Taanit 5b תענית

rovno dvěma. A co je to? Modlářství, jak je psáno: „Neboť dvojí zlo spáchal můj lid: opustili mne, zdroj živé vody, aby si vytesali cisterny, rozpukané cisterny“ (Jr 2,13), a je o nich psáno: „Přejděte k ostrovům Kitejců a podívejte se, pošlete do Kédaru a dobře pozorujte atd. Vyměnil snad některý národ bohy? A ti ani nejsou bohové. Ale můj lid vyměnil svou slávu za to, co neprospěje“ (Jr 2,10–11).

Učí se: Kitejci uctívají oheň a Kédarští uctívají vodu, a ačkoli vědí, že voda hasí oheň, nevyměnili svého boha. Ale můj lid vyměnil mou slávu za to, co neprospěje.

A Rav Nachman řekl rabi Jicchakovi: Co znamená, co je psáno: „Když Šmuel zestárl“ (1S 8,1)? Zestárl snad Šmuel tolik? Vždyť mu bylo padesát dva let, neboť Mistr řekl: Kdo zemře v padesáti dvou letech, to je smrt Šmuela Ramatského.

Řekl mu: Tak řekl rabi Jochanan: Stáří na něj náhle doskočilo, jak je psáno: „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem“ (1S 15,11). Řekl před ním: Pane světa, postavil jsi mě na roveň Mojžíšovi a Aharonovi, jak je psáno: „Mojžíš a Aharon mezi jeho kněžími a Šmuel mezi těmi, kdo vzývají jeho jméno“ (Ž 99,6). Tak jako u Mojžíše a Aharona nebylo dílo jejich rukou zrušeno za jejich života, ať ani mé dílo není zrušeno za mého života.

Řekl Svatý, budiž požehnán: Co mám dělat? Ať zemře Saul? Šmuel to nedovolí. Ať zemře Šmuel? Je ještě mladý, lidé by o něm šeptali. Ať nezemře ani Saul, ani Šmuel? Už nadešel čas Davidova království, a jedno království se nedotkne druhého ani o vlas.

Řekl Svatý, budiž požehnán: Nechám na něj náhle doskočit stáří. To je to, co je psáno: „A Saul seděl v Giveě pod tamaryškem v Ramě“ (1S 22,6). Co má Givea společného s Ramou? Aby ti řeklo: Kdo způsobil, že Saul seděl v Giveě dva a půl roku? Modlitba Šmuela Ramatského.

A je snad člověk odstrčen kvůli člověku? Ano, neboť řekl rabi Šmuel bar Nachmani, že řekl rabi Jochanan: Co znamená, co je psáno: „Proto jsem je tesal skrze proroky, zabil jsem je slovy svých úst“ (Oz 6,5)? Není řečeno „jejich činy“, nýbrž „slovy svých úst“. Z toho je vidět, že člověk bývá odstrčen kvůli člověku.

Rav Nachman a rabi Jicchak seděli při hostině. Řekl Rav Nachman rabi Jicchakovi: Ať Mistr řekne nějaké slovo [Tóry]. Řekl mu: Tak řekl rabi Jochanan: Při jídle se nemluví, aby průdušnice nepředešla jícen a nedošlo k nebezpečí.

Když pojedli, řekl mu: Tak řekl rabi Jochanan: Jaakov, náš otec, nezemřel. Řekl mu: Což nadarmo ho truchlící oplakávali, balzamovači balzamovali a hrobníci pohřbívali? Řekl mu: Vykládám verš, jak je řečeno: „Ty se neboj, můj služebníku Jaakove, je výrok Hospodinův, a neděs se, Izraeli, neboť hle, já tě zachráním z daleka a tvé potomstvo ze země jejich zajetí“ (Jr 30,10). Srovnává ho s jeho potomstvem: tak jako jeho potomstvo je živé, i on je živý.

Řekl rabi Jicchak: Každý, kdo řekne „Rachav, Rachav“, je ihned vytržen [k chlípnosti]. Řekl mu Rav Nachman: Já to říkám, a nic mi to nedělá. Řekl mu: Když to říkám, [míním] toho, kdo ji znal a poznal.

Když se od sebe loučili, řekl mu: Ať mi Mistr požehná. Řekl mu: Povím ti podobenství. Čemu se ta věc podobá? Člověku, který šel pouští, byl hladový, unavený a žíznivý, a našel strom, jehož plody byly sladké a jeho stín příjemný, a pod ním tekl vodní kanál. Jedl z jeho plodů, pil z jeho vody a seděl v jeho stínu.

A když chtěl odejít, řekl: Strome, strome, čím ti mám požehnat? Mám-li ti říct, ať jsou tvé plody sladké – hle, tvé plody jsou sladké; ať je tvůj stín příjemný – hle, tvůj stín je příjemný; ať pod tebou teče vodní kanál – hle, vodní kanál pod tebou teče. Spíše ať je vůle [Boží], aby všechny sazenice, které se z tebe zasadí,