Joma 68b יומא

Na sever od Jeruzaléma a vně tří táborů. Rabi Josi říká: Spalují se na místě popela.

Rava řekl: Kdo je ten tanaita, který se s rabim Josim pře? Je to rabi Eliezer ben Jaakov, neboť bylo učeno: „Na místě, kam se sype popel, bude spálen“ (Lv 4,12) – aby tam byl popel. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Aby místo bylo svažité.

Abaje mu řekl: A možná se liší [jen] v tom, zda místo má být svažité.

Rabíni učili: „A ten, kdo spaluje“ (Lv 16,28) – ten, kdo spaluje, činí oděvy nečistými, ale ne ten, kdo zapaluje oheň, ani ten, kdo rovná hranici. A kdo je ten, kdo spaluje? Ten, kdo pomáhá v době spalování.

Mohl bys myslet, že i poté, co se obrátily v popel, činí oděvy nečistými; Písmo učí: „je“ – ony činí oděvy nečistými, ale poté, co se obrátily v popel, oděvy nečistými nečiní. Rabi Elazar, syn rabiho Šimona, říká: Býk činí nečistým; rozpadne-li se maso, nečiní oděvy nečistými.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je v případě, kdy je [maso] ohořelé na škvarek.

MIŠNA: Řekli veleknězi: Kozel dorazil do pouště. A odkud věděli, že kozel dorazil do pouště? Postavili hlídky, které mávaly šátky, a [tak] věděli, že kozel dorazil do pouště.

Rabi Jehuda řekl: Neměli snad velké znamení? Z Jeruzaléma do Bejt Chiduda jsou tři míle; ujdou míli, vrátí se míli a počkají [dobu chůze] jedné míle, a [tak] vědí, že kozel dorazil do pouště.

Rabi Jišmael říká: Neměli snad jiné znamení? Pruh šarlatové vlny byl uvázán na vchodu Svatyně, a když kozel dorazil do pouště, pruh zbělal, neboť je řečeno: „Budou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělají jako sníh“ (Iz 1,18).

GEMARA: Abaje řekl: Plyne z toho, že Bejt Chiduda leží v poušti. A toto nás učí: že rabi Jehuda je toho názoru, že jakmile kozel dorazí do pouště, jeho přikázání je vykonáno.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Dva kozli“.

MIŠNA: Velekněz přišel číst. Chce-li číst v plátěném oděvu, čte; a jestliže ne, čte ve vlastním bílém plášti.

Správce synagogy vezme svitek Tóry a dá ho představenému synagogy, představený synagogy ho dá zástupci [velekněze] a zástupce ho dá veleknězi; velekněz stojí, přijme jej a čte [oddíly] „Po smrti“ a „Avšak desátého“. Pak svine svitek Tóry, položí si ho do klína a říká: Více, než jsem vám přečetl, je zde psáno. A [oddíl] „A desátého“ z knihy Čísel čte zpaměti.

A pronáší nad tím osm požehnání: o Tóře, o službě, o díkůvzdání, o odpuštění hříchů, o Chrámu zvlášť, o Izraeli zvlášť, o Jeruzalémě zvlášť, o kohanim zvlášť a o zbytku modlitby.

Kdo vidí velekněze, když čte, nevidí býka a kozla, kteří se spalují; a kdo vidí býka a kozla, kteří se spalují, nevidí velekněze, když čte. Ne proto, že by nesměl, ale protože cesta byla daleká a obojí se konalo současně.

GEMARA: Z toho, že učí ‚ve vlastním bílém plášti‘, vyplývá, že čtení není [chrámová] služba.

A učí: Chce-li číst v plátěném oděvu, čte. Plyne z toho, že kněžské oděvy byly dány, aby se z nich mělo užitku? Možná je čtení jiné, protože je potřebou služby.

Neboť jsme se ptali: Byly kněžské oděvy dány, aby se z nich mělo užitku, nebo nebyly dány, aby se z nich mělo užitku?

Pojď a slyš: Nespali v posvátných oděvech. Spát ne, ale jíst [v nich] jedli. Možná je jídlo jiné, protože je potřebou služby, jak bylo učeno: „A budou je jíst ti, za něž bylo jimi vykonáno smíření“ (Ex 29,33) – učí, že kohanim jedí a majitelé tím získávají smíření.

Spát ne, ale chodit [v nich] chodili? Podle práva by ani chodit [nesměli].