Co je příkazové přikázání týkající se nidy?
Rabi Avin řekl: „Oddělte syny Izraele od jejich nečistoty“
(Lv 15,31).
Rabi Jonatan poslal otázku
rabi Šimonovi, synovi rabi Josiho bar Lakonji: Odkud je varování pro toho, kdo má styk s nečistou? On po něm chtěl hodit kámen. Řekl mu: Na věc, kterou každý den říkají děti v synagoze, se mě ptáš? „K ženě v nečistotě jejího odloučení se nepřiblížíš, abys odhalil její nahotu“
(Lv 18,19). Řekl mu: Na to se neptám. Otázka zní takto: Měl-li styk s nečistou, je povinen. Měl-li styk s čistou a ona mu řekla: Stala jsem se nečistou, a odešel hned, má být povinen? Řekl mu: Já i ty to potřebujeme vědět. Vyjděme ven a poučme se. Vyšli a slyšeli hlas tanaity, který učil podle Chizkiji: „Bude-li s ní muž ležet“
(Lv 15,24). Mám jen to, že kdo má styk s nečistou, je povinen. Měl-li styk s čistou a ona mu řekla: Stala jsem se nečistou, a odešel hned, má být povinen? Proto je psáno: „a její odloučení bude na něm“
(Lv 15,24) – i když se její odloučení objevilo, když byl na ní. Co má dělat?
Rav Hošaja,
Rav Jehuda jménem
Šmuela: Ať ochladne. Neochladl?
Rabi Josi řekl: Čtu o něm: Nepřibližuj se, neoddaluj se, přiblížení je oddálením.
Rav Huna jménem Rava Aby: Jako to: „Kteří říkají: Zůstaň u sebe, nedotýkej se mě, neboť jsem tě posvětil“
(Iz 65,5).
Rabi Zeira řekl: Ať si představí meč, jako by se mu zařezával do masa. Tak to
[říká] rabi Zeira.
Rabi Tanchuma jménem
Rava Huny: Ať zaboří konečky prstů do zdi, a ochladne.
אֵי זוֹ הִיא מִצְוַת עֲשֵׂה שֶׁבַּנִּדָּה. אָמַר רִבִּי אָבִין. וְהִזַּרְתֶּם אֶת בְּנֵי יִשְׂרָאֵל מִטּוּמְאָתָם. רִבִּי יוֹנָתָן שָׁלַח שָׁאַל לְרִבִּי שִׁמְעוֹן בֵּירִבִּי יוֹסֵי בַּר לַקוֹנִיָיא. אַזְהָרָה לַמְשַׁמֵּשׁ עִם הַטְּמֵאָה מְנַיִין. וּבְעָא כֵיפָה מִיזְרוֹק בַּתְרֵיהּ. אֲמַר לֵיהּ. מִילָּה דְּמַיְינוּקְיָיא אָמְרִין בִּכְּנִישְׁתָּא בְּכָל יוֹם אַתְּ שְׁאִיל לִי. וְאֶל אִשָּׁה בְּנִידַּת טוּמְאָתָהּ לֹא תִקְרַב לְגַלּוֹת עֶרְוָתָהּ. אֲמַר לֵיהּ. לָא צְרִיכָא לֵיהּ הָדָא. וְלֵית צוֹרְכָא דְלָא. הָיָה מְשַׁמֵּשׁ עִם הַטְּמֵאָה חַיָיב. הָיָה מְשַׁמֵּשׁ עִם הַטְּהוֹרָה וְאָמְרָה לוֹ. נִטְמֵאתִי. פֵּירַשׁ מִיָּד. מָהוּ שֶׁיְּהֵא חַיָיב. אֲמַר לֵיהּ. אֲנָא וְאַתְּ צְרִיכָא לָן. נֵצֵא לַחוּץ וְנִלְמַד. נָפְקִין וְשָׁמְעוּן קָלֵיהּ דְּתַנָּיָיא תַנֵּי כְּהָדָא דְחִזְקִיָּה. וְאִם שָׁכֹב יִשְׁכַּב אִישׁ אוֹתָהּ. אֵין לִי אֶלָּא מְשַׁמֵּשׁ עִם הַטְּמֵאָה חַיָיב. הָיָה מְשַׁמֵּשׁ עִם הַטְּהוֹרָה וְאָמְרָה לוֹ. נִטְמֵאתִי. פִּירֵשׁ מִיָּד. מָהוּ שֶׁיְּהֵא חַיָיב. תַּלְמוּד לוֹמַר. וּתְהִי נִדָּתָהּ. וַאֲפִילוּ פִירְשָׂה עָלָיו נִדָּתָהּ. מַה יַעֲשֶׁה. רַב הוֹשַׁעְיָה רַב יְהוּדָה בְשֵׁם שְׁמוּאֵל. יִצֶן. לֹא הִיצֵּן. אָמַר רִבִּי יוֹסֵי. קוֹרֵא אֲנִי עָלָיו אַל תִּקְרַב. אַל תִּפְרוֹשׁ. קְרִיבָה פְּרִישָׂה. רַב חוּנָא בְשֵׁם רַב אַבָּא. כְּהָדָא הָאוֹמְרִים קְרַב אֵלֶיךָ אַל תִּגַּע בִּי כִּי קְידַשְׁתִּיךָ. אָמַר רִבִּי זְעִירָא. יְהֵא רוֹאֶה אֶת הַחֶרֶב כִּילּוּ מְחַתֶּכֶת בִּבְשָׂרוֹ. וְכָל עַמָּה רִבִּי זְעִירָא. רִבִּי תַנְחוּמָא בְשֵׁם רַב חוּנָה. יִטּוֹחַ רָאשֵׁי אֶצְבְּעוֹתָיו בַּכּוֹתֶל וִיהֵא מֵיצָן.