Tam jsme se učili: Cizinec –
rabi Meir říká: Bývá oceněn, ale neoceňuje.
Rabi Jehuda říká: Oceňuje, ale nebývá oceněn. A oba souhlasí, že skládají sliby a bývají zaslibováni.
Rabi Jirmeja se ptal: Podle toho, kdo tam říká, že oceňuje, ať zde zavazuje
[jiného] k nazirátu; podle toho, kdo říká, že bývá oceněn, ať zde bývá zavazován k nazirátu. Zavazovat k nazirátu – jak je to možné? Izraelita zaváže pohana k nazirátu? A on ho poslechne? Nýbrž když Izraelita řekl: Jsem nazir, a pohan to uslyšel a řekl: Co řekl tento,
[platí] pro mě. Není to jen jako splácení dluhu? Být zavázán k nazirátu – jak je to možné? Pohan zaváže Izraelitu k nazirátu? Izraelita Izraelitu nezavazuje, a pohan by zavazoval Izraelitu? Nýbrž když pohan řekl: Jsem nazir, a Izraelita to uslyšel a řekl: Co řekl tento,
[platí] pro mě. Co jsi tím vyloučil? Izraelita
[podléhá zákazu] „neznesvětí“
(Nu 30,3), ale pohan zákazu „neznesvětí“ nepodléhá. Řekl
rabi Jona: Izraelité mají zproštění
[slibu] mudrcem, pohané zproštění mudrcem nemají. Řekl
rabi Josi: Izraelité potřebují zproštění mudrcem a pohané zproštění mudrcem nepotřebují.
[Názor] rabiho Jony vychází jako
[příběh] rabiho Abahua: Jedna pohanka přišla k
rabimu Abahuovi. Řekl Avimimu bar Tovimu: Jdi a otevři jí
[zproštění] tím, co nově nastalo. A
[názor] rabiho Jony vychází jako
[výrok] rabiho Achy, který řekl: Lavan je Kušan Rišatajim. A proč se jmenuje Kušan Rišatajim? Protože spáchal dvě zlovolnosti: jednu, že znesvětil přísahu, a druhou, že zotročoval Izrael po osm let.
תַּמָּן תַּנִּינָן. הַנָּכְרִי. רִבִּי מֵּאִיר אוֹמֵר. נֶעֱרַךְ אֲבָל לֹא מַעֲרִיךְ. רִבִּי יְהוּדָה אוֹמֵר. מַעֲרִיךְ אֲבָל לֹא נֶעֱרַךְ. וְזֶה וְזֶה מוֹדִין שֶׁהֵן נוֹדְרִין וְנִידָּרִין. רִבִּי יִרְמְיָה בָּעֵי. מָאן דְּאָמַר תַּמָּן מַעֲרִיךְ. וְהָכָא מַזִּיר. מָאן דְּאָמַר נֶעֱרַךְ. הָכָא נִיזּוֹר. מַזִּיר הֵיךְ אֶיפְשָׁר. יִשְׁרָאֵל מַזִּיר אֶת הַגּוֹי. וְשָׁמַע הוּא לֵיהּ. אֶלָּא בְּשֶׁאָמַר יִשְׂרָאֵל. הֲרֵינִי נָזִיר. וְשָׁמַע הַגּוֹי וְאָמַר. מַה שֶׁאָמַר זֶה עָלַי. אֵינוֹ אֶלָּא כְפוֹרֵעַ חוֹב. נִיזּוֹר הֵיךְ אֶיפְשָׁר. גּוֹי מַזִּיר אֶת יִשְׂרָאֵל. יִשְׂרָאֵל לְיִשְׂרָאֵל אֵינוֹ מַזִּיר וְגּוֹי מַזִּיר אֶת יִשְׂרָאֵל. אֶלָּא בְּשֶׁאָמַר הַגּוֹי. הֲרֵינִי נָזִיר. וְשָׁמַע יִשְׂרָאֵל וְאָמַר. מַה שֶׁאָמַר זֶה עָלַי. מַה מִיעַטְתָּ בוֹ. יִשְׂרָאֵל בְּבַל יָחֵל וְאֵין הַגּוֹי בְּבַל יָחֵל. אָמַר רִבִּי יוֹנָה. יִשְׂרָאֵל יֵשׁ לָהֶן הֵיתֵר חָכָם. גּוֹיִם אֵין לָהֶן הֵיתֵר חָכָם. אָמַר רִבִּי יוֹסֵי. יִשְׂרָאֵל צְרִיכִין הֵיתֵר חָכָם וְהַגּוֹיִם אֵין צְרִיכִין הֵיתֵר חָכָם. וְאַתְיָיא דְּרִבִּי יוֹנָה כִּדְרִבִּי אַבָּהוּ. חָדָא גוֹיָה אָתַת לְגַבֵּי רִבִּי אַבָּהוּ. אָמַר לַאֲבִימֵי בַּר טוֹבִי. פּוּק וּפְתַח לָהּ בְּנוֹלָד. וּדְרִבִּי יוֹנָה כְּרִבִּי אָחָא. דְּאָמַר. הוּא לָבָן הוּא כּוּשַׁן רִשְׁעָתַיִם. וְלָמָּה נִקְרָא שְׁמוֹ כּוּשַׁן רִשְׁעָתַיִים. שֶׁעָשָׂה שְׁתֵּי רִשְׁעִיּוֹת. אַחַת שֶׁחִילֵּל אֶת הַשְׁבוּעָה וְאַחַת שֶׁשִּׁיעְבֵּד בְּיִשְׂרָאֵל שְׁמוֹנֶה שָׁנָה.