Bava batra 110b בבא בתרא

kdo tedy [má] dědit? Copak má dědit městský hodnostář? – Takto míním: Jsou-li syn i dcera, ať nedědí všechno ten, ani všechno ta, nýbrž ať dědí rovným dílem.

Řekl mu Abaje: A bylo by třeba verše, aby nás učil, že tam, kde má [zemřelý] jen jediného syna, zdědí ten veškerý majetek? A snad nás učí to, že i dcera je způsobilá dědit? – To plyne z „a každá dcera, která dědí dědictví“ (Nu 36,8).

Rav Acha bar Jaakov řekl: Odtud: „Proč má být jméno našeho otce vymazáno z jeho čeledi, protože neměl syna?“ (Nu 27,4). Důvodem je, že nemá syna; má-li syna, syn má přednost.

Ale snad to tak říkaly [jen] dcery Celofchadovy, [a pak] byla dána Tóra a byla zavedena nová halacha? Nýbrž je to jasné, jak jsme odpověděli zprvu.

Ravina řekl: Odtud: „nejbližšímu z nich“ (Nu 27,11) – kdo je bližší, má přednost.

A v čem je syn bližší než dcera? V tom, že syn nastupuje na místo svého otce při určení [služky] a u pole dědičného vlastnictví. Určení – u dcery? Copak je dcera způsobilá k určení? A pole dědičného vlastnictví je také [odvozeno] z této námitky, jak to má tanaj za ustálené: Copak je levirátní sňatek jinde než tam, kde není syn? Nýbrž je to jasné, jak jsme odpověděli zprvu.

A chceš-li, řekni: Odtud: „Odkážete je svým synům po sobě“ (Lv 25,46) – svým synům, a ne svým dcerám. Pak tedy: „Aby se rozmnožily vaše dny a dny vašich synů“ (Dt 11,21) – i zde svých synů, a ne svých dcer?

Požehnání je něco jiného.

„A bratři z [téhož] otce dědí a odkazují“ atd.: Odkud to víme? Řekl Raba: Odvozuje se [ze slova] „bratři“ – „bratři“ u synů Jaakovových: jako tam z [téhož] otce a ne z matky, tak i zde z otce a ne z matky.

A proč to potřebuji? Je přece psáno: „z jeho čeledi, a ať ji zdědí“ (Nu 27,11) – čeleď otce se nazývá čeledí, čeleď matky se čeledí nenazývá.

Ano, je tomu tak; a co bylo řečeno [jménem] Raby, bylo řečeno ohledně levirátního sňatku.

„A muž po své matce“ atd.: Odkud to víme? Neboť učili rabíni: