשא את עונה בזמן שהאיש מנוקה מעון המים בודקין את אשתו אין האיש מנוקה מעון אין המים בודקין את אשתו
A dále, u Tóry, kde je psáno: „je skryta před očima všeho živého a ptactvu nebes je utajena“ (Jb 28,21) – plyne z toho, že je někdo, kdo ji znal? Vždyť je psáno: „člověk nezná její cenu“ (Jb 28,13)!
ותו גבי תורה דכתיב (איוב כח, כא) ונעלמה מעיני כל חי ומעוף השמים נסתרה מכלל דאיכא דהוה ידע ביה והכתיב (איוב כח, יג) לא ידע אנוש ערכה
Rav Papa řekl Abajemu: Ale když [Mišna] učí: „nebylo při ní uvědomění na začátku, ale bylo uvědomění na konci“ – je snad někdo, kdo nemá znalost z domu učitele? Řekl mu: Ano, najdeš to u dítěte, které bylo zajato mezi pohany.
א"ל רב פפא לאביי אלא דקתני אין בה ידיעה בתחלה ויש בה ידיעה בסוף מי איכא דלית ליה ידיעת בית רבו א"ל אין משכחת לה בתינוק שנשבה לבין הנכרים:
„Vynášení o Šabatu jsou dvě, a to jsou vlastně čtyři.“ Tam jsme se učili: Vynášení o Šabatu jsou dvě, a to jsou vlastně čtyři uvnitř, a dvě, a to jsou vlastně čtyři venku. Proč zde učí „dvě, a to jsou vlastně čtyři“ a nic dalšího, a proč tam učí „dvě, a to jsou vlastně čtyři uvnitř, a dvě, a to jsou vlastně čtyři venku“?
יציאות שבת שתים שהן ארבע: תנן התם יציאות שבת שתים שהן ארבע בפנים ושתים שהן ארבע בחוץ מאי שנא הכא דתנא שתים שהן ד' ותו לא ומאי שנא התם דתני שתים שהן ארבע בפנים ושתים שהן ארבע בחוץ
Tam, kde je hlavní místo [zákonů o] Šabatu, učí hlavní kategorie i odvozeniny; zde, kde není hlavní místo Šabatu, učí hlavní kategorie, a odvozeniny neučí.
התם דעיקר שבת הוא תני אבות ותולדות הכא דלאו עיקר שבת הוא אבות תני ותולדות לא תני
A řekneš-li, že některá jsou k vině a některá k osvobození – vždyť to učí obdobně jako vzhledy kožních skvrn: jako tam jsou všechny k vině, tak i zde jsou všechny k vině!
וכ"ת מהן לחיוב ומהן לפטור והא דומיא דמראות נגעים קתני מה התם כולהו לחיובא אף הכא כולהו לחיובא
Vždyť učí „vynášení“! Rav Aši řekl: Tana nazývá i vnesení vynesením. Odkud [to víme]?
והא יציאות קתני אמר רב אשי תנא הכנסה נמי הוצאה קרי לה ממאי
Originál: Shevuot 5a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.