Joma 39b יומא

Chamcan [Násilník] až do dne jeho smrti.

Řekl Raba bar Šila: Jaký verš [to dokládá]? „Bože můj, vysvoboď mě z ruky svévolníka, z dlaně bezprávníka a násilníka [chomec]“ (Ž 71,4). Rava řekl: Odtud: „Učte se jednat dobře, hledejte právo, pomáhejte utlačenému [chamoc]“ (Iz 1,17) – pomáhejte utlačenému, a nepomáhejte utlačovateli.

Mudrci učili: Toho roku, kdy zemřel Šimon Spravedlivý, jim řekl: Tohoto roku zemře [tj. já]. Řekli mu: Odkud to víš? Řekl jim: Každý Den smíření se ke mně připojil jeden stařec, oděný v bílém a zahalený v bílém, vstoupil se mnou a vyšel se mnou; a dnes se ke mně připojil stařec oděný v černém a zahalený v černém, vstoupil se mnou, ale nevyšel se mnou. Po svátku byl sedm dní nemocen a zemřel.

A jeho bratři kohanim přestali žehnat Jménem.

Mudrci učili: Čtyřicet let před zničením Chrámu nevycházel los v pravici, pruh šarlatové vlny nezbělal a západní lampa nehořela.

A dveře Svatyně se otevíraly samy od sebe, až je okřikl Raban Jochanan ben Zakaj. Řekl jí: Svatyně, Svatyně, proč sama sebe děsíš? Vím o tobě, že tvým koncem je zničení, a už o tobě prorokoval Zecharjáš, syn Ido: „Otevři, Libanone, své dveře, ať oheň pozře tvé cedry“ (Za 11,1).

Řekl rabi Jicchak ben Tavlaj: Proč se [Chrám] nazývá Libanon? Protože bělí [malbin] viny Izraele.

Řekl Rav Zutra bar Tovija: Proč se nazývá les? Jak je psáno: „dům libanonského lesa“ (1Kr 10,17) – aby ti řekl: jako les raší, tak i Chrám raší. Neboť řekl Rav Hošaja: Když Šalomoun stavěl Chrám, zasadil v něm všechny druhy lahodných [ovocných stromů] ze zlata, a nesly plody ve svém čase; a když do nich zavanul vítr, jejich plody opadávaly, neboť je řečeno: „jeho plod se bude vlnit jako Libanon“ (Ž 72,16). A z nich měli kohanim obživu.

A jakmile pohané vstoupili do Svatyně, uschly, neboť je řečeno: „a květ Libanonu uvadá“ (Na 1,4). A Svatý, budiž požehnán, nám ji v budoucnu vrátí, neboť je řečeno: „bujně rozkvete a zajásá, ano s jásotem a plesáním, sláva Libanonu jí bude dána“ (Iz 35,2).

„Položil je na oba kozly.“ Mudrci učili: Desetkrát vyslovuje velekněz v ten den Jméno: třikrát při prvním vyznání, třikrát při druhém vyznání, třikrát u kozla, který je vyháněn, a jednou při losech.

A jednou vyslovil Jméno a jeho hlas byl slyšet v Jerichu. Řekl Raba bar bar Chana: Z Jeruzaléma do Jericha je deset parsot.

A vrzání pantů dveří Svatyně bylo slyšet do [vzdálenosti] osmi šabatových hranic. Kozy v Jerichu kýchaly od vůně kadidla. Ženy v Jerichu se nemusely voňavkovat díky vůni kadidla. Nevěsta v Jeruzalémě se nemusela [vonnými látkami] zdobit díky vůni kadidla.

Řekl rabi Josi ben Dolgaj: Můj otec měl kozy v horách Michvaru a kýchaly od vůně kadidla. Řekl rabi Chija bar Avin, řekl rabi Jehošua ben Karcha: Vyprávěl mi jeden stařec: Jednou jsem šel do Šilo a ucítil jsem vůni kadidla mezi jeho zdmi.

Řekl rabi Janaj: Vytažení losu z urny je nezbytné [pro platnost], položení [losu na kozla] nezbytné není. A rabi Jochanan řekl: Ani vytažení není nezbytné.

Podle rabiho Jehudy, který říká, že věci konané v bílých rouchách venku nejsou nezbytné, se všichni shodují, že to nezbytné není. Přou se podle rabiho Nechemji: kdo říká „je nezbytné“, [soudí] podle rabiho Nechemji; a kdo říká „není nezbytné“, [soudí, že rabi Nechemja] to říká jen o službě, a losování službou není.

Někteří říkají:

Podle rabiho Nechemji, který říká, že je to nezbytné, se všichni shodují, že je to nezbytné.

Přou se podle rabiho Jehudy: kdo říká „není nezbytné“, [soudí] podle rabiho Jehudy; a kdo říká „je nezbytné“, [soudí, že] zde je to jinak, neboť verš to opakuje: „na nějž vyšel“, „na nějž vyšel“ – dvakrát.

Namítá se: Je přikázáním losovat, a nelosoval-li, je [služba] platná.

Je to pochopitelné podle té verze, kde jsi řekl, že podle rabiho Jehudy se všichni shodují, že [losování] není nezbytné: kdo je autorem této [baraity]? Rabi Jehuda.