Bava batra 119b בבא בתרא

že zásluha se přivádí skrze zasloužilého a vina skrze provinilého.

A kdyby tě napadlo, že země Izraele je [považována za] drženou, o čem měl [Moše] pochybnost?

Právě o tom měl pochybnost: [zda platí,] co je psáno: „A dám ji vám do vlastnictví; já jsem Hospodin“ (Ex 6,8) – je to pro vás dědictví po vašich otcích; či snad [otcové] odkazují, ale [sami] nedědí.

A rozřešili mu obojí: je to pro vás dědictví po vašich otcích, a [otcové] odkazují, ale nedědí. A to je to, co je psáno: „Přivedeš je a zasadíš je na hoře svého dědictví“ (Ex 15,17) – nepraví se „přivedeš nás“, nýbrž „přivedeš je“; učí to, že prorokovali, a nevěděli, co prorokují.

„A postavily se před Mošeho a před Elazara, kohena, a před knížata a celou pospolitost“ (Nu 27,2). Je možné, že se postavily před Mošeho atd. a ti jim nic neřekli, a [pak] se postavily před knížata a celou pospolitost?

Nýbrž přeskup verš a vykládej jej – to jsou slova rabi Jošiji. Aba Chanan řekl jménem rabi Eliezera: Seděli v bejt midraši, a [dcery] přišly a postavily se před všechny.

V čem se liší? Jeden mistr se domnívá, že se žákovi vzdává čest v přítomnosti učitele, a druhý mistr se domnívá, že se nevzdává.

A halacha [je], že se vzdává, a halacha [je], že se nevzdává – halacha odporuje halaše! Halacha halaše neodporuje: jedno [platí], když mu učitel vzdává čest, druhé, když mu učitel čest nevzdává.

Bylo učeno: Dcery Celofchadovy byly moudré, byly vykladačky, byly spravedlivé.

Byly moudré, neboť promluvily ve vhodnou chvíli. Neboť řekl rabi Šmuel bar Rav Jicchak: Učí to, že Moše, náš učitel, seděl a vykládal oddíl o levirátních sňatcích, neboť je řečeno: „Budou-li bratři bydlet spolu“ (Dt 25,5). Řekly mu: Jsme-li považovány za syna, dej nám dědictví jako synovi; ne-li, ať naši matku pojme za ženu švagr. Hned „předložil Moše jejich při před Hospodina“ (Nu 27,5).

Byly vykladačky, neboť říkaly: Kdyby [náš otec] měl syna, nebyly bychom promluvily. Ale bylo přece učeno: dceru! Řekl rabi Jirmeja: Vyškrtni odtud „dceru“. Abaje řekl: I kdyby měl dceru syna, nebyly bychom promluvily.

Byly spravedlivé, neboť se provdaly jen za ty, kdo jich byli hodni. Učil rabi Eliezer ben Jaakov: I nejmladší z nich se neprovdala dříve než ve čtyřiceti letech.

Je tomu tak? Vždyť řekl Rav Chisda: Provdá-li se [žena] mladší dvaceti let, rodí až do šedesáti; ve dvaceti, rodí až do čtyřiceti; ve čtyřiceti, již nerodí. Nýbrž protože byly spravedlivé, stal se jim zázrak jako Jochevedě, neboť je psáno: „A odešel muž z domu Leviho a vzal si dceru Leviho“ (Ex 2,1).