Avoda zara 29b עבודה זרה

MIŠNA: Tyto věci modloslužebníků jsou zakázány, a jejich zákaz je zákazem [jakéhokoli] užitku: víno; ocet modloslužebníků, který byl původně vínem; hadriánské střepy; a kůže s otvorem u srdce. Raban Šimon ben Gamliel říká: Je-li trhlina okrouhlá, je zakázána; je-li protáhlá, je dovolena.

Maso, které vchází do [chrámu] modly, je dovoleno; a [maso], které [odtud] vychází, je zakázáno, protože je jako „oběti mrtvých“ (Ž 106,28) – slova rabiho Akivy. S těmi, kdo jdou ke svým ohavnostem, je zakázáno obchodovat; ale s těmi, kdo se vracejí, je to dovoleno.

Měchy modloslužebníků a jejich džbány, v nichž je uloženo víno Izraelity, jsou zakázány, a jejich zákaz je zákazem užitku – slova rabiho Meira. Ale mudrci říkají: Jejich zákaz není zákazem užitku. Jadérka a slupky hroznů modloslužebníků jsou zakázány, a jejich zákaz je zákazem užitku – slova rabiho Meira. Ale mudrci říkají: Vlhké jsou zakázány, suché jsou dovoleny.

Rybí omáčka a sýr z Bejt Unijki modloslužebníků jsou zakázány, a jejich zákaz je zákazem užitku – slova rabiho Meira. Ale mudrci říkají: Jejich zákaz není zákazem užitku.

Rabi Jehuda řekl: Rabi Jišmael se otázal rabiho Jehošuy, když šli po cestě. Řekl mu: Proč zakázali sýry modloslužebníků? Odpověděl mu: Protože je srážejí žaludkem zdechliny.

Řekl mu: Což není žaludek zápalné oběti přísnější než žaludek zdechliny? A přece řekli: Kohen, který nemá odpor, smí ho vysrknout syrový. A [rabíni] s ním nesouhlasili, ale řekli: Nemá se z něj mít užitek, ale [kdo jej užije], nedopouští se zpronevěry svatých věcí.

Řekl mu: Protože je srážejí žaludkem telat [obětovaných] modlám. Řekl mu: Jestliže tak, proč je nezakázali [i] k užitku?

Odvedl ho k jiné věci. Řekl mu: Jišmaeli, můj bratře, jak čteš: „Neboť lepší je tvé laskání [mužský rod] než víno“, nebo „Neboť lepší je tvé laskání [ženský rod]“ (Pís 1,2)?

Odpověděl mu: „Neboť lepší je tvé laskání [ženský rod].“ Řekl mu: Tak tomu není, neboť o něm vypovídá jeho druh [verš]: „Vůně tvých olejů [mužský rod] je dobrá“ (Pís 1,3).

GEMARA: Víno – odkud to [víme]? Raba bar Avuha řekl: Verš praví: „…kteří jídali tuk jejich obětí a pili víno jejich litých obětí“ (Dt 32,38). Jako je oběť zakázána k užitku, tak je i víno zakázáno k užitku.

A samotná oběť – odkud to [víme]? Je psáno: „Přimkli se k Baal-Peorovi a jedli oběti mrtvých“ (Ž 106,28). Jako je mrtvý zakázán k užitku, tak je i oběť zakázána k užitku.

A samotný mrtvý – odkud to [víme]? Odvozuje se to [shodou slov] „tam – tam“ od jalovice se zlomeným vazem. Zde je psáno: „…a zemřela tam Mirjam“ (Nu 20,1), a tam je psáno: „…a zlomí tam jalovici vaz v potoce“ (Dt 21,4). Jako je tam [jalovice] zakázána k užitku, tak je i zde [mrtvý] zakázán k užitku.

A tam – odkud to [víme]? V domě rabiho Janaje říkali: Je u ní psáno „smíření“ jako u svatých obětí.

„A ocet modloslužebníků, který byl původně vínem“: To je samozřejmé! Copak by proto, že zkysl, jeho zákaz pominul? Rav Aši řekl: Tím nás chce naučit [toto]: Náš ocet v rukou modloslužebníka nepotřebuje pečeť v pečeti. Jde-li o úlitbu – [ocet] k úlitbě neužívají; a jde-li o záměnu – protože je tam pečeť, nedá si tu práci, aby padělal.

Rabi Ila řekl: Učili jsme se: Vařené víno modloslužebníků, které bylo původně vínem, je zakázáno. To je samozřejmé! Copak by proto, že se uvařilo, jeho zákaz pominul? Rav Aši řekl: Tím nás chce naučit: Naše vařené víno v rukou modloslužebníků nepotřebuje pečeť v pečeti. Jde-li o úlitbu – [vařené víno] k úlitbě neužívají; a jde-li o