Sota 37b סוטה

čtyři; čtyři a čtyři – hle, osm; osm a osm – hle, šestnáct. A tak [i] na Sinaji, a tak [i] na moabských pláních, jak je řečeno: „Toto jsou slova smlouvy, kterou Hospodin přikázal Mojžíšovi“ atd. (Dt 28,69), a je psáno: „A zachovávejte slova této smlouvy“ atd. (Dt 29,8). Shledáváme tedy čtyřicet osm smluv na každé jednotlivé přikázání.

Rabi Šimon vynechává horu Gerizim a horu Ebal a zahrnuje stan setkávání na poušti.

A [je to] ve sporu těchto tanaitů. Neboť bylo učeno: Rabi Jišmael říká: Obecná pravidla byla řečena na Sinaji a podrobnosti ve stanu setkávání. Rabi Akiva říká: Obecná pravidla i podrobnosti byla řečena na Sinaji, zopakována ve stanu setkávání a potřetí řečena na moabských pláních.

A není žádné jednotlivé přikázání, které je napsáno v Tóře, nad nímž by nebylo uzavřeno čtyřicet osm smluv.

Rabi Šimon ben Jehuda z Kfar Ako řekl ve jménu rabiho Šimona: Není žádné jednotlivé přikázání, které je napsáno v Tóře, nad nímž by nebylo uzavřeno čtyřicet osm smluv [krát] šest set tři tisíce pět set padesát.

Řekl Rabi: Podle slov rabiho Šimona ben Jehudy z Kfar Ako, který řekl ve jménu rabiho Šimona, že není žádné jednotlivé přikázání v Tóře, nad nímž by nebylo uzavřeno čtyřicet osm smluv [krát] šest set tři tisíce pět set padesát, připadá na každého jednotlivého z Izraele šest set tři tisíce pět set padesát [smluv].

Jaký je mezi nimi rozdíl? Řekl Rav Mešaršeja: Rozdíl mezi nimi je ručitel a ručitel ručitele.

Vykládal rabi Jehuda ben Nachmani, tlumočník Reš Lakiše: Celý ten oddíl byl řečen jen o cizoložníkovi a cizoložnici.

„Prokletý muž, který udělá tesaný nebo litý obraz“ atd. (Dt 27,15) – stačí mu [snad jen] „prokletý“? Nýbrž to je ten, kdo obcoval se zakázanou ženou a zplodil syna, a ten odešel mezi modloslužebníky a sloužil modlám: prokletí jsou otec a matka tohoto [syna], neboť mu to způsobili.

Naši mistři učili: „A dáš požehnání na horu Gerizim a prokletí [na horu Ebal]“ (Dt 11,29). Proč to Písmo říká? Má-li to učit, že požehnání bude na hoře Gerizim a prokletí na hoře Ebal – vždyť už je řečeno: „Tito budou stát, aby žehnali lidu, na hoře Gerizim“ (Dt 27,12), a je psáno: „A tito budou stát kvůli prokletí na hoře Ebal“ (Dt 27,13). Nýbrž [aby učilo] předřadit požehnání prokletí.

Mohl bych myslet, že všechna požehnání předcházejí prokletím; proto Písmo říká „požehnání a prokletí“ – jedno požehnání předchází [jednomu] prokletí, a ne všechna požehnání předcházejí prokletím.

A [také] aby postavilo požehnání na roveň prokletí, aby ti řeklo: Jako prokletí [pronášeli] levité, tak i požehnání [pronášeli] levité; jako prokletí mocným hlasem, tak i požehnání mocným hlasem; jako prokletí ve svatém jazyce, tak i požehnání ve svatém jazyce; jako prokletí obecně i jednotlivě, tak i požehnání obecně i jednotlivě; jako na prokletí jedni i druzí odpovídali a říkali „Amen“, tak i na požehnání jedni i druzí odpovídali a říkali „Amen“.

MIŠNA: Kněžské požehnání – jak? Na venkově se říká jako tři požehnání, a v Chrámu jako jedno požehnání. V Chrámu se vyslovuje Jméno [tak, jak je psáno].