MIŠNA: Odkud [víme], že pomazání je jako pití na Den smíření? I když to není důkaz, je to náznak, neboť je řečeno: „I vniklo jako voda do jeho nitra a jako olej do jeho kostí“ (Ž 109,18).
GEMARA: Odkud [víme] o pomazání atd. Jak se učí: O Šabatu je pomazání dovoleno, ať je pro potěšení, nebo ne pro potěšení. Na Den smíření je pomazání zakázáno, ať je pro potěšení, nebo ne pro potěšení. Devátého avu a ve veřejný půst je pomazání pro potěšení zakázáno a ne pro potěšení dovoleno.
Učí se: Pomazání se rovná pití co do zákazu a co do náhrady, ale ne co do trestu. Na Den smíření co do zákazu, ale ne co do trestu. Vždyť se učí: „A nezneuctí“ (Lv 22,15), aby se zahrnul ten, kdo se maže, i ten, kdo pije! Rabi Jochanan řekl: „Kdo se maže“ tu být nemá. Rabi Aba Mari řekl: Říkáš-li, že „kdo se maže“ tu být nemá, nemá tu být ani „kdo pije“. Jinak by se věc, která pochází ze dvou zákazů, spojovala. Odkud [víme], že je to jasné v příkazu? Rabi Elazar ve jménu rabi Simaje[řekl]: „Nedal jsem z toho mrtvému“ (Dt 26,14). Oč tu jde? Má-li se [tím] přinést rakev a rubáš, živému je to zakázáno, tím spíše mrtvému. Která věc je živému dovolena a mrtvému zakázána? Říkej: to je pomazání.
Originál: Jerusalem Talmud Shabbat 9:4 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.