Zevachim 28a זבחים

je jako tučný ocas. Ale [pak] myslí z jídla oltáře na jídlo člověka!

Šmuel řekl: Čí je toto [učení]? Je to rabi Eliezer, který říká, že úmysl přechází z jídla oltáře na jídlo člověka a z jídla člověka na jídlo oltáře.

Neboť jsme se učili: Kdo poráží oběť [s úmyslem] jíst věc, která se obvykle nejí, [nebo] obrátit v dým věc, která se obvykle v dým neobrací, je [oběť] platná; a rabi Eliezer ji diskvalifikuje.

Jak jsi to vyložil? Podle rabi Eliezera. Řekni [tedy] konec: Toto je pravidlo: Každý, kdo poráží, přijímá, donáší nebo kropí [s úmyslem] jíst věc, která se obvykle jí, a obrátit v dým věc, která se obvykle obrací v dým…

Věc, která se obvykle jí – ano; která se obvykle nejí – ne. Dospěli jsme k mudrcům: začátek [je podle] rabi Eliezera a konec [podle] mudrců? Řekl mu: Ano.

Rav Huna řekl: Kůže tučného ocasu není jako tučný ocas. Rava řekl: Jaký je důvod Rav Huny? „Jeho tuk, celý tučný ocas“ (Lv 3,9) – a ne kůže tučného ocasu.

Rav Chisda řekl: Vskutku je kůže tučného ocasu jako tučný ocas, a zde se zabýváme tučným ocasem kůzlete.

Proč všichni neříkají jako Šmuel? Nevykládají [mišnu tak, že] začátek je [podle] rabi Eliezera a konec [podle] mudrců. Proč neříkají jako Rav Huna? Mají za to, že kůže tučného ocasu je jako tučný ocas.

Proč neříkají jako Rav Chisda? Co by nás [mišna] učila? Že kůže tučného ocasu je jako tučný ocas? To jsme se už učili: A tyto jsou ty, jejichž kůže jsou jako jejich maso: … kůže pod tučným ocasem.

A Rav Chisda – bylo to potřebné: abys neřekl, že to platí o nečistotě, protože je měkká a připočítává se [k míře], ale zde řekni: „k pomazání“ (Nu 18,8) – k velikosti, tak jak jedí králové; a králové takto nejedí; řekni [tedy], že ne. Proto nás to učí.

Namítli: Kdo poráží zápalnou oběť [s úmyslem] obrátit v dým [velikost] olivy z kůže pod tučným ocasem mimo její místo – je neplatná, ale není za ni vyhlazení; mimo její čas – je to pigul a je za ni vyhlazení.

Elazar ben Jehuda z Ablajimu říká jménem rabi Jaakova, a tak říkal i rabi Šimon ben Jehuda z Kfar Ikusu jménem rabi Šimona: Jak kůže kopyt drobného dobytka, tak kůže hlavy mladého telete, tak kůže pod tučným ocasem a vše, co mudrci vyjmenovali u nečistoty [v mišně] „A toto jsou ty, jejichž kůže jsou jako jejich maso“, včetně kůže z místa ohanbí – mimo její místo: je neplatná, ale není za ni vyhlazení; mimo její čas: je to pigul a je za ni vyhlazení.

Zápalná oběť ano, ale [jiná] oběť ne. Dobře podle Rav Huny – proto učí „zápalná oběť“. Ale podle Rav Chisdy – proč učí právě zápalnou oběť? Ať učí [obecně] „oběť“!

Rav Chisda ti řekne: Chceš-li, řekni: [jde] o tučný ocas kůzlete; a chceš-li, řekni: uč „oběť“.

Je neplatná, ale není za ni vyhlazení atd.: Odkud to víme? Šmuel řekl: Jsou napsány dva verše.

Jak to? Raba řekl: „Třetího [dne]“ (Lv 7,17) – to je mimo její čas;

„pigul“ – to je mimo její místo; „a duše, která z ní bude jíst“ (Lv 7,18) – jedna, a ne dvě: to je mimo její čas, a vylučuje to mimo její místo.

A řekni [raději]: „a duše, která z ní bude jíst“ – to je mimo její místo, a vylučuje to mimo její čas! – Je rozumné, že mimo její čas má přednost, protože jím [verš] začal. – Naopak, mimo její místo má přednost, protože je [k tomu slovu] nejblíže!

Spíše řekl Abaje: Když přišel Rav Jicchak bar Avdimi, [řekl jménem Rava]: [Šmuel] se opírá o to, co učil tanaj: Když říká „třetího“ v oddílu „Svatí buďte“, není to potřeba říkat, neboť už je řečeno: „A bude-li vskutku sněděno z masa pokojné oběti třetího dne“ (Lv 7,18).