GEMARA: Rabi Jochanan jménem
rabiho Jišmaela: Je řečeno „patnáctého“ o Pesachu
(Lv 23,6) a je řečeno „patnáctého“ o svátku
[Sukot] (Lv 23,34). Jako u „patnáctého“, řečeného o Pesachu, je poslední sváteční den náhradou za první, tak i u „patnáctého“, řečeného o svátku
[Sukot], je poslední sváteční den náhradou za první. Jehuda bar Safra jménem
rabiho Hošaji: „Budete jej slavit jako svátek Hospodinu sedm dní“
(Lv 23,41). Copak je jich sedm? Vždyť je jich osm! Vyjmi z nich Šabat, a je jich sedm.
Rabi Josi řekl: Copak jsme se odtud naučili, že sváteční oběť neruší Šabat? Ne z jiného místa?
Rabi Jochanan, bratr
Rava Safry, namítl: Vždyť se učí: I o Pesachu je tomu tak. Vyjmi tedy z nich Šabat, a je jich šest. Představ si, že první a poslední sváteční den připadnou na Šabat. Vyjmi z nich tedy dva dny, a je jich šest. Přišel
rabi Chananja: Jehuda bar Safra jménem
rabiho Hošaji: „Budete jej slavit jako svátek Hospodinu sedm dní.“ Copak je jich sedm? Vždyť je jich osm! Vyjmi z nich Šabat, neboť jsme se již naučili, že sváteční oběť neruší Šabat. Proč Písmo říká „budete jej slavit“? Učí to, že poslední sváteční den je náhradou za první.
הלכה: רִבִּי יוֹחָנָן בְּשֵׁם רִבִּי יִשְׁמָעֵאל. נֶאֱמַר חֲמִשָּׁה עָשָׂר בַּפֶּסַח וְנֶאֱמַר חֲמִשָּׁה עָשָׂר בַּחַג. מַה חֲמִשָּׁה עָשָׂר שֶׁנֶּאֱמַר בַּפֶּסַח יוֹם טוֹב הָאַחֲרוֹן תַּשְׁלוּמִין לָרִאשׁוֹן. אַף חֲמִשָּׁה עָשָׂר שֶׁנֶּאֱמַר בַּחַג יוֹם טוֹב הָאַחֲרוֹן תַּשְׁלוּמִין לָרִאשׁוֹן. יְהוּדָה בַּר סַפְרָא בְשֵׁם רִבִּי הוֹשַׁעִיָה. וְחַגּוֹתֶם אוֹתוֹ חַג לַיי שִׁבְעַת יָמִים. וְכִי שִׁבְעָה הֵם. וַהֲלֹא שְׁמוֹנָה הֵם. אֶלָּא צֵא שַׁבָּת מֵהֶם הֲרֵי שִׁבְעָה. אָמַר רִבִּי יוֹסֵי. וְכִי מִיכָּן לָמַדְנוּ שֶׁאִין חֲגִיגָה דוֹחָה אֶת הַשַּׁבָּת. לֹא מִמָּקוֹם אַחֵר. הָתִיב רִבִּי יוֹחָנָן אֲחוֹי דְרַב סַפְרָא. וְהָא תַנֵּי. אַף בַּפֶּסַח כֵּן. מֵעַתַּה צֵא שַׁבָּת מֵהֶן הֲרֵי שִׁשָּׁה. הַגַּע עַצְמָךְ שֶׁחָל יוֹם טוֹב הָרִאשׁוֹן וְיוֹם טוֹב הָאַחֲרוֹן לִהְיוֹת בַּשַּׁבָּת. מֵעַתַּה צֵא מֵהֶם שְׁנֵי יָמִים הֲרֵי שִׁשָּׁה. אָתָא רִבִּי חֲנַנְיָה יְהוּדָה בַּר סַפְרָא בְשֵׁם רִבִּי הוֹשַׁעִיָה. וְחַגּוֹתֶם אוֹתוֹ חַג לַיי שִׁבְעַת יָמִים. וְכִי שִׁבְעָה הֵם. וַהֲלֹא שְׁמוֹנָה הֵם. אֶלָּא צֵא שַׁבָּת מֵהֶם. שֶׁכְּבָר לָמַדְנוּ שֶׁאֵין חֲגִיגָה דוֹחָה שַׁבָּת. מַה תַלְמוּד לוֹמַר תְּחָגּוּהוּ. אֶלָּא מְלַמֵּד שֶׁיּוֹם טוֹב הָאַחֲרוֹן תַּשְׁלוּמִין לָרִאשׁוֹן.