Tamid 33b תמיד

1. Když velekněz vchází, aby se poklonil, drží ho tři: jeden za pravici, jeden za levici a jeden za drahokamy.

Jakmile správce uslyšel zvuk kroků velekněze, který vychází, zdvihl mu oponu. Vešel, poklonil se a vyšel. [Pak] vešli jeho bratři kohanim, poklonili se a vyšli.

2. Přišli a stanuli na stupních předsíně. První stanuli jižně od svých bratrů kohanim a v rukou měli pět nádob: teni v ruce jednoho, koz v ruce jednoho, uhlovou pánev v ruce jednoho, misku v ruce jednoho a lžíci s jejím víkem v ruce jednoho.

A požehnali lidu jedním požehnáním; jenže mimo Chrám je pronášejí jako tři požehnání, kdežto v Chrámu jako jedno požehnání. V Chrámu vyslovovali [Boží] Jméno, jak se píše, a mimo Chrám jeho náhradním jménem.

Mimo Chrám zdvihají kohanim ruce do výše ramen a v Chrámu nad hlavu, kromě velekněze, který nezdvihá ruce výše než čelenku. Rabi Jehuda říká: I velekněz zdvihá ruce výše než čelenku, jak je řečeno: „A Áron pozdvihl ruce k lidu a požehnal jim“ (Lv 9,22).

3. Když chtěl velekněz pálit [části oběti], vystupoval po rampě a zástupce [velekněze] po jeho pravici. Když došel do poloviny rampy, zástupce ho vzal za pravici a vyvedl ho nahoru.

První mu podal hlavu a nohu; vložil na ně ruce a vhodil je [do ohně]. Druhý podal prvnímu obě přední nohy, ten je dal veleknězi; vložil na ně ruce a vhodil je. Druhý se vytratil a odešel. A tak mu podávali všechny ostatní části a on na ně vkládal ruce a vhazoval je. A kdy chce, vloží ruce a jiní vhazují.

Přišel obejít oltář. Odkud začíná? Od jihovýchodního rohu, [pak] severovýchodní, severozápadní a jihozápadní. Podali mu víno k úlitbě.

Zástupce stojí u rohu se šátky v ruce; dva kohanim stojí u stolu tuků a v rukou mají dvě trubky. Zatroubili dlouze, přerušovaně a dlouze.

Přišli a stanuli u Ben Arzy, jeden po jeho pravici a jeden po jeho levici. [Velekněz] se sklonil, aby vylil úlitbu; zástupce mávl šátky, Ben Arza udeřil do činelu a levité zpívali píseň. Když došli k oddílu, zatroubili a lid se poklonil; při každém oddílu troubení a při každém troubení poklona. To je řád tamidu pro službu Domu našeho Boha. Budiž vůle, aby byl brzy, v našich dnech, vystavěn. Amen.

4. Píseň, kterou levité zpívali v Chrámu: První den zpívali: „Hospodinova je země i to, co ji naplňuje, svět i ti, kdo na něm bydlí“ (Ž 24,1). Druhý den zpívali: „Veliký je Hospodin a velmi chvályhodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře“ (Ž 48,2). Třetí den zpívali: „Bůh stojí v Božím shromáždění, uprostřed soudců soudí“ (Ž 82,1). Čtvrtý den zpívali: „Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se“ (Ž 94,1). Pátý den zpívali: „Plesejte Bohu, naší síle, jásejte Bohu Jákobovu“ (Ž 81,2). Šestý den zpívali: „Hospodin kraluje, oděl se vznešeností, oděl se“ atd. (Ž 93,1). O Šabatu zpívali: „Žalm, píseň pro den Šabatu“ (Ž 92,1) – žalm, píseň pro budoucí věk, pro den, který je celý Šabatem a odpočinutím pro věčný život.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Když velekněz“, a je dokončen traktát Tamid.