Bava mecia 88b בבא מציעא

„Budeš desátkovat… a budeš jíst“ (Dt 14,22–23) – ne prodávat; „úrodu svého setí“ – ne kupovat. Spíše je to [povinnost] podle učenců, a verš je pouhou oporou.

K čemu tedy přichází „podle své chuti“? K tomu, co bylo učeno: „Podle své chuti“ – jako u tebe: jestliže [sobě] zabráníš [jíst], jsi osvobozen, tak i dělník: jestliže mu zabráníš [jíst], jsi osvobozen [od trestu].

Mar Zutra namítl: Kdy nastává jejich „mlat“ pro desátky? U okurek a tykví – jakmile je očistí. A rabi Asi řekl: Jakmile z nich odstraní chmýří. Což to neznamená: jakmile je očistí, i na poli?

Ne, jakmile je očistí v domě. Je-li tomu tak, místo „jakmile je očistí“ by mělo být „dokud je neočistí“!

Kdyby učil „dokud je neočistí“, řekl bych: dokud nedokončí jejich čištění; proto nás učí „jakmile je očistí“ – jakmile začne jejich čištění.

Mar Zutra, syn Rava Nachmana, namítl: Jejich „mlat“ pro desátek, aby se na ně vztahovala povinnost jako na neodesátkovanou úrodu, [nastává], když je jejich zpracování dokončeno. A co je dokončení jejich zpracování? Práce jejich svážení. Což to neznamená jejich svezení i na poli?

Ne, jejich svezení do domu – to je dokončení jejich zpracování. A chceš-li, řekni: Když to rabi Janaj řekl, [mluvil] o olivách a hroznech, které nejsou věcmi mlatu; ale u pšenice a ječmene je o mlatu výslovně psáno.

Našli jsme člověka [jíst] z toho, co je spojeno se zemí, a býka z toho, co je odděleno. Člověka z toho, co je odděleno – odkud to víme?

Úsudkem a fortiori z býka: Jestliže býk, který nejí z toho, co je spojeno [se zemí], jí z toho, co je odděleno, není správné, aby člověk, který jí z toho, co je spojeno, jedl z toho, co je odděleno? Co býk – vždyť ohledně jeho omezování máš přikázání! Řekneš to o člověku, ohledně jehož omezování přikázání nemáš?

A ať máš přikázání ohledně omezování člověka úsudkem a fortiori z býka: Jestliže ohledně býka, kterého nemáš přikázáno udržovat při životě, máš přikázání ohledně jeho omezování, není správné, abys ohledně člověka, kterého máš přikázáno udržovat při životě, měl přikázání ohledně jeho omezování?

Verš říká: „Podle své chuti“ – jako dělník sám: jako u něho samého, jestliže [si] zabrání [jíst], je [každý] osvobozen, tak i u dělníka – jestliže mu zabráníš, jsi osvobozen.

Odkud tedy víme o člověku [jedoucím] z toho, co je odděleno? Verš říká „stojící obilí“, „stojící obilí“ dvakrát (Dt 23,26). Nevztahuje-li se to k člověku [u toho, co je] spojeno, vztáhni to k člověku [u toho, co je] odděleno.

Rabi Ami řekl: Pro člověka [u toho, co je] odděleno, není třeba verše. Je psáno: „Když přijdeš do vinice svého bližního“ – což se nezabýváme [i] případem, kdy ho najal k nošení [nákladu], a Milosrdný řekl, ať jí?

Býk [u toho, co je] spojeno [se zemí] – odkud to víme? Úsudkem a fortiori z člověka: Jestliže člověk, který [podle tohoto pojetí] nejí z toho, co je odděleno, jí z toho, co je spojeno, není správné, aby býk, který jí z toho, co je odděleno, jedl z toho, co je spojeno? Co člověk – vždyť máš přikázáno udržovat ho při životě! Řekneš to o býkovi, kterého nemáš přikázáno udržovat při životě?

A ať máš přikázáno udržovat při životě býka úsudkem a fortiori: Jestliže člověka, ohledně jehož omezování přikázání nemáš, máš přikázáno udržovat při životě, není správné, abys býka, ohledně jehož omezování přikázání máš, měl přikázáno udržovat při životě?

Verš říká: „Ať tvůj bratr žije s tebou“ (Lv 25,36) – tvůj bratr, a ne býk. Odkud tedy víme o býkovi [u toho, co je] spojeno? Verš říká „tvého bližního“, „tvého bližního“ dvakrát (Dt 23,25–26). Nevztahuje-li se to k člověku [u toho, co je] spojeno, vztáhni to k býkovi [u toho, co je] spojeno.

Ravina řekl: Ani pro člověka [u toho, co je] odděleno, ani pro býka [u toho, co je] spojeno není třeba veršů, neboť je psáno: „Nezavážeš býkovi tlamu, když mlátí“ (Dt 25,4).