Makot 8a מכות

Vždyť řekl Rav Jicchak, syn rabi Josefa, řekl rabi Jochanan: Rabi, rabi Jehuda ben Roec, Bejt Šamaj, rabi Šimon a rabi Akiva – ti všichni se domnívají, že rozhodující je čtený text! To je [důvod], proč jim řekl „a dále“.

Řekl Rav Papa: Kdo hodí hroudu na palmu a srazí datle, a datle letí a zabijí [někoho] – dostáváme se ke sporu mezi Rabim a rabíny. To je samozřejmé! Mohl bys říci, že je to jako síla jeho síly [tj. nepřímý účinek]; proto nás to učí [že je to jako síla sama].

Jak tedy podle Rabiho nalezneš sílu jeho síly? Například: hodil hroudu, ta zasáhla větev, větev zasáhla trs datlí, ten srazil datle, a datle letěly a zabily [někoho].

MIŠNA: Kdo hodí kámen do veřejného prostranství a zabije [někoho], jde do vyhnanství. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Jestliže poté, co kámen vyšel z jeho ruky, onen vystrčil hlavu a [kámen] jej zasáhl, je osvobozen.

Hodil kámen do svého dvora a zabil [někoho]: má-li poškozený právo tam vstoupit, jde do vyhnanství; a pokud ne, nejde do vyhnanství. Neboť je řečeno: „A kdo vejde se svým bližním do lesa“ (Dt 19,5) – jako les je místem, kam má poškozený i škůdce právo vstoupit, tak i každé místo, kam má poškozený i škůdce právo vstoupit. Vylučuje se dvůr majitele domu, kam poškozený (a škůdce) nemá právo vstoupit.

Aba Šaul říká: Jako sekání dřeva je dobrovolné, tak i každá dobrovolná [činnost]. Vylučuje se otec, který bije svého syna, učitel, který trestá svého žáka, a vykonavatel soudu.

GEMARA: Do veřejného prostranství? To je přece úmyslné! Řekl Rav Šmuel bar Jicchak: [Jde o toho,] kdo bourá svou zeď. Měl se rozhlédnout! [Jde o toho,] kdo bourá svou zeď v noci. I v noci se měl rozhlédnout!

[Jde o toho,] kdo bourá svou zeď směrem na smetiště. Jaké je to smetiště? Chodí-li tam běžně mnoho lidí, je nedbalý; nechodí-li tam běžně mnoho lidí, je [obětí] okolností!

Řekl Rav Papa: Je to potřeba jen u smetiště, kam se lidé chodí vyprazdňovat v noci a nechodí se tam vyprazdňovat ve dne, ale přesto se stane, že tam někdo [ve dne] zajde a sedne si. Nedbalý není, protože ve dne se tam vyprazdňovat nechodí; [obětí] okolností také není, protože se stane, že tam někdo zajde a sedne si.

„Rabi Eliezer ben Jaakov říká“ atd. Učili naši mistři: „A zasáhne (u-maca)“ (Dt 19,5) – vylučuje toho, kdo se sám nastaví. Odtud řekl rabi Eliezer ben Jaakov: Jestliže poté, co kámen vyšel z jeho ruky, onen vystrčil hlavu a [kámen] jej zasáhl, je osvobozen.

To má říci, že „maca“ znamená [něco, co bylo] od počátku? Avšak namítá se: „A najde (u-maca) [dost na výkup]“ (Lv 25,26) – vylučuje to, co [již] bylo nalezeno [tj. majetek, který měl]: že nesmí prodat [pozemek] ve vzdálené [lokalitě] a vykoupit v blízké, [prodat] špatný a vykoupit dobrý.

Řekl Rava: Zde [to plyne] ze souvislosti verše a tam [to plyne] ze souvislosti verše. Tam ze souvislosti verše: „a najde“ je obdobou [slov] „a dosáhne jeho ruka“ (Lv 25,26) – jako „dosáhne jeho ruka“ [znamená] od nynějška, tak i „najde“ [znamená] od nynějška. Zde ze souvislosti verše: „a zasáhne“ je obdobou lesa – jako les je něčím, co tu je od počátku, tak i „a zasáhne“ [znamená] něco, co tu je od počátku.

„Kdo hodí kámen“ atd. Řekl jeden z rabínů Ravovi: Odkud [víš, že jde o] sekání dřeva, které je dobrovolné? Možná jde o sekání dřeva pro suku a o sekání dřeva pro oltářní hranici, a přesto řekl Milosrdný, ať jde do vyhnanství! Řekl mu: Protože kdyby našel [dřevo už] nasekané, nebylo by [sekání] přikázáním, není ani nyní přikázáním.

Namítl Ravina Ravovi: „Vylučuje se otec, který bije svého syna, učitel, který trestá svého žáka, a vykonavatel soudu.“ Máme říci: protože kdyby [syn] byl vyučený, nebylo by [bití] přikázáním, ani nyní není přikázáním? [Odpověď:] Tam, i když je vyučený, je to přikázání, neboť je psáno: „Trestej svého syna, a dá ti odpočinutí a poskytne tvé duši rozkoš“ (Př 29,17).

Opět řekl Rava: Co jsem řekl, není nic. [Spíše:] „A kdo vejde se svým bližním do lesa“ (Dt 19,5) – [jako les,] kam chce-li, vejde, a nechce-li, nevejde. A kdyby tě napadlo, že jde o přikázání, mohl by snad nevejít?

Řekl Rav Ada bar Ahava Ravovi: Všude, kde je psáno „kdo“, [znamená to,] když chce? Ale podle toho: „A muž, který se znečistí a neočistí se“ (Nu 19,20) – chce-li, znečistí se, a nechce-li, neznečistí se. [U] mrtvého, jehož pohřeb je přikázáním, kde se nemůže neznečistit, je tedy také osvobozen [z trestu za vstup do Chrámu]?

Tam je to jiné, protože Písmo praví: