Nekněz, který sloužil v Chrámu v Šabat, a kohen s tělesnou vadou, který sloužil v nečistotě:
Rabi Chija Velký řekl: Dvě
[oběti]. Bar Kapara řekl: Jedna. Bar Kapara namítl
rabi Chijovi Velkému: Služba, kterou kohen smí konat, za tu je nekněz vinen. Namítal mu a on mu odpovídal: Hle, odebrání hrsti: dokud hrst nebyla odebrána, je
[obětina] zakázána tomu i onomu; když byla odebrána, je zakázána nekněžím a dovolena kohanim. Řekl mu: Je tu rozdíl, neboť je psáno: „Žádný nekněz nesmí jíst nic svatého“
(Lv 22,10). Hle, odštípnutí hlavy ptáka: dokud není odštípnuta, je zakázán tomu i onomu; když je odštípnuta, je zakázán nekněžím a dovolen kohanim. Řekl mu: Je tu rozdíl, neboť je psáno: „Žádný nekněz nesmí jíst nic svatého“
(Lv 22,10). Hle, neupravené plodiny
[tevel]: dokud nejsou upraveny, jsou zakázány tomu i onomu; když jsou upraveny, jsou zakázány nekněžím a dovoleny kohanim. Řekl mu: Je tu rozdíl, neboť je psáno: „Žádný nekněz nesmí jíst nic svatého“
(Lv 22,10). Řekli: Vyjděme a učme se. Vyšli a slyšeli:
Rabi Josi říká: Dvě.
Rabi Šimon říká: Jedna. Kdo říká „jedna“: kvůli službě nekněze. A kdo říká „dvě“: jedna kvůli službě nekněze. Druhá proč? Kvůli porážení? Vždyť porážení nekněžím je platné! Tedy kvůli nesení
[krve], kropení a přijímání? To je pouhý rabínský zákaz. Důvodem tedy není nic než spalování údů a tuků, které se spalovaly na oltáři po celou noc. Podle
rabi Jehudy, který říká „za zapalování“, je to dobré. Ale podle
rabi Josiho, který říká „za vaření“, jaké je tu vaření? Protože si přeje jejich spálení, je jako ten, kdo vaří.
זָר שֶׁשִּׁימֵּשׁ בַּמִּקְדָּשׁ בַּשַּׁבָּת וּבַעַל מוּם שֶׁשִּׁימֵּשׁ בְּטוּמְאָה. רִבִּי חִיָיה רוֹבָה אָמַר. שְׁתַּיִם. בַּר קַפָּרָא אָמַר. אַחַת. מָתִיב בַּר קַפָּרָא לְרִבִּי חִיָיא רוֹבָא. עֲבוֹדָה שֶׁהַכֹּהֵן מוּתָּר בָּהּ זָּר מְחַיֵיב עָלֶיהָ. וּמוֹתִיב לָהּ וְהוּא מְתִייב לָיהּ. וַהֲרֵי קְמִיצָה עַד שֶׁלֹּא נִקְמְצַה אֲסוּרָה לָזֶה וְלָזֶה. מִשֶׁנִּיקְמְצָה אֲסוּרָה לַזָּרים וֹמוּתֶּרֶת לַכֹּהֲנִים. אָמַר לֵיהּ. שַׁנְיָיא הִיא. דִּכְתִיב וְכָל זָר לֹא יֹאכַל קוֹדֶשׁ. וַהֲרֵי מְלִיקָה עַד שֶׁלֹּא נִמְלְקָה אָסוּר לָזֶה וְלָזֶה. מִשֶּׁנִמְלְקָה אֲסוּרָה לְזָרִים וּמוּתֶּרֶת לַכֹּהֲנִים. אָמַר לֵיהּ. שַׁנְיָיא הִיא. דִּכְתִיב וְכָל זָר לֹא יֹאכַל קוֹדֶשׁ. הֲרֵי טֵבֵל. עַד שֶׁלֹּא נִיתְקָן אָסוּר לָזֶה וְלָזֶה. מִשֶּׁנִיתְקָן אָסוּר לְזָרִים וּמוּתָּר לַכֹּהֲנִים. אָמַר לֵיהּ. שַׁנְיָיא הִיא. דִּכְתִיב וְכָל זָר לֹא יֹאכַל קוֹדֶשׁ. אָמְרִין. נֵצֵא לַחוּץ וְנִלְמַד. נַפְקוּן וְשָׁמְעוּן. רִבִּי יוֹסֵי אוֹמֵר. שְׁתַּיִם. רִבִּי שִׁמְעוֹן אוֹמֵר. אַחַת. מָאן דָּמַר. אַחַת. מִשּׁוּם זָרוּת. וּמָאן דָּמַר. שְׁתַּיִם. אַחַת מִשּׁוּם זָרוּת. חוֹרָנִיָיתָה לָמָּה. מִשּׁוּם שְׁחִיטָה. וַהֲרֵי שְׁחִיטָה בְזָר כְּשֵׁירָה. אֶלָּא מִשּׁוּם הִילּוּךְ זְרִיקָה וְקַבָּלָה. אֵינָהּ אֶלָּא שְׁבוּת. הֲוֵי לֵית טַעֲמָא אֶלָּא מִשּׁוּם אִיכּוּל אֵיבָרִים וּפְדָרִים שֶׁהָיוּ מִתְאַכְּלִין עַל גַּבֵּי הַמִּזְבֵּחַ כָּל הַלַּיְלָה. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי יוּדָה דּוּ אָמַר מִשּׁוּם מַבְעִיר. נִיחָא. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי יוֹסֵי דּוּ אָמַר מִשּׁוּם מְבַשֵּׁל. מַה בִישּׁוּל יֵשׁ כָּאן. מִכֵּיוָן שֶׁהוּא רוֹצֶה בְאִיכּוּלָן כִּמְבַשֵּׁל הוּא.