Taanit 12b תענית

Spí a nespí, bdí a nebdí – když ho osloví, odpoví, ale nedokáže odpovědět rozumně; a když mu něco připomenou, vzpomene si.

Řekl Rav Kahana, že řekl Rav: Jednotlivec, který na sebe přijal půst, nesmí obouvat sandály – obáváme se, že na sebe přijal veřejný půst. Jak má postupovat? Řekl Raba bar Rav Šila: Ať řekne toto: Zítra budu před tebou v půstu jednotlivce.

Rabíni řekli Ravu Šešetovi: Vidíme přece rabíny, jak se obouvají a přicházejí do domu půstu! Rozzlobil se a řekl jim: Snad i jedli!

Abaje a Rava vcházeli obutí do střevíců bez svršku. Meremar a Mar Zutra vyměňovali pravý za levý a levý za pravý. Rabíni z domu Rava Aši chodili jako obvykle. Soudili jako to, co řekl Šmuel: V Babylónii není veřejný půst kromě Devátého avu.

Řekl Rav Jehuda, že řekl Rav: Člověk si může svůj půst vypůjčit a splatit. Když jsem to řekl před Šmuelem, řekl mi: Přijal ho snad na sebe jako slib, takže se neobejde bez splacení? Přijal ho na sebe, aby se trápil: může-li se trápit, [ať se trápí]; nemůže-li, ať se netrápí.

Někteří říkají: Řekl Rav Jehuda, že řekl Rav: Člověk si může svůj půst vypůjčit a splatit. Když jsem to řekl před Šmuelem, řekl mi: To je zřejmé! Není to nic víc než slib – a slib, copak ho nemůže splatit zítra nebo jiný den?

Rav Jehošua, syn Rava Idiho, přišel do domu Rava Asiho. Připravili mu tele třetího roku. Řekli mu: Ať Mistr něco ochutná. Řekl jim: Držím půst. Řekli mu: Ať si ho Mistr vypůjčí a splatí – nezastává Mistr to, co řekl Rav Jehuda, že řekl Rav: Člověk si může svůj půst vypůjčit a splatit? Řekl jim: Je to půst kvůli snu.

A Raba bar Mechasja řekl, že řekl Rav Chama bar Gurja, že řekl Rav: Půst je pro sen tak účinný jako oheň pro koudel. Řekl Rav Chisda: A [musí to být] tentýž den. A Rav Josef řekl: A to i v Šabat. Jaká je [pak] jeho náprava? Ať drží půst za [ten] půst.

MIŠNA: Uplynuly-li tyto a nebyli vyslyšeni, soud vyhlásí pro společenství tři další půsty. Jedí a pijí, dokud je den, a je jim zakázána práce, mytí, mazání, obouvání sandálů a manželský styk, a zavírají se lázně.

Uplynuly-li tyto a nebyli vyslyšeni, soud jim vyhlásí ještě sedm [půstů], což je třináct půstů pro společenství. Tyto mají navíc oproti prvním to, že se při nich troubí na poplach a zavírají se obchody. V pondělí je pootevřou se soumrakem a ve čtvrtek je to dovoleno kvůli úctě k Šabatu.

Uplynuly-li tyto a nebyli vyslyšeni, omezují se obchod, stavění a sázení, zasnoubení a sňatky a pozdravy mezi člověkem a jeho druhem, jako lidé pokárání Všudypřítomným. Jednotlivci se znovu postí, dokud neskončí nisan. Skončil-li nisan a padá déšť, je to znamení kletby, jak je řečeno: „Což není dnes pšeničná žeň? atd.“ (1S 12,17).

GEMARA: Dobře, u všech ostatních je požitek – mytí, mazání a manželský styk. Ale práce je přece trápení! Řekl Rav Chisda, že řekl rabi Jirmeja bar Aba: Verš říká: „Posvěťte půst, svolejte slavné shromáždění [aceret], shromážděte starší“ (Jl 1,14) – jako sváteční shromáždění: tak jako je o svátečním shromáždění zakázáno konat práci, tak je i o půstu zakázáno konat práci.

Jestliže tedy, tak jako sváteční shromáždění [začíná] od večera, i půst [začíná] od večera? Řekl rabi Zera: Mně to vysvětlil rabi Jirmeja bar Aba: Verš říká „shromážděte starší“ – podobně jako shromáždění starších: tak jako je shromáždění starších ve dne, tak je i půst ve dne. A řekni [tedy, že začíná] od poledne! Řekl Rav Šiša, syn Rava Idiho: To podporuje Rava Hunu, který řekl: Od rána je shromáždění.

Jak postupují? Řekl Abaje: Od rána do poloviny dne zkoumáme záležitosti města; odtud dál čtvrtinu dne čteme z knihy [Tóry] a haftaru; odtud dál prosíme o milosrdenství, jak je řečeno: „I povstali na svém místě a četli z knihy Tóry Hospodina, svého Boha, čtvrtinu dne, a čtvrtinu vyznávali [hříchy] a klaněli se Hospodinu, svému Bohu“ (Neh 9,3).