Temura 14a תמורה

MIŠNA: Je něco u obětí jednotlivce, co není u obětí společenství, a je něco u obětí společenství, co není u obětí jednotlivce. Oběti jednotlivce činí záměnu, ale oběti společenství záměnu nečiní.

Oběti jednotlivce se přinášejí ze samců i ze samic, kdežto oběti společenství se přinášejí jen ze samců. Za oběti jednotlivce se ručí, i za jejich úlitby; za oběti společenství se neručí, ani za jejich úlitby; ale za jejich úlitby se ručí, jakmile byla oběť přinesena.

Je něco u obětí společenství, co není u obětí jednotlivce: oběti společenství potlačují Šabat i nečistotu, kdežto oběti jednotlivce nepotlačují ani Šabat, ani nečistotu.

Řekl rabi Meir: Což nejsou moučné oběti velekněze z pánve a býk Dne smíření obětmi jednotlivce, a [přece] potlačují Šabat i nečistotu? Nýbrž [rozhodující je, že] jejich čas je stanovený.

GEMARA: „Oběť jednotlivce činí záměnu“ atd. Je to [obecné] pravidlo? Co ptáci, kteří jsou obětí jednotlivce, a záměnu nečiní? Když to učí, učí to o zvířeti.

A co mládě, které je obětí jednotlivce, a záměnu nečiní? Čí je to? Rabiho Jehudy, který říká, že mládě záměnu činí.

A co samotná záměna, která je obětí jednotlivce, a záměna nečiní záměnu? Když to učí, učí to o původní oběti.

Nyní, když jsi k tomu dospěl, můžeš říci, že je to i podle rabínů: učí to o původní oběti.

„Oběti jednotlivce se přinášejí ze samců i ze samic.“ Je to [obecné] pravidlo? Co zápalná oběť, která je obětí jednotlivce, a přichází samec, samice nepřichází?

Je tu zápalná oběť z ptáků, neboť se učí v baraitě: Bezvadnost a mužské pohlaví [se vyžadují] u zvířat, ale bezvadnost a mužské pohlaví se nevyžadují u ptáků.

A co oběť za hřích, která je obětí jednotlivce, a přichází samice, samec nepřichází? Je tu kozel knížete, který přináší samce.

A co oběť za vinu jednotlivce, kde přichází samec, samice nepřichází? Když to rabíni říkají, [mluví] o oběti, která je společná jednotlivci i společenství; oběť za vinu je u jednotlivce, u společenství není. A chceš-li, řekni: Učí se snad „všechny oběti“? Učí se „je [něco] u obětí“. A co je to? Pokojné oběti: chce-li, přinese samici, a chce-li, přinese samce.

„Za oběti jednotlivce se ručí“ atd. Odkud to víme?

Neboť učili naši mistři: „Každodenní záležitost v jeho den“ (Lv 23,37) – učí, že celý den je vhodný pro přídavné oběti. „V jeho den“ – učí, že uplynul-li den a nepřinesl je, neručí za ně.

Mohl bych si myslet, že neručí ani za jejich úlitby, i když oběť byla přinesena? Proto se praví: „Jejich moučné oběti a jejich úlitby“ (Nu 29,18) – jejich moučné oběti a jejich úlitby [i] v noci, jejich moučné oběti a jejich úlitby [i] nazítří.

Reš Lakiš řekl: Odtud: „Kromě Hospodinových šabatů“ (Lv 23,38).

A je třeba [obou veršů]: Kdyby Všemilosrdný napsal [jen] „kromě Hospodinových šabatů“, řekl bych: ve dne ano, v noci ne; [proto] verš praví „a jejich moučné oběti a jejich úlitby“. A kdyby Všemilosrdný napsal „jejich moučné oběti a jejich úlitby“ a nenapsal „kromě Hospodinových šabatů“, řekl bych: v noci ano, ve dne ne.

A čím se to liší? Protože u posvěcených věcí jde noc za [předchozím] dnem. Je třeba [obou].

A přinášejí se snad úlitby v noci? Vždyť jsme se učili: Vím to jen o věcech, které se obvykle přinášejí v noci, jako jsou údy a tuky, které se přinášejí od západu slunce a stravují se po celou noc.

O věcech, které se obvykle přinášejí ve dne, jako je hrst [mouky], kadidlo a moučná oběť úliteb, které přinesl od západu slunce – napadá tě snad „od západu slunce“? Vždyť jsi řekl, že jsou to věci, které se obvykle přinášejí ve dne! Nýbrž [přinesl je] se západem slunce, takže se stravují po celou noc – odkud [víme, že jsou na oltáři způsobilé]? Proto se praví: „Toto je zákon o zápalné oběti“ (Lv 6,2) – zahrnul [je].

V každém případě se učí, [že] úlitby [jsou] ve dne. Řekl Rami bar Chama: To není obtíž: zde jde o posvěcení [v nádobě], zde o přinesení.

Řekl mu Rava: Jestliže [v noci] mohou být posvěceny, mohou být i přineseny! Vždyť se učí v baraitě: Toto je pravidlo: Vše, co se přináší ve dne, je posvěceno [nádobou] jen ve dne; a vše, co se přináší v noci, je posvěceno v noci; [co se přináší] ve dne i v noci, je posvěceno ve dne i v noci. Nýbrž řekl Rav Josef: Vyškrtni „moučnou oběť úliteb“ z této baraity.

Když Rav Dimi přišel nahoru [do země Izraele], našel, že Rav Jirmeja sedí a říká jménem rabiho Jehošuy ben Leviho: Odkud víme, že úlitby, které přicházejí s obětí, se přinášejí jen ve dne? Proto se praví: „Pro vaše úlitby a pro vaše pokojné oběti“ (Nu 29,39) – tak jako pokojné oběti ve dne, tak i úlitby ve dne.

Řekl [Rav Dimi]: Kdybych našel [posla], který by zapsal dopis, poslal bych ho Ravu Josefovi [že jeho oprava je správná].