Megila 16a מגילה

že Šimšaj mazal a Gabriel psal. Řekl rabi Asi: Vykládal rabi Šila z Kfar Tamarty: Jestliže se zápis dole, který je ve prospěch Izraele, nedá vymazat, tím spíše zápis nahoře.

„Nebylo mu nic učiněno“ (Est 6,3). Řekl Rava: Ne proto, že by milovali Mordechaje, nýbrž proto, že nenáviděli Hamana.

„Který mu připravil“ (Est 6,4) – učí se: pro sebe [Haman] připravil.

„A učiň tak Mordechajovi“ (Est 6,10). Řekl mu [Haman]: Kterému Mordechajovi? Odpověděl mu: „Židovi.“ Řekl mu: Mordechajů je mezi Židy mnoho! Odpověděl mu: „Tomu, který sedí v králově bráně.“

Řekl mu: Stačí mu jedna vesnice nebo jedna říční clo. Odpověděl mu: Dej mu také tohle. „Nezanedbej nic ze všeho, co jsi řekl.“

„I vzal Haman oděv a koně“ (Est 6,11). Šel a našel ho, jak před ním sedí rabíni a on jim ukazuje halachy o odebírání hrsti [z moučné oběti]. Jakmile ho Mordechaj uviděl, jak přichází k němu a drží koně za uzdu, rozechvěl se. Řekl rabínům: Ten zlosyn mě přichází zabít. Jděte od něho, ať se nespálíte na jeho uhlí. V tu chvíli se Mordechaj zahalil a postavil se k modlitbě. Přišel Haman, sedl si před nimi a čekal, dokud Mordechaj nedokončil svou modlitbu.

Řekl jim: Čím jste se zabývali? Odpověděli mu: V době, kdy Chrám stál, kdo daroval moučnou oběť, přinesl plnou hrst jemné mouky, a bylo mu odpuštěno. Řekl jim: Přišla vaše plná hrst mouky a vytlačila mých deset tisíc talentů stříbra. Řekl mu [Mordechaj]: Zlosyne! Otrok, který získal majetek – komu patří otrok a komu majetek?

Řekl mu: Vstaň, obleč si tyto šaty a jeď na tomto koni, neboť tě žádá král. Odpověděl mu: Nemohu, dokud nepůjdu do lázně a neostříhám si vlasy, neboť není slušné užívat králových šatů takhle.

Ester poslala a zavřela všechny lázně a všechny holiče. [Haman] ho sám odvedl do lázně a umyl ho, šel, přinesl ze svého domu nůžky a stříhal mu jimi vlasy. Zatímco mu je stříhal, zasténal a povzdechl si. Řekl mu: Proč vzdycháš? Odpověděl mu: Muž, kterého si král cenil víc než všech svých velmožů, má teď sloužit jako lazebník a holič! Řekl mu: Zlosyne, nebyls snad holičem ve vesnici Karcum? Učí se: Haman byl holičem ve vesnici Karcum dvacet dva let.

Když mu ostříhal vlasy, oblékl mu šaty. Řekl mu: Nasedni a jeď. Odpověděl mu: Nemohu, neboť má síla je vyčerpaná ze dnů postu. Sklonil se a [Mordechaj] nasedl. Když nasedal, kopl ho. Řekl mu: Není u vás psáno: „Když padne tvůj nepřítel, neraduj se“ (Př 24,17)? Odpověděl mu: To platí o Izraelitech, ale o vás je psáno: „A ty budeš šlapat po jejich výšinách“ (Dt 33,29).

„A volal před ním: Tak se děje muži, kterého král chce poctít“ (Est 6,11). Když ho vedl ulicí, kde stál Hamanův dům, uviděla to jeho dcera, která stála na střeše. Myslela si, že ten, kdo jede, je její otec, a ten, kdo jde před ním, je Mordechaj. Vzala nádobu z nočního záchodu a vylila ji na hlavu svého otce. Pozvedla oči a uviděla, že je to její otec. Spadla ze střechy na zem a zemřela.

