Jak to tedy je? Je vzácnost posvěcenosti účinná jen k neplatnosti [věci] samotné, ale ne k tomu, aby se u ní počítal první a druhý stupeň? Nebo snad v tom není rozdíl? – Zůstává nerozhodnuto.
מאי כי מהניא חבת הקדש לפסולא דגופיה אבל למימנא ביה ראשון ושני לא או דלמא לא שנא תיקו:
MIŠNA: Kdo poráží zvíře v nebezpečí smrti – Raban Šimon ben Gamliel říká: [Je platné, jen] když sebou škubne přední i zadní nohou. Rabi Eliezer říká: Stačí, když [krev] vystříkne. Rabi Šimon řekl: Kdo porážel v noci, ráno vstal a našel stěny plné krve – [zvíře] je platné, protože [krev] vystříkla, a to podle měřítka rabi Eliezera. Mudrci však říkají: [Je platné, jen] když sebou škubne buď přední, nebo zadní nohou, nebo když zavrtí ocasem.
מתני׳ השוחט את המסוכנת רשב"ג אומר עד שתפרכס ביד וברגל ר"א אומר דיה אם זינקה אמר ר"ש השוחט בלילה ולמחר השכים ומצא כתלים מלאים דם כשרה שזינקה וכמדת ר"א וחכ"א עד שתפרכס או ביד או ברגל או עד שתכשכש בזנבה
To platí pro drobný i velký dobytek. Drobný dobytek, který natáhl přední nohu a nestáhl ji zpět, je neplatný, neboť to je jen vypouštění duše. O čem to bylo řečeno? Když bylo [zvíře] považováno za ohrožené smrtí; ale bylo-li považováno za zdravé, je platné, i když nemá žádnou z těchto známek.
אחד בהמה דקה ואחד בהמה גסה בהמה דקה שפשטה ידה ולא החזירה פסולה שאינה אלא הוצאת נפש בלבד במה דברים אמורים שהיתה בחזקת מסוכנת אבל אם היתה בחזקת בריאה אפי' אין בה אחד מכל הסימנים הללו כשרה:
GEMARA: Odkud víme, že zvíře v nebezpečí smrti je dovoleno? – A proč by nás mělo napadnout, že je zakázáno? – Neboť je psáno: „Toto jsou živočichové, které budete jíst“ (Lv 11,2) – co je živé, jez; co není živé, nejez; a zvíře v nebezpečí smrti není [plně] živé.
גמ׳ מסוכנת ממאי דשריא וממאי תיסק אדעתין דאסירא דכתיב (ויקרא יא, ב) זאת החיה אשר תאכלו חיה אכול ושאינה חיה לא תאכל והא מסוכנת אינה חיה
Z toho, že Milosrdný řekl: „Nebudete jíst žádnou zdechlinu“ (Dt 14,21), plyne, že zvíře v nebezpečí smrti je dovoleno; neboť kdyby tě napadlo, že je zakázáno – když je zakázáno už za života, je třeba [uvádět zákaz] po smrti?
מדאמר רחמנא (דברים יד, כא) נבלה לא תאכל מכלל דמסוכנת שריא דאי ס"ד מסוכנת אסירא השתא מחיים אסירא לאחר מיתה מיבעי
– A možná je zdechlina totéž co zvíře v nebezpečí smrti? – To tě nenapadne, neboť je psáno: „Zemře-li některé z dobytka, které máte k jídlu, kdo se dotkne jeho zdechliny…“ (Lv 11,39) – teprve po smrti je Milosrdný nazval zdechlinou; za života se zdechlinou nenazývá.
ודלמא היינו נבלה היינו מסוכנת לא ס"ד דכתיב (ויקרא יא, לט) וכי ימות מן הבהמה אשר היא לכם לאכלה הנוגע בנבלתה לאחר מיתה הוא דקרייה רחמנא נבלה מחיים לא אקרי נבלה
Spíše: z toho, že Milosrdný řekl: „Trefu nebudete jíst“ (Ex 22,30), plyne, že zvíře v nebezpečí smrti je dovoleno; neboť kdyby tě napadlo, že je zakázáno – když je zakázáno zvíře v nebezpečí smrti, kterému nic nechybí, je třeba [uvádět] trefu?
אלא מדאמר רחמנא (שמות כב, ל) טרפה לא תאכל מכלל דמסוכנת שריא דאי ס"ד מסוכנת אסירא השתא מסוכנת דלא מחסרא אסירא טרפה מיבעיא
– A možná je trefa totéž co zvíře v nebezpečí smrti, a [je to uvedeno], aby se jím přestupoval příkaz i zákaz? – Pak k čemu by Milosrdný psal o zdechlině? Když za života na něm spočívá zákaz i příkaz, je třeba [to uvádět] po smrti?
ודלמא היינו טרפה היינו מסוכנת ולעבור עליו בעשה ולא תעשה א"כ נבלה דכתב רחמנא ל"ל ומה מחיים קאי עלה בלאו ועשה לאחר מיתה מיבעיא
Spíše odtud: „Tuk zdechliny a tuk trefy smí být použit ke každé práci, ale jíst jej nebudete“ (Lv 7,24). A Mistr řekl: Kvůli jaké halaše to Tóra řekla? Aby zákaz zdechliny přišel a vztáhl se na zákaz tuku a aby zákaz trefy přišel a vztáhl se na zákaz tuku.
אלא מהכא (ויקרא ז, כד) וחלב נבלה וחלב טרפה יעשה לכל מלאכה ואכל לא תאכלוהו ואמר מר למאי הלכתא אמרה התורה יבא איסור נבלה ויחול על איסור חלב יבא איסור טרפה ויחול על איסור חלב
Originál: Chullin 37a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.