Sota 38a סוטה

[vyslovuje se] tak, jak je psáno, kdežto v zemi [mimo Chrám] jeho náhradním označením. V zemi kohanim pozvedají ruce do výše svých ramen, kdežto v Chrámu nad hlavu, kromě velekněze, který nepozvedá ruce výše než čelenku. Rabi Jehuda říká: I velekněz pozvedá ruce výše než čelenku, neboť je řečeno: „Áron pozvedl ruce k lidu a požehnal jim“ (Lv 9,22).

GEMARA: Učili naši rabíni: „Takto budete žehnat“ (Nu 6,23) – ve svatém jazyce. Říkáš ve svatém jazyce, nebo snad v jakémkoli jazyce? Zde je řečeno „takto budete žehnat“ a jinde je řečeno: „Tito budou stát, aby žehnali lidu“ (Dt 27,12). Jako tam ve svatém jazyce, tak i zde ve svatém jazyce.

Rabi Jehuda říká: Není to třeba, vždyť se praví „takto“ – dokud nebudou mluvit právě tímto jazykem.

Jiná baraita učí: „Takto budete žehnat“ – vstoje. Říkáš vstoje, nebo snad i vsedě? Zde je řečeno „takto budete žehnat“ a jinde je řečeno „tito budou stát, aby žehnali“. Jako tam vstoje, tak i zde vstoje.

Rabi Natan říká: Není to třeba, vždyť se praví: „aby mu sloužili a žehnali v jeho jménu“ (Dt 10,8). Jako ten, kdo slouží, [slouží] vstoje, tak i ten, kdo žehná, [žehná] vstoje. A že sám ten, kdo slouží, [slouží vstoje], odkud to víme? Protože je psáno: „aby stál a sloužil“ (Dt 18,5).

Jiná baraita učí: „Takto budete žehnat“ – s pozvednutím rukou. Říkáš s pozvednutím rukou, nebo snad bez pozvednutí rukou? Zde je řečeno „takto budete žehnat“ a jinde je řečeno: „Áron pozvedl ruce k lidu a požehnal jim“ (Lv 9,22). Jako tam s pozvednutím rukou, tak i zde s pozvednutím rukou.

Rabimu Jonatanovi to dělalo potíž: Pokud ano, pak jako tam [šlo o] velekněze, novoluní a veřejnou bohoslužbu, tak i zde [by muselo jít o] velekněze, novoluní a veřejnou bohoslužbu!

Rabi Natan říká: Není to třeba, vždyť se praví: „on a jeho synové po všechny dny“ (Dt 18,5). [Verš] přirovnává jeho syny k němu: jako on [žehná] s pozvednutím rukou, tak i jeho synové s pozvednutím rukou. A je psáno „po všechny dny“, a žehnání je přirovnáno ke službě.

A jiná baraita učí: „Takto budete žehnat synům Izraele“ – vlastním jménem [Božím]. Říkáš vlastním jménem, nebo snad náhradním označením? Proto verš praví: „Tak vloží mé jméno“ (Nu 6,27) – mé jméno, které je výhradně mé.

Mohl bych myslet, že tak i v zemi [mimo Chrám]? Zde je řečeno „tak vloží mé jméno“ a jinde je řečeno: „aby tam vložil své jméno“ (Dt 12,5). Jako tam [jde o] vyvolený dům, tak i zde ve vyvoleném domě.

Rabi Jošija říká: Není to třeba, vždyť se praví: „Na každém místě, kde připomenu své jméno, přijdu k tobě [a požehnám ti]“ (Ex 20,21). Napadlo by tě, že na každém místě? Tento verš je však přeházený: Na každém místě, kde k tobě přijdu a požehnám ti, tam připomenu své jméno. A kde k tobě přijdu a požehnám ti? Ve vyvoleném domě. Tam připomenu své jméno – ve vyvoleném domě.

Jiná baraita učí: „Takto budete žehnat synům Izraele“ – mám [doklad] jen pro syny Izraele; odkud [víme o] proselytech, ženách a propuštěných otrocích? Proto verš praví: „řekněte jim“ (Nu 6,23) – všem.

Jiná baraita učí: „Takto budete žehnat“ – tváří v tvář. Říkáš tváří v tvář, nebo snad tváří k týlu? Proto verš praví „řekněte jim“ – jako člověk, který mluví ke svému druhovi.

Jiná baraita učí: „Takto budete žehnat“ – nahlas. Nebo snad šeptem? Proto verš praví „řekněte jim“ – jako člověk, který mluví ke svému druhovi.

Abaje řekl: Máme za to, že dvěma [kohanim] se volá „kohanim“, ale jednomu se „kohen“ nevolá, neboť je řečeno „řekněte jim“ – dvěma. A Rav Chisda řekl: Máme za to, že kohen vyvolává kohanim, ale izraelita [nekohen] kohanim nevyvolává, neboť je řečeno „řekněte jim“ – to říkání