Jevamot 7a יבמות

Jestliže chrámovou službu, která je přísná a odsouvá Šabat, odsouvá vražda – neboť je řečeno: „I od mého oltáře jej odveď na smrt“ (Ex 21,14) – Šabat, který je odsouván chrámovou službou, není [tím spíše] správné, aby jej vražda [tj. poprava za ni] odsunula?

A co [znamená] „Či snad“, které říká? Říká toto: Pohřeb mrtvého, o nějž se nemá kdo postarat [met micva], dokazuje [opak], neboť odsouvá chrámovou službu, ale neodsouvá Šabat. Pak dále říká: Pohřeb mrtvého, o nějž se nemá kdo postarat, ať odsouvá Šabat úsudkem a fortiori: Jestliže chrámovou službu, která odsouvá Šabat, odsouvá pohřeb mrtvého, o nějž se nemá kdo postarat,

[jak plyne] z [verše] „ani pro svou sestru“ (Nu 6,7), Šabat, který je odsouván chrámovou službou, není [tím spíše] správné, aby jej pohřeb mrtvého, o nějž se nemá kdo postarat, odsunul? Proto Písmo praví: „Nezapalujte“ (Ex 35,3).

A podle toho, co ho napadlo původně, že přikázání přichází a odsouvá zákaz, co [znamená] „Či snad“, které říká?

Říká toto: Jak naplním „Kdo jej znesvětí, musí zemřít“ (Ex 31,14)? [Týká se] ostatních prací, kromě poprav soudem; ale poprava soudem odsouvá Šabat, neboť přikázání přichází a odsouvá zákaz.

Pak dále říká: Připusťme, že říkáme, že přikázání přichází a odsouvá zákaz – [to platí o] prostém zákazu; ale slyšel jsi snad, že odsouvá zákaz, za nějž je trest vyobcování? Pak dále říká: Copak tam, kde přikázání odsouvá zákaz, není zákaz přísnější než ono, a přesto přichází přikázání a odsouvá ho?

Co je mi malá přísnost a co je mi velká přísnost? Proto Písmo praví: „Nezapalujte.“

Nýbrž bylo to potřebné: Myslel bych, že tato manželka bratra je věcí, která byla zahrnuta v obecném [pravidlu] a byla z něj vyčleněna, aby učila; a nebyla vyčleněna, aby učila o sobě samé, nýbrž byla vyčleněna, aby učila o celém obecném [pravidlu].

Neboť se učí [v baraitě]: Věc, která byla zahrnuta v obecném [pravidlu] a byla z něj vyčleněna atd. – jak to?

„A člověk, který bude jíst maso pokojné oběti, kterou přinese Hospodinu, a jeho nečistota je na něm…“ (Lv 7,20) – vždyť pokojné oběti byly zahrnuty mezi svaté věci, a proč byly vyčleněny? Aby se k nim [ostatní] přirovnalo a aby ti bylo řečeno: jako pokojné oběti jsou zvláštní tím, že jsou svatými věcmi pro oltář, tak [platí] o všech svatých věcech pro oltář; vyloučeny jsou svaté věci určené na údržbu Chrámu.

I zde: vždyť manželka bratra byla zahrnuta mezi všechny zakázané příbuzné, a proč byla vyčleněna? Aby se k ní [ostatní] přirovnalo a aby ti bylo řečeno: jako je manželka bratra dovolena, tak jsou dovoleny i všechny [ostatní] zakázané příbuzné.

Je to snad srovnatelné? Tam je obecné [pravidlo] zákazem a jednotlivost zákazem, zde je obecné [pravidlo] zákazem a jednotlivost dovolením.

To se podobá jen věci, která byla zahrnuta v obecném [pravidlu] a byla vyčleněna, aby byla posuzována podle nového ustanovení; tu nemůžeš vrátit do jejího obecného [pravidla], dokud ji tam Písmo výslovně nevrátí. Neboť se učí [v baraitě]: Věc, která byla zahrnuta v obecném [pravidlu] a byla vyčleněna, aby byla posuzována podle nového ustanovení, nesmíš vrátit do jejího obecného [pravidla], dokud ji tam Písmo výslovně nevrátí.

Jak to? „A zabije beránka na místě, kde se zabíjí oběť za hřích a zápalná oběť, na svatém místě, neboť jako oběť za hřích, tak oběť za provinění [patří] kohenovi“ (Lv 14,13). Není třeba, aby Písmo říkalo „jako oběť za hřích, tak oběť za provinění“; proč tedy Písmo říká „jako oběť za hřích, tak oběť za provinění“?

Protože oběť za provinění malomocného byla vyčleněna, aby byla posuzována podle nového ustanovení – [potírání krví] palce pravé ruky a palce pravé nohy – mohl bych [myslet], že nevyžaduje podání krve a [obětování] tukových částí na oltáři.