Zevachim 9a זבחים

Přiřazujeme svaté oběti, které se jedí, ke svatým obětem, které se jedí; ale nepřiřazujeme svaté oběti, které se jedí, ke svatým obětem, které se nejedí.

Copak se oběť za hřích a oběť za provinění nejedí?

Nýbrž: Přiřazujeme svaté oběti, které jí kdokoli, ke svatým obětem, které jí kdokoli; ale nepřiřazujeme svaté oběti, které jí kdokoli, ke svatým obětem, které nejí kdokoli.

Rabi Josi, syn rabiho Avina, řekl: Přiřazujeme méně svaté oběti k méně svatým obětem; ale nepřiřazujeme méně svaté oběti k nejsvětějším obětem.

Namítl Rav Jicchak, syn rabiho Savraje: Řekni [raději]: Porazil ji pro jméno desátku – ať je desátkem! K jaké halaše? Aby nevyžadovala úlitby a aby se za ni trestalo bičováním [za přestoupení] „nebude vykoupen“ (Lv 27,33).

Verš říká: „Desátý bude svatý“ (Lv 27,32) – to je desátek, a nic jiného není desátkem.

Řekni [raději]: Porazil ji pro jméno prvorozeného – ať je jako prvorozené! K jaké halaše? Aby nevyžadovala úlitby, anebo aby se dala kohanim.

U prvorozeného se také [odvozuje] „přejít“ – „přejít“; odvozuje se z desátku.

A řekni [raději]: Porazil ji pro jméno záměny – ať je záměnou! K jaké halaše? Aby se za ni trestalo bičováním, anebo aby se na ni vztahovalo „nebude prodán a nebude vykoupen“ (Lv 27,28).

Řekl Mar Zutra, syn Rav Nachmana: Verš říká: „Bude ono i jeho záměna [svaté]“ (Lv 27,10) – to je záměna, a nic jiného není záměnou.

A řekni [raději]: Porazil ji pro jméno děkovné oběti – ať je jako děkovná oběť! K jaké halaše? Aby vyžadovala chléb.

Copak existuje věc, kdy sama oběť pesach nevyžaduje chléb, a její přebytek vyžaduje chléb?

Jestliže je tomu tak, i nyní – copak existuje věc, kdy sama oběť pesach nevyžaduje úlitby, a její přebytek vyžaduje úlitby?

My říkáme toto: Copak existuje věc, kdy sám přebytek děkovné oběti nevyžaduje chléb, a přebytek, který k nim přichází odjinud, by vyžadoval chléb?

Namítl Rav [Jemar], syn Rav Hilela: A odkud [víme], že je to psáno o přebytku oběti pesach? Možná je to psáno o přebytku oběti za provinění!

Řekl Rava: Verš říká: „A je-li jeho oběť z bravu, jako obětní hod pokojné oběti“ (Lv 3,6) – věc, která je společná celému bravu [ovcím i kozám].

Namítl rabi Avin bar Chija, a někteří říkají rabi Avin bar Kahana: Všude říkáš, že „z“ je k vyloučení, a zde je „z“ k zahrnutí?

Řekl rabi Mani: I zde je „z“ k vyloučení – že se nepřináší [zvíře] dvouleté a nepřináší se samice.

Namítl Rav Chana z Bagdádu: A copak můžeš říci, že když je to psáno, je to psáno o přebytku oběti pesach? Vždyť z toho, že je psáno „je-li [to] beran“ (Lv 3,7), „je-li [to] koza“ (Lv 3,12), plyne, že to není psáno o přebytku oběti pesach!

To je potřebné pro to, co se učí: „Beran“ – aby zahrnul oběť pesach co do ocasního tuku.

Když říká „je-li [to] beran“ – aby zahrnul oběť pesach, jejíž rok uplynul, a pokojné oběti, které se přinášejí kvůli oběti pesach, do všech přikázání pokojných obětí: aby vyžadovaly vložení rukou, úlitby a pozdvihování hrudí a kýty. Když říká „je-li [to] koza“, přerušil souvislost – to učí o koze, že nevyžaduje [oběť] ocasního tuku.

A plyne to snad odsud? Plyne to z [výkladu] otce Šmuela, neboť otec Šmuela řekl: „A je-li jeho oběť z bravu, jako obětní hod pokojné oběti“ – věc, která se přináší z bravu, ať je jako obětní hod pokojné oběti.

A ještě: Plyne to z [výroku] Rav Nachmana jménem Raby bar Avuhy, neboť Rav Nachman řekl jménem Raby bar Avuhy: Odkud [víme], že přebytek oběti pesach se přináší jako pokojná oběť? Neboť je řečeno: „A obětuješ pesach Hospodinu, svému Bohu, brav a skot“ (Dt 16,2). Copak se oběť pesach nepřináší jen z ovcí a koz? Nýbrž odtud [víme], že přebytek oběti pesach má být pro věc, která se přináší z bravu i ze skotu. A co to je? Pokojné oběti.

Nýbrž jsou psány tři verše: