V obou případech vyžadujeme [styk] přirozeným způsobem. Spíše poslal Rav Kahana[zprávu] jménem rabiho Jochanana: [Pomlouvač] není povinen [platit], dokud nesouloží přirozeným způsobem a nevynese zlou pověst ohledně [styku] přirozeným způsobem.
אידי ואידי כדרכה בעינן אלא שלח רב כהנא משמיה דרבי יוחנן אינו חייב עד שיבעול כדרכה ויוציא שם רע בכדרכה:
MIŠNA: Otec má práva vůči své dceři: na její zasnoubení penězi, listinou a souloží; má právo na to, co najde, na výtěžek její práce a na zrušení jejích slibů; přijímá její rozvodový list; avšak nepožívá výnosy [jejího majetku] za jejího života.
מתני׳ האב זכאי בבתו בקידושיה בכסף בשטר ובביאה זכאי במציאתה ובמעשה ידיה ובהפרת נדריה ומקבל את גיטה ואינו אוכל פירות בחייה
Když se provdá, má manžel navíc oproti němu to, že požívá výnosy [jejího majetku] za jejího života; a je povinen ji živit, vykoupit ji [ze zajetí] a pohřbít ji. Rabi Jehuda říká: I ten nejchudší v Izraeli nenajme [k jejímu pohřbu] méně než dva flétnisty a jednu plačku.
נשאת יתר עליו הבעל שאוכל פירות בחייה וחייב במזונותיה ובפרקונה וקבורתה רבי יהודה אומר אפי' עני שבישראל לא יפחות משני חלילין ומקוננת:
GEMARA: Odkud víme [že otci náleží peníze jejího zasnoubení] penězi? Rav Jehuda řekl: Verš praví: „Odejde zdarma, bez peněz“ (Ex 21,11) – žádné peníze tomuto pánovi, ale jsou peníze jinému pánovi. A kdo to je? Její otec.
גמ׳ בכסף מנלן אמר רב יהודה אמר קרא (שמות כא, יא) ויצאה חנם אין כסף אין כסף לאדון זה ויש כסף לאדון אחר ומנו אביה
A proč neříci, [že peníze patří] jí samé? Nyní, když otec přijímá její zasnoubení, jak je psáno: „Svou dceru jsem dal tomuto muži“ (Dt 22,16), ona by brala peníze?
ואימא לדידה השתא אביה מקבל קידושיה דכתיב (דברים כב, טז) את בתי נתתי לאיש הזה איהי שקלא כספא
A proč neříci: To platí jen o nezletilé, která nemá vlastní moc [získávat]; avšak dospívající dívka (naara), která vlastní moc má, ať se zasnoubí sama a sama bere peníze? Verš praví: „V mládí svém v domě svého otce“ (Nu 30,17) – veškerý zisk z doby mládí patří jejímu otci.
ואימא הני מילי קטנה דלית לה יד אבל נערה דאית לה יד איהי תקדש נפשה ואיהי תשקול כספא אמר קרא (במדבר ל, יז) בנעוריה בית אביה כל שבח נעורים לאביה
Ale k čemu je pak potřeba to, co řekl Rav Huna jménem Rava: Odkud víme, že výtěžek práce dcery patří jejímu otci? Neboť je řečeno: „Když někdo prodá svou dceru za otrokyni“ (Ex 21,7) – jako u otrokyně patří výtěžek její práce jejímu pánovi, tak i u dcery patří výtěžek její práce jejímu otci. Ať to vyvodí z „v mládí svém v domě svého otce“! Spíše ten [verš] je psán o rušení slibů.
ואלא הא דא"ר הונא אמר רב מנין שמעשה הבת לאביה שנאמר (שמות כא, ז) וכי ימכור איש את בתו לאמה מה אמה מעשה ידיה לרבה אף בת מעשה ידיה לאביה למה לי תיפוק ליה מבנעוריה בית אביה אלא ההוא בהפרת נדרים הוא דכתיב
A kdybys řekl: Vyvoďme z něj [i peníze] – peněžní záležitosti z [oblasti] zákazů nevyvozujeme. A kdybys řekl: Vyvoďme to z pokuty [za svedení, která patří otci] – peněžní záležitosti z pokuty nevyvozujeme.
וכ"ת נילף מינה ממונא מאיסורא לא ילפינן וכ"ת נילף מקנסא ממונא מקנסא לא ילפינן
Ale vždyť tento odchod není podobný onomu odchodu! Tam, u pána, odchází zcela z jeho moci; při odchodu od otce ještě chybí předání pod svatební baldachýn (chupa).
והא לא דמיא הא יציאה להא יציאה התם גבי אדון נפקא לה מרשותיה לגמרי יציאה דאב אכתי מחסרא מסירה לחופה
Originál: Ketubot 46b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.