To je to, co je psáno: „A Mordechaj se vrátil do králové brány“ (Est 6,12). Řekl Rav Šešet: Že se vrátil ke svým žíněným šatům a ke svému postu. „A Haman spěchal do svého domu, truchle a se zahalenou hlavou“ – truchle kvůli své dceři a se zahalenou hlavou kvůli tomu, co se mu přihodilo.

„A Haman vyprávěl Zereš, své ženě, a všem svým přátelům…“ (Est 6,13). Nazývá je jeho přáteli a nazývá je jeho mudrci. Řekl rabi Jochanan: Každý, kdo řekne moudrou věc, i když je z národů světa, se nazývá mudrcem.

„Je-li Mordechaj z potomstva Židů…“ (Est 6,13). Řekli mu: Pochází-li z ostatních kmenů, přemůžeš ho; ale je-li z kmene Juda, Benjamín, Efrajim a Manases, nepřemůžeš ho. Juda, jak je psáno: „Tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel“ (Gn 49,8); ostatní, o nichž je psáno: „Před Efrajimem, Benjamínem a Manasesem probuď svou moc“ (Ž 80,3).

„Ale jistě padneš před ním [nafol tipol]“ (Est 6,13). Vykládal rabi Jehuda bar Ilaj: Proč tato dvě padání? Řekli mu: Tento národ je přirovnán k prachu a je přirovnán ke hvězdám. Když klesají, klesají až do prachu, a když stoupají, stoupají až ke hvězdám.

„A královi komorníci přišli a spěšně odvedli [Hamana]“ (Est 6,14) – to učí, že ho přivedli ve spěchu.

„Neboť jsme byli prodáni, já i můj lid… vždyť ten protivník nevyváží škodu krále“ (Est 7,4). Řekla mu: Tento protivník nestojí za škodu krále. Žárlil na Vašti a zabil ji, teď žárlí na mne a chce mě zabít.

„I řekl král Achašveroš a řekl královně Ester“ (Est 7,5). Proč „řekl“ a „řekl“? Řekl rabi Abahu: Zpočátku [s ní mluvil] prostřednictvím tlumočníka; jakmile mu řekla, že pochází z domu Saulova, hned „řekl královně Ester“ [přímo].

„I řekla Ester: Ten protivník a nepřítel je tento zlý Haman“ (Est 7,6). Řekl rabi Elazar: To učí, že ukazovala na Achašveroše, a přišel anděl a odrazil její ruku směrem k Hamanovi.

„A král vstal ve svém hněvu…“ (Est 7,7), „a král se vrátil ze zahrady paláce“ (Est 7,8). Přirovnává se návrat k vstání: jako vstání bylo v hněvu, tak i návrat byl v hněvu. Neboť šel a našel služební anděly, kteří se mu zjevili jako muži a vytrhávali stromy v zahradě. Řekl jim: Co to děláte? Odpověděli mu: Nařídil nám to Haman.

Přišel do svého domu, „a Haman padal na lehátko“. „Padal“? Mělo by tam stát „padl“! Řekl rabi Elazar: To učí, že přišel anděl a srazil ho na ně. Řekl: Běda uvnitř domu, běda venku! „I řekl král: Ještě chce znásilnit královnu u mne v domě?“

„I řekl Charvona…“ (Est 7,9). Řekl rabi Elazar: I Charvona, ten zlosyn, se podílel na té radě. Jakmile viděl, že jeho rada se neuskutečnila, hned utekl. To je to, co je psáno: „A vrhne se na něho a neušetří ho; z jeho ruky bude prchat“ (Jb 27,22).

„A hněv krále se utišil“ (Est 7,10). [Proč je slovo „utišil“ psáno tak, že naznačuje] dvě utišení? Jedno [utišení hněvu] Krále světa a jedno [hněvu] Achašveroše. A někteří říkají: jedno [kvůli] Ester a jedno [kvůli] Vašti.

„Každému z nich dal sváteční šaty a Benjaminovi dal pět svátečních šatů“ (Gn 45,22). Je možné, že by ve věci, kvůli níž ten spravedlivý [sám] trpěl,