Zevachim 106a זבחים

tak i zde na východ od Jeruzaléma.

Ale podle rabínů – kde je spalují? Jak se učí v baraitě: Kde se spalují? Na sever od Jeruzaléma, mimo tři tábory. Rabi Josi Haglili říká: Spalují se na místě popela.

Řekl Rava: Kdo je ten tana, který se pře s rabim Josim Haglili? Je to rabi Eliezer ben Jaakov. Neboť se učí v baraitě: „Na místě, kde se vysypává popel, bude spálen“ – aby tam byl popel (aby tam nejprve byl popel). Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Aby jeho místo bylo svažité.

Řekl mu Abaje: Snad se přou [jen] v tom, zda jeho místo [má být] svažité.

Učili rabíni: Ten, kdo spaluje, činí nečistými oděvy; ale ten, kdo zapaluje oheň, nečiní nečistými oděvy, a ten, kdo upravuje hranici, nečiní nečistými oděvy. A kdo je ten, kdo spaluje? Ten, kdo pomáhá v době spalování.

Mohl bych myslet, že i poté, co se staly popelem, činí nečistými oděvy; verš říká: „je“ (Lv 16,28) – ony činí nečistými oděvy, ale poté, co se staly popelem, nečiní nečistými oděvy. Rabi Šimon říká: Ony činí nečistými oděvy; rozpadlo-li se maso, nečiní nečistými oděvy.

Jaký je rozdíl mezi nimi? Řekl Rava: Rozdíl mezi nimi je tehdy, když je [maso] zuhelnatělé.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Tevul jom“.

MIŠNA: Kdo poráží a kdo obětuje venku [mimo nádvoří], je vinen za porážku a je vinen za obětování.

Rabi Josi Haglili říká: Porazil-li uvnitř a obětoval venku, [nebo] porazil-li venku a obětoval venku, je osvobozen, neboť obětoval jen nezpůsobilou věc. Řekli mu: I ten, kdo poráží uvnitř a obětuje venku – jakmile ji vynesl, učinil ji nezpůsobilou.

Nečistý, který jedl, ať nečistou svatou věc, nebo čistou svatou věc, je vinen. Rabi Josi Haglili říká: Nečistý, který jedl čistou, je vinen; a nečistý, který jedl nečistou, je osvobozen, neboť jedl jen nečistou věc. Řekli mu: I nečistý, který jedl čistou – jakmile se jí dotkl, učinil ji nečistou.

A čistý, který jedl nečistou, je osvobozen, neboť je vinen jen za nečistotu těla.

GEMARA: U obětování je to pochopitelné: je psán trest a je psáno varování. Trest, jak je psáno: „a ke vchodu do Stanu setkávání ji nepřivedl“ (Lv 17,9); varování, jak je psáno: „Střez se, abys neobětoval své zápalné oběti“ (Dt 12,13), a podle toho, co řekl rabi Avin, řekl rabi Elazar: Všude, kde je řečeno „střez se“, „aby ne“ a „ne“, je to jen zákaz.

Ale u porážky: trest je pochopitelný, jak je psáno: „a ke vchodu do Stanu setkávání ji nepřivedl“ (Lv 17,4); ale varování – odkud víme? Verš říká: „A nebudou již obětovat [své oběti]“ (Lv 17,7).

Ten [verš] potřebuje k tomu, co [řekl] rabi Elazar, který řekl: Odkud [víme], že ten, kdo obětuje zvíře Merkuriovi, je vinen? Jak je psáno: „A nebudou již obětovat své oběti“. Nemá-li to význam pro [uctívání] obvyklým způsobem, jak je psáno: „jak [ty národy] uctívají“ (Dt 12,30), vztáhni to na [uctívání] neobvyklým způsobem.

Řekl Raba: Čti v něm „a nebudou obětovat“ a čti v něm „ne již“.

Ještě jej potřebuje k tomu, co se učí v baraitě: Až potud mluví o svatých obětech, které zasvětil v době zákazu bamot a obětoval je v době zákazu bamot